Gruzie, Kavkaz 2011
| Zápisky | Fotky |
Zobrazit stránku: 1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8, 9, 10, 11, 12, 13, 14, 15, 16, 17, 18, 19, 20, 21, 22, 23, 24, 25, 26, 27, 28, 29, 30, 31, 32, 33
Svanetie, s Jurou okolo Ušby
Den dvacátý šestý, neděle, 21. srpnaJura na mě ráno přiběhl s budíčkem, že povoz už je tady.. asi o hodinu dříve, než bylo řečeno večer. Bleskurychle jsem pobalil a běžel k maršrutce, už přecpané turisty z před chvílí přijeduvšího vlaku. Naštěstí Jura mi vzadu držel místo. Jedeme.
Za chvíli už projíždíme asi 100 km dlouhým, zařízlým údolím směrem k Mestii, hlavnímu středisku Svanetie. Zpevněná cesta, co tu byla odkdysi, se dnes modernizuje a vylejvá betonem. Stavební práce dopravu trochu zdržují, nikoli však dramaticky. V budoucnu se údolí stane dopravní tepnou do srdce Svanetie.
V bufáči u cesty snídaně a celkem za půl čtvrté hodiny cesty stavíme na odpočívadle, na dohled Ušbě. Je to asi nejslavnější kopec Svanetie, někdy přezdívaný Matterhorn Kavkazu. 4700 metrů vysoký kopec sestávající ze dvou mohutných skalních zubů. Z našeho úhlu byly oba zuby v zákrytu, ovšem pohled to byl impozantní. A tak se postávalo venku a fotilo.
Když se člověk rozhlédl, naznal, že Svanetie se pomalu stává horskou destinací nejen pro batůžkáře, nýbrž zvoucí i hotelové turisty. Lidé v úhledných šatech, dámička v šatičkách s kabelčičkou a vysokými podpatky - Kavkaz se mění.
Do Mestie je to už jen kousek a my s Jurou vystupujeme kousek předem. Máme zálusk do města dojít z vedlejšího údolí, z vesničky Bečo, půlkruhem okolo Ušby, přehoupnout se přes hřeben spouštějící se z jejího jižního úbočí. Stoupáme pomalu vesnicí do širokého údolí. Izraelci nás kousek svezli džípem. Stejně jako na východě v Tusheti, tak i tady ve Svanetii a celým Kavkazu je možný potkat kupu Izraelců. Oni doma moc zelené přírody a hor jako tyhle nemají. Kavkaz je pro ně nejdostupnější, a tak sem jezdí ve velkým. Tohle údolí mi připadne trochu odlišný od ostatních, co jsme na Kavkaze viděli. Je hodně široký, s pastvinami a ohradami, připadám si trochu jako v alpách.
Prý tu nějaký Čech má malý penzionek, tak jsme se ho snažili najít. Našli jsme hotýlek odpovídajícího jména, ovšem majitelem byl nějaký Nor. Příjemnej chlapík, ale měl draho, vydali jsme se tedy na cestu dále, svahem vzhůru. Cesta se chvílema ztrácela a zase zjevovala, až nakonec nás přivedla kousek pod vrch hřebene, kde nás zastihl večer. Trochu se zatáhlo, stan jsme neměli, tak jsme postavili alespoň závětří a vyloženě sporadickou střechu z ponča, jakožto zbytečný pokus ochrany před při pohledu vzhůru evidentně reálným deštěm.
Zobrazit stránku: 1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8, 9, 10, 11, 12, 13, 14, 15, 16, 17, 18, 19, 20, 21, 22, 23, 24, 25, 26, 27, 28, 29, 30, 31, 32, 33
| Zápisky | Fotky |