Gruzie, Kavkaz 2011
| Zápisky | Fotky |
Zobrazit stránku: 1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8, 9, 10, 11, 12, 13, 14, 15, 16, 17, 18, 19, 20, 21, 22, 23, 24, 25, 26, 27, 28, 29, 30, 31, 32, 33
Vlhké ráno, Tbilisi
Den třicátý, čtvrtek, 25. srpnaDo třetice jsem pokoušel štěstí a trávil noc venku i přesto, že jsem neměl stan a tentokrát, naposledy, jsem se vytrestal. Kolem jedné začlo slabě pršet. Naštěstí to nebyl slejvák. Přikryl jsem si spacák pončem a zase usnul. Déšť střídavě s mrholením vydržel až do rána. Něco po šesté jsem se už rozhodl vstát. Spacák byl zvenčí zmáčenej, ale uvnitř, a to mě překvapilo, vydrželo sucho!
Pobalil jsem a vyrazil ke kostelu, od kterého jsem spal necelý půlkilometr. ...Ale takhle jsem se už dlouho nevylekal! Potkali jsme v Gruzii hafo zmijí, ale na žádnou z nich jsem neměl štěstí já. A teď jsem zůstal stát přimražený metr před hadem, co ležel na cestě. Po chvíli mi došlo, že už je po něm, ale měl asi půl druhýho metra a i posmrtně mě dovedl překvapit.
Jvari Monastery je patrně nejvýznamější kostel v Gruzii. Je totiž nejstarší. Právě tady, na kopci nad soutokem řek Mtkvari a Aragvi, na počátku 4. století byl vztyčen dřevěnný kříž, čímž byla započata křesťanská historie na Gruzínském území. V půli 6. století kříž obestavěli malým kostelíkem a na konci stejného století velkým kostelem, který tu stojí dodnes... Otevírá se až za dvě hodiny, ale tak dlouho tu v dešti čekat nechci. Brána je otevřená, tak jsem se jako myška vkradl dovnitř. V rohu dva kněží zrovna snídali, jen se na mě podívali, nic mi neřekli. Tak jsem chvíli postál.
Dřevěnný kříž, co je tu dnes, už teda není ten původní, 1600 let starý - jeho kamenný piedestal však ano.
Poté jsem se vydal vstříc své poslední etapě Gruzínského putování a dojel do Tbilisi. Zabydlel jsem se v hostelu v centru, kousek od Svoboďáku, přímo na okraji starého města, kam sem se taky hned vydal na průzkum. Je to kouzelná čtvrť, změť křivolakých uliček mezi křivolakými domy.
Člověk jednoduše ztratí pojem kde je, což nevadí, šel jsem za nosem a fotil. Vykutálel jsem se pak kdesi na druhé straně centra a brzy se na mapě zase našel. Ještě jsem toho dne vylezl na pevnost Narikala a vychutnal široký výhled na Tbilisi pode mnou.
Další z dominant města je ohromná katedrála Sameba, vystavěná teprve mezi lety 1995 a 2004. Je největší náboženskou stavbou v oblasti Jižního Kavkazu a jedním z největších pravoslavných stánků na světě. Je skutečně veliká.
Večer jsem se prošel po parku u řeky Mtkvari, pod prezidentským palácem, honosnou bílou budouvou s modrou skleněnou kopulí na střeše. V parku přímo pod jeho okny je večer po setmění skutečně živo. Kopce lidí, hraje tu muzika, na kterou i fontána tančí do rytmu a kousek dál u parádního dizajnovýho mostu přes Mtkvari děcka brnkají na Panduri a bubnujou a páč jsou fakt dobrý, zasloužej si ode mě Lári.
Došlo zde ale i k neštěstí. Ztratil jsem tu někde svojí novou, čerstvě před cestou koupenou clonu k objektivu. Ach!
Zobrazit stránku: 1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8, 9, 10, 11, 12, 13, 14, 15, 16, 17, 18, 19, 20, 21, 22, 23, 24, 25, 26, 27, 28, 29, 30, 31, 32, 33
| Zápisky | Fotky |