Gruzie, Kavkaz 2011
| Zápisky | Fotky |
Zobrazit stránku: 1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8, 9, 10, 11, 12, 13, 14, 15, 16, 17, 18, 19, 20, 21, 22, 23, 24, 25, 26, 27, 28, 29, 30, 31, 32, 33
První vrchol
Den dvanáctý, neděle, 7. srpnaProbouzení po včerejším výstupu do sedla bylo velmi líné. První přičichnutí k větší nadmořské výšce nás všechny nemile překvapilo a debaty, jaké to asi bude v pěti tisících na Kazbeku, se rozběhly v plném proudu.
Až před polednem jsme se odhodlali k nějaké aktivitě, teda krom Káti, která zvostala nabírat ztracené síly v teple stanu. No a my, kuci, na podpoření aklimatizace, vyrazili jsme pokoušet čtyřtisícový vrcholek vyrůstající severně přímo ze sedla. Cestou nás předjel borec na koni. Pěšinkou v rozsýpající se břidlici, kudy jsme včera supěli nahoru, hbitě secválal, jakoby měl pevnou půdu pod nahama.
Ze sedla jsme pokračovali dále hore. Pohraničníky avizovaná pěšinka se za krátko rozplynula v suti, a my jsme si museli prorazit vlastní. Pohyb po ostrých kusech břidlice byl jak nepohodlný pro naše nohy, tak především ničivý pro naše boty.
Na druhý den ale většina z nás snášela výšku již lépe a podařilo se nám vyhépnout první brdek vrcholového masivu s kótou kolem čtyř tisíc metrů,
Martin byl napřed a vyškrábal se na špičku kousíček dál, jež byla o málo vyšší. V dalším postupu nám zabránily mraky a ubíhající čas.
Po návratu do tábora jsme sbalili a vyrazili, odhodláni ještě dnes sestoupit do hlubokého údolí pod námi, až do výšky 1600m.n.m. Po hodince a půl cesty nás ovšem přepadla bouřka, a tak jsme po chvíli dohadování postavili tábor a přenocovali na hřebínku v půli cesty. Větší průser než bouřka byl ale fakt, že jsem nahoře pod Atsuntou nechal plotýnku od svého vařiče, co jsem si sám před odjezdem tak úzkostlivě vyrobil, bo tu originální se mi podařilo ztratit už dávno před tím. Ach!
Zobrazit stránku: 1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8, 9, 10, 11, 12, 13, 14, 15, 16, 17, 18, 19, 20, 21, 22, 23, 24, 25, 26, 27, 28, 29, 30, 31, 32, 33
| Zápisky | Fotky |