Gruzie, Kavkaz 2011
| Zápisky | Fotky |
Zobrazit stránku: 1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8, 9, 10, 11, 12, 13, 14, 15, 16, 17, 18, 19, 20, 21, 22, 23, 24, 25, 26, 27, 28, 29, 30, 31, 32, 33
Górod Stalina
Den dvacátý pátý, sobota, 20. srpnaV Didube v Tbilisi se nám nabídl taxikář a za rozumnou cenu nás hodil do Gori přímo před Musei Stalina. Gori je město, kde se diktátor narodil a vyrůstal. Musím říci, žen tenhle kulturní zážitek byl velice zvláštní. Stále tu stojí jeho rodný domek a pro podtržení jeho významu je dnes obehnán velkolepým sloupořadím v antickém stylu.
Hned za ním stojí honosná budova muzea. Uvnitř je pak k nalezení vše možné i nemožné ze Stalinova života. Kromě jeho byst a portrétů, dokumentů a fotografií jeho osoby i ostatních lumpů tu sou jeho oblíbené doutníky či třeba zubní kartáček. Možno prohlídnout i jeho osobní vagon, kterým cestoval za svými státnickými povinnostmi. Na obraze Stalin se svou Matkou.
Popravdě řečeno, dosud jsem jasně neprokouknul vztah Gruzínů ke Stalinovi, někde ho obdivují, někde zatracují společně s celým režimem. Tady v Gori to fakt vypadá, jakoby ho chovali v úctě. V národním muzeu v Tbilisi, ale komunismus včetně Stalina prezentují jako zlo. Ani nikdo z Gruzínů nám nevyjádřil jasné stanovisko.
Zde v Gori jsem se od ostatních odtrhl. Káťa s Tomem odjeli do Tbilisi, srazit se s Kubou a Martinem a dalším dnem se vydali busem na Istanbul a stejnou cestou domů, se zastávkou v Sofii. No a já mám v Gruzii ještě týden před sebou. Nemarním čas a jedu objevovat západní partie země. Mám zálusk podívat se do Svanetie a potom snad, vykoupat se v Černým moři.
Chytnul jsem maršrutku, chci do Zugdidi. Tam se ale dostávám až s přestupem a nakonec Oktávkou, kterou mi na železničním přejezdu zastavil šofér maršrutky, vyhodivší mě s tím, že on nepokračuje na Zugdidi, nýbrž na jih do Batumi. Jedu Oktávkou se dvěma mladými Gruzíny, v kvádrech vyhlížejícími trochu jako byznysmeni. Umí zlehka anglicky, pochválil jsem jejich vůz a dostal Fantu. Cestou jsme se předjížděli s džípem, jehož posádka na nás mávala z okýnka flaškou Čači, a tak sem si odfouknul, dyž mě před devátou ve zdraví vyložili v Zugdidi před jakýmsi guest housem. Chvilu jsem váhal, jesli platit, ale za město to byl kus cesty, tak jsem na noc zvostal.
Večer jsem ještě vyrazil do centra podojit bankomat a projít si noční Zugdidi. Až mě překvapilo, kolik života všude kolem mě bylo, park a ulice byly přeplněný lidmi, hlavně mládeží, ale i staršími. Noc na hostelu byla nakonec přínosná. Potkal jsem tu čecha, Juru z Prahy, který se mi stal společníkem pro cestu do Svanetie.
Zobrazit stránku: 1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8, 9, 10, 11, 12, 13, 14, 15, 16, 17, 18, 19, 20, 21, 22, 23, 24, 25, 26, 27, 28, 29, 30, 31, 32, 33
| Zápisky | Fotky |