Gruzie, Kavkaz 2011
| Zápisky | Fotky |
Zobrazit stránku: 1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8, 9, 10, 11, 12, 13, 14, 15, 16, 17, 18, 19, 20, 21, 22, 23, 24, 25, 26, 27, 28, 29, 30, 31, 32, 33
Tusheti beer
Den osmý, středa, 3. srpnaRozlepili jsme oka pod mostem Abano. Během naší snídaně se na cestě objevila bílá Toyota. Byl to den džíp, jehož šofér po nás včera v noci chtěl 300Lari. Nyní se mu nás možná zželelo a nabral nás, že ať mu prý zaplatíme, kolik myslíme, že je vhodné. Dali jsme mu teda 150, čímž jsme se celkově k těm 300 nakonec stejně přiblížili. Ale jeli jsme noční jízdu Volhou a pod vodopádem - zážitek!
Zjistili jsme, že od Abano pass nás dělila ještě dlouhá cesta, nicméně solidní terénní mašina si se štrekou přes 2920 metrů vysoké sedlo již pohrála a k polednímu jsme byli v Omalu, výchozím bodě pro tůry v oblasti Tusheti, která se rozkládá kolem. Pasmatrili jsme tu hrad, postavený celý z břidlice a letos na jaře zrekonstruovaný českými a slovenskými dobrovolníky. Ještě oběd a melouna a vyrážíme na náš trek, první etapou přes malý hřebínek do vesnice Dartlo.
Počasí bylo věru luxusní. Cestou koupel v říčce u cesty a k večeru se už blížíme k Dartlu. Spatřil jsem, že slunce rychle zapadá a to dokonale hezké břidlicové městečko před námi nebude nasvícené dlouho. Inu zachvátal jsem a zavčasu dorazil a pořídil něco málo obrázků za večerního světla.
Hory tady v Tusheti se skládají převážně z břidlice. Břidlice je tu všude. Břidlice je tu základním stavebním materiálem. Lidé tu z ní staví domy, celé vesnice a opevnění. Zřejmě dostatečně silná stěna z břidlice sama o sobě i dobře izoluje, poněvadž většinou ani nepoužívají žádné pojivo. Placaté šutry jsou prostě jen naskládány na sebe a pouze některé domy jsou pak navíc nahozeny omítkou připomínající jílovitou zeminu.
Když slunce již skoro zapadlo za hřeben, usadil jsem se u malé ohrádky, v níž bylo několik kamenů zasazených v zemi, trochu to připomínalo malý hřbitov. Seděla tu též gruzínská slečna s rodinou a přáteli.
Mezi tím dorazil i zbytek naší bandy a tak jsme se dali do družení. Dověděli jsme se, že ty kameny v ohrádce nejsou místem pro odpočinek zesnulých, nýbrž místem pro konání justice, tribunálem spravedlnosti, kde vztyčené kameny symbolizují příslušníky zasedající poroty. Dříve se tu řešili soudní spory. Dověděli jsme se pak dále také, že tam nahoře na louce nad vsí, co tam vedle té malé chajdy hoří vatra a kolem pobíhají lidé, že to tam mají pánové obřad za poraženého berana. Ženy se obřadu prý účastnit nesmějí. Jedná se o pohanský rituál, jedna z tradic starého náboženství džvarismu, které se v zapadlých Tushetských dolinách dodnes dodržují.
No každopádně ale, beran je poražen a že zítra prý bude hostina a veselice a že máme zvostat!
Jenomže před námi je ještě dlouhá cesta a tak musíme pokračovat dále údolím proti proudu Kakaové řeky (tak jsem si ji já pojmenoval, páč její sytě šedohnědá voda jinak než jako kakao nevypadá; její pravé jméno je Pirikita Alazani). Během dvou až tří dnů nás pak má údolí dovést až pod sedlo Atsunta, jež by dle plánu mělo být počátkem asi šestidenní hřebenovky, vedoucí nás téměř až do Kazbegi.
Přijali jsme tedy alespoň pozvání dnes k ohni. Strávili jsme velice hezký večer, poklábosili a ochutnali Čaču (což je pálenka z vína, gruzínská obdoba slivovice) a také - a to byl zážitek - Tušetské pivo, tradičně doma vařené! Tušetské pivo je mok prazvláštní chuti, něco mezi vínem, pivem a burčákem s převládajícími tóny burčáku. Nicméně si myslím, že můžu napsat skoro za všechny, že nám to chutnalo a parádně jsme se společně s Gruzínama vylili.
Teprve kdesi po půlnoci jsme se rozloučili a šli na kutě.
Zobrazit stránku: 1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8, 9, 10, 11, 12, 13, 14, 15, 16, 17, 18, 19, 20, 21, 22, 23, 24, 25, 26, 27, 28, 29, 30, 31, 32, 33
| Zápisky | Fotky |