Gruzie, Kavkaz 2011
| Zápisky | Fotky |
Zobrazit stránku: 1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8, 9, 10, 11, 12, 13, 14, 15, 16, 17, 18, 19, 20, 21, 22, 23, 24, 25, 26, 27, 28, 29, 30, 31, 32, 33
Vyjížďka po kraji Kakhetském
Den dvacátý druhý, středa, 17. srpnaVzbudili jsme se na podlaze v zadní místnosti restaurace. Hlava jako střep, v puse jak v polepšovně - mejdlo se vydařilo! Důstojně jsme zapili úspěch na Kazbeku. To ale nebyl konec. Pán roztopil gril a sofistikovaným způsobem na vinném proutí připravil pro nás šašliky k snídani.
Huby jsme si poránu omastili více než důkladně, přikousli k tomu zbytky z večera a výborná Gruzínská rajčátka: další z dokonalých Gruzínských snídaní. Stále to ale nebylo vše. Sandro trval na tom, že nám ukáže okolní kraje. Respektive pověřil k tomu chlapíka, co pro něho dělal. Přežraní jsme se po jídle odkulili do UAZu, nablejskanýho zelenýho džípu přistavenýho venku.
A jelo se na výlet.
Vyrazili jsme na okruh po okolních kopcích, navštívili mužský a ženský klášter a dva menší monastýry. Náš průvodce se s místními zřejmě znal, a tak nás pan mnich v mužském klášteře, hezky s výkladem provedl.
V tom ženském pak pozornost upoutala dílna jeptišek, kde vyrábějí titěrné svaté obrázky umotané s plíšků, vysypané barevným práškem a zatavené v peci.
Postupně nám začalo docházet že Sandro není pánem jenom své restaurace ale možná i celého panství kolem. Když kněz v jednom z monastýrů, poměrně odlehlém a evidentně silně lpícím na tradici nás nejenže nepustil dovnitř v šortkách, ale nepřistoupil ani na sukni či dlouhý šátek přes nohy, poněvadž je to pro muže dle směrnic nepatřičné. Samozřejmě jsme to respektovali, obdivovali monastýr jen z venku a dovnitř byla vpuštěna jen Káťa se svým dlouhým šátkem. Když jsme pak ale odjížděli, Sandro se projevil snad i trochu jako mafián, když ve svém Tuaregovi proti nám mířil do monastýru a, jak nám sdělil náš šofér, usměrnit kněze, aby jeho hosty do kostela příště vpustil. To mi už přišlo trochu přes čáru. Navštívili jsme pak ještě poslední monastýt a stavili se natankovat. LPG se tu tankuje přímo z cisterny na kamionu. Po návratu do města jsme srdečně poděkovali Sandrovi a osádce jeho restaurace za tu neuvěřitelnou ochotu a pohoštění.
V Gurdžaani pak ještě stojí za zmínku třeba majestátné divadlo z dob minulého režimu, dnes již opuštěné a lehce chátrající. Bylo otevřeno. Neváhali jsme a prolezli budovu od jeviště přes provaziště až po střechu. Na obrázku pohon točny.
K večeru nastal čas pohnout se někam dál. Naložili jsme bagáž na zahrádku taxíka, zachovalé bílé Laděnky, za přihlížení houfu kolemjdoucích a ostatních taxikářů.
Odrazili jsme do Lagodekhi, národního parku v nejvýchodnější výspě Gruzínského Kavkazu. Kuci kolemjdoucí nám poradili místo pro noclech za vesnicí u řeky, směrem k horám a obdarovali nás jakýmisi kyselými peckovinami - nepříliš chutným ovocem. V pěkném zeleném háječku u říčky na travičce jsme zakotvili.
Zde jsem konečně uplatnil kilo mouky, co jsem táh na hrbu přes celý Kavkaz. Zavzpomínal jsem na časy survivalů kdysi na našich skautských táborech a pustil se do moučných hadů pečených na ohni. Byť konzistenci těsta jsem nesprávně trefil a výsledkem byl spíš prostě klacek obalený v těstu. Správné koření ale vše narovnalo, chutnalo to báječně!
Zobrazit stránku: 1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8, 9, 10, 11, 12, 13, 14, 15, 16, 17, 18, 19, 20, 21, 22, 23, 24, 25, 26, 27, 28, 29, 30, 31, 32, 33
| Zápisky | Fotky |