Gruzie, Kavkaz 2011
| Zápisky | Fotky |
Zobrazit stránku: 1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8, 9, 10, 11, 12, 13, 14, 15, 16, 17, 18, 19, 20, 21, 22, 23, 24, 25, 26, 27, 28, 29, 30, 31, 32, 33
První pokus
Den osmnáctý, sobota, 13. srpnaBudíček v jednu hodinu ráno působí trochu jako rána pěstí. Když se ale člověk vzpamatuje a záhy si vzpomene, proč ten zpropadený budík zvoní tak brzy, vyleze ze spacáku hnedle. Uvařili jsme s Kubou slavnostní francouzskou polévku a počali se strojit. Tom s Martinem ve vedlejším stanu taky začínají lomozit. Počasí vypadá uspokojivě, nikoli však přesvědčivě, nicméně... Zkusíme to!
Káťa nám udělala fotečku, popřála hodně zdaru a šla zas na kutě - chvíli po druhé ranní vyrážíme. Ani napoprvé včera, ani dnes potmě jsme cestu sutí netrefili optimálně. Od bílého kříže jsme zamířili nesmyslně nahoru, abychom se pak podobně jako včera mohli plazit napříč tím báječně klouzavým ledovým svahem plným čůrků vody. Morénou podél masivu Khmurdo jsme pak nějak mezi trhlinami prokličkovali. Horší ale bylo, že v podobných místech, jako včera, se opět začal zvedat vítr. Moréna končí a my se ocitli na otevřeném ledovém plató. Čas nasadit železa a navázat se na lano, co kdyby nějaká zavátá trhlinka...
5 hodin a rozbřesk je na spadnutí. Pohled na noční ledovou pustinu kolem je uchvacující. Široké plató ohraničené zleva jihovýchodní stěnou Kazbeku, zprava vrcholem Gergeti a vpředu nádherným ostrým masivem plným seraků, včele s vrcholem Elektrozink.
Idylka ale netrvá dlouho, počasí se rychle kazí a brzy jsme obklopeni mlhou. Tak tak, že zezadu vidím na Toma, razícího cestu na čele našeho spřežení. Šlapem dál, směrem ke Kazbeckému sedlu, kde se cesta má stočit doprava k vrcholu. Za Tomem jde Martin, třetí Kuba a já skupinu zavírám jakožto nejtěžší kus - jistící kotva.
Čím blíže sedlu, tím prudší vichr a začínám si uvědomovat, že jsem své oblečení pro výstup možná podcenil. Po několika rozvahách jsme rozhodli, že to pro dnešek vzdáme. Zkusíme štěstí snad zítra, prohledáme naše batohy a oblékneme vše co máme. Dorazili jsme však téměř do sedla, pro první pokus tedy výška skoro 4500 metrů.
Cestou dolů, kousek pod sedlem, potkáváme dva zkušeně vyhlížející poláky - prý jdou k vrcholu. Blázni, dobýt vrchol v takovémhle počasí - zima jak v psírně! To my, trudomyslní se nenecháme dvěma divochy z Polska zviklat a sestupujeme. Kecám... trudomyslnost nás samozřejmě nepřepadla ani náhodou - ne dnes, bylo ovšem na místě objektivně uznat, že za daných okolností nemá smysl pokračovat. Koneckonců, i kdybychom vrchol dnes dobyli, stejně bysme shora i cestou prd viděli. Šlo by jen o fajfku v deníku, což ke kompletnímu zážitku nestačí. Trochu níže na platu jsme ještě potkali Rakušany s guidama, kteří se po chvíli marného čekání na rozestoupení mračen taktéž otočili.
Proběhli jsme morénou, tentokrát jsme již našli lepší cestu a do tábora jsme se vrátili kolem deváté ranní. Celý den pak ve znamení odpočinku. Později jsme se dověděli, že ti dva poláci vrcholu dosáhli, ale stálo je to prý hodně sil, zlepšení počasí je nezastihlo.
Zobrazit stránku: 1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8, 9, 10, 11, 12, 13, 14, 15, 16, 17, 18, 19, 20, 21, 22, 23, 24, 25, 26, 27, 28, 29, 30, 31, 32, 33
| Zápisky | Fotky |