Gruzie, Kavkaz 2011
| Zápisky | Fotky |
Zobrazit stránku: 1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8, 9, 10, 11, 12, 13, 14, 15, 16, 17, 18, 19, 20, 21, 22, 23, 24, 25, 26, 27, 28, 29, 30, 31, 32, 33
Mestia - Kavkaz se mění
Den dvacátý sedmý, pondělí, 22. srpnaZaplať pánbůh, z deště nic nebylo a my se v suchu dočkali rána. Mrak se rozestoupil a udkryl nám pohled na oba zuby Ušby zalité ranním sluncem - Fantazie!
Dali jsme koláček k čaji a jali se vybojovat poslední metry nahoru ke hřebeni. Ony poslední kroky nás ale hnedle z rána stály nemalé úsilí. Cesta byla ta tam, nejspíš tudy ani nikdy nikdo nešel. Suť pod nohama nekontrolovatelně odjížděla a my se prali o každý výškový metr, závěrečný výšvih na rozsýpající se skalku pak už byl na hranici bezpečnýho výstupu, nicméně povedlo se. Jsme na hřebínku, z druhé strany mírném a travnatém. Vyběhl jsem si po stráni pro svůj první Svanetijský vrchol, 2925 metrů vysoký Gul, Jura počkal v sedle. A protože obvykle, když se vyskytnu na nějakým tom větším vrcholu tak mám dycky pech a skrze mraky nic nevidím (stejně tak i nedávno na Kazbeku či před tím na té bezejmenné čtyřtisícovce), tak pochopitelně i tentokrát se v poslední chvíli zatáhlo, a mě z výhledu nezbyla než skulinka mezi mraky.
Pomalu jsme sestupovali do Mestie, Jura cestou vyprávěl. Ten člověk je skutečně cestovatel. Má kolem čtyřiceti, žije sám, a tak má možnost do cestování vrážet snad veškerý svý prostředky a za posledních 10 let navštívil desítky zemí po všech kontinentech světa.
Došli jsme nad Mestii. Město rozprostřené dole v údolí pod námi, vzadu nad ním se zdvihal masiv Šhary, nejvyššího vrcholu Gruzie (5201 metrů - někde vpravo v těch mracích):
Seběhli jsme dolu do města. Jura není člověk vyhledávající nutně nejlevnější nocleh někde v křoví. I nechal jsem se přemluvit ke druhému placenému noclehu v Gruzii. Tady v Mestii už to bylo trochu dražší, ale na druhou stranu, v ceně jsme mohli sníst kolik naše hrdla ráčila a že paní domácí na nás nešetřila! Potkali jsme tu další Izraelce, velice milý mladý párek obýval vedlejší pokoj, a tak svačina byla obohacena příjemnou konverzací.
Nicméně, už šel vidět ten rozdíl mezi Mestií, která se pomalu stává rušným horským střediskem a zapadlou Kakhetií ve východní Gruzii. I tady jsou lidé milí, ale za nocleh si už nechají zaplatit. Nic nevyčítám, doba pokročila a místní se chápají příležitosti. Kavkaz se pomalu mění, otevírá se i pohodlnějším turistům. Po jídle jsme vyrazili do města a já byl v šoku! Mestie má skutečně ambice stát se rušným střediskem a do ve velkém stylu! Za příklad si vzala zřejmě Švýcarský Zermatt a svůj vzor hodlá vyrovnat velice zakrátko. Celý město je obrovským staveništěm. Rostou tu hotely, restaurace a zázemí v nazdobené dřevokamenné architektuře.
Jura se vrátil zpátky, já vyrazil ještě kousek údolím za město, pod stěnu Ušby. Procházel jsem překrásným širokým údolím, ale kolem mě co tři minuty projel náklaďák a za ním oblak prachu. Oblak ani nestihl ustat a byl tu další kamion. Do hor jsem se přijel nadechnout čerstvýho vzduchu a né se dusit prachem a smradem z nákladních aut. Jdu zpátky.
Byl jsem z toho hodně rozčarovanej, nicméně nedá se svítit. Gruzie se po létech konfliktů staví na nohy a stůj co stůj se snaží vyrovnat západu. V politice se tu mluví o vzoru Západní Evropy a do budování turismu se investují obrovské sumy. Ve Svanetii to v blízké budoucnosti bude vypadat jak v Alpách.
Nic naplat - Svanetie je zkrátka středisko Gruzínského Kavkazu, ale když jsem si pak vzpoměl na neposkrvrněný kraj Tusheti, kterým jsme před časem procházeli, na zapadlé vesničky, stále živoucí pohanské rituály, medvěda, kterýho jsme potkali a čisté hory. Dyž jsem si představil, že zanedlouho by se mohly vesničky jako Dartlo nebo Girjevi proměnit v podobná staveniště, zabolelo mě u srdce..
Zobrazit stránku: 1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8, 9, 10, 11, 12, 13, 14, 15, 16, 17, 18, 19, 20, 21, 22, 23, 24, 25, 26, 27, 28, 29, 30, 31, 32, 33
| Zápisky | Fotky |