Gruzie, Kavkaz 2011
| Zápisky | Fotky |
Zobrazit stránku: 1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8, 9, 10, 11, 12, 13, 14, 15, 16, 17, 18, 19, 20, 21, 22, 23, 24, 25, 26, 27, 28, 29, 30, 31, 32, 33
Hostina
Den dvacátý první, úterý, 16. srpnaJeště dnes se chceme dostat do Kakheti, vinařského kraje na východě Gruzie. Přivstali jsme si a kolem půl sedmé vyrážíme k sestupu stejnou cestou zpět do Kazbegi. Vychutnali jsme východ slunce nad Gergetským ledovcem a napříč morénou pokračujeme do údolí. Zde, na samém konci, na rozhraní ledu a kamení nám ale Káti mačka zadělala na problém. Kovový plát držící kocoura pokupě se zlomil. Moc jsme to neřešili a pospíchali do Kazbegi doufajíc, že v půjčovně budou vstřícní.
Nebyli. Z před několika dny milé paní se vyklubala nebetyčně nepříjemná babizna. Argumentovali jsme tím, že materiál byl evidentně unavený a navíc pronajímat mačky v takovém stavu, že se po prvním kontaktu s kamenem (Káti mačky absolvovaly jen cestu na meteostanici a zpět, jinak leželi ve stanu) zlomí vejpůl je trestuhodný počin! Po výhrůžkách a konverzací s policajtem jsme nakonec museli 100Lari (asi 1000Kč) zaplatit. Zamrzelo to, ale rychle jsme na incident zapoměli neb už sedíme v maršrutce a máme namířeno do Kakheti, poznat i trochu více z Gruzínské kultůry a ochutnat dobré víno.
V Tbilisi opět přesun na maršrutkoviště v Samgori a občerstvení v hladovém okně a na tržišti. I hrušky gratis jsme na trhu dostali! Klasicky do posledního místa využitou maršrutkou jsme pak již za tmy dorazili do Gurdžaani v srdci Kakheti.
Kde se ubytovat? Hned v centru vysoká stavba, která zjevně v opuštěném a nedokončeném stavu setrvává už leta, přímo vyzívala k oskvotování. Zhora byl vpravdě famózní výhled na město. Nejdřív ale procházka po městě a obstarat něco k večeři. Potkali jsme na ulici staršího velice ukecanýho chlapíka, který naše plány změnil. Říkal o sobě, že kdysi trénoval box. Na náš dotaz po dobrém jídle nás zavedl do restaurace, prý okolo jediné otevřené.
Když jsme dojedli svůj šašlik, nemohl nás nepřilákat zpěv a zvuk kytary linoucí se ze salonku vzadu. Jen jsme si stoupli k otevřeným dveřím, abychom si poslechli muziku. Pán stolu ale okamžitě co nás zmerčil pokynul rukou a zval nás přisednout k hodovní tabuli - že jsme jeho hosty! Inu přisedli jsme a jedli, pili, hodovali co hrdlo ráčilo. A že stůl se jen prohýbal pod tou neuvěřitelnou spoustou navařených dobrot, masa, ovoce a vína.
Později nám došlo, že Sandro není jen pánem stolu, ale i pánem celé restaurace. Jestli jsme správně pochopili hlavní smysl toho večírku, tak prý oslavoval s přáteli, že ulovil velkou rybu. No a my ten úlovek rádi oslavili s ním, spoustu vína vypili a tancovali až do pozdní noci.
Páni Gruzíni se střídali za mikrofonem karaoke a teda nutno říci, že nejeden z nich byl vážně dobrý zpěvák!
Zde nastal vhodný čas zmínit postavu Josifa Stalina a vztah Gruzínů k jeho osobě. Celou dobu, co jsme hodovali v salonku, z obrazu na nás shlížela jeho podobizna. Stalin je Gruzínský rodák a místní obyvatelé ho chovají ve zvláštní úctě a to i přesto, že byli Sovětským Svazem poměrně tvrdě okupováni. Zřejmě k nim byl Stalin, jakožto ke svému národu shovívavý, nevím. Sandro vysvětlil, že ve Stalinovi spatřuje silnou osobnost a že v určitých ohledech je pro něho vzorem: "Stalin nemluvil, Stalin konal", pravil Sandro. Skutečně mi nad tím zůstal rozum stát.
Zobrazit stránku: 1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8, 9, 10, 11, 12, 13, 14, 15, 16, 17, 18, 19, 20, 21, 22, 23, 24, 25, 26, 27, 28, 29, 30, 31, 32, 33
| Zápisky | Fotky |