Gruzie, Kavkaz 2011
| Zápisky | Fotky |
Zobrazit stránku: 1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8, 9, 10, 11, 12, 13, 14, 15, 16, 17, 18, 19, 20, 21, 22, 23, 24, 25, 26, 27, 28, 29, 30, 31, 32, 33
Několik řádků úvodem
Letos v létě jsem zatoužil podniknout nějaký větší výlet. Jednou jsem v ulicích Brna potkal Kubu a svěřil mu své touhy. Dlouho jsme toho dne pak postávali na Čáře, na ostrůvku šaliny a rozumovali, která z končin světa by byla s to uspokojit naši touhu po dobrodružství. První nástřel byl smělý. Usmyslili jsme si, že se projedeme Transsibiřskou magistrálou a prozkoumáme Altaj a rovnou, dyžuž tam budeme, i Mongolsko. Žel bohu pro takovouto akci je i šest týdnu málo a vyžaduje nemalé finanční náklady. Uplynul nějaký čas a nám se stále nedařilo sehnat nikoho natolik časově flexibilního a koneckonců ani naše prasátka nemohla poskytnout potřebný obnos peněz. Bylo třeba se poohlédnout po náhradním plánu a projížďku Magistrálou odložit do budoucna. Naše finanční situace nám usnadnila rozhodování a omezila rozhled na Evropu a blízké okolí. A protože přecijen toužíme poznat solidní hory, turistickým ruchem a komercí pokud možno nepolíbené, a protože na tom východním směru přecijen něco je, rozhodnutí poté padlo již poměrně rychle na Kavkaz.
Masiv Kavkazu je možné dobývat od severu z Ruska anebo od jihu z Gruzie. Ruská strana dost možná slibuje přístup k větší části centrální, nejvyšší oblasti Kavkazu. Jenomže s Ruskou variantou se pojí spousta komplikací... nutností víza a permitu pro vstup do hor počínaje, arogancí a prodejností ruských nejen úřadů konče. Začali jsme tedy zvažovat Gruzii. Doslova do klína nám pak spadla akce, která se konala na jaře v Brně u příležitosti 20. výročí nezávislosti Gruzie. Tou dobou se již naše řady rozšířili o Katku. Tuto akci jsme tedy navštívili a dá se říci, že se stala zlomovou. S Katkou jsme se zde pro Gruzii vyloženě nadchli, když jsme vyslechli slova Gruzínské velvyslankyně z Prahy a několika rodilých Gruzínů žijících v Česku a poté při debatování s nimi popíjeli Gruzínské víno, které mi svou chutí učarovalo, a měli tu čest ochutnat ty TAK dobré gruzínské dobroty. Získali jsme kontakt na Jimmiho, gruzínce, co u nás žije už řadu let a se svojí přítelkyní Renatou spolupracují s organizací, jež v Gruzii působí na poli rozvojovém, sociálním i humanitárním. Obdařili nás nepřeberným množstvým informací, doporučení a vřelým pozváním.
Tenkrát jsme si udělali názor, že Gruzie je zemička sice nevelká, zato ale velmi vstřícná. Poměrně nedávno zde probíhaly ozbrojené konflikty s Ruskem, jakožto i uvnitř země mezi jednotlivými autonomními oblastmi. Po posledním z nich, v srpnu 2008, se ale situace zdá býti jakž takž urovnaná (neradno pouze vyskytovat se v oblastech spadajících pod ona autonomní území, tedy v Abcházi a zejména v Jižní Osetii). Gruzie se nyní stává velmi ambiciózní zemí, zemí otevřenou, zemí zvící k návštěvě jak investory, tak i turisty. Je tedy jasné, že z Gruzie bude přístup do hor mnohem méně komplikovaný a navíc na svém území, ne větším než Česko, ukrývá obrovské množství dalších krás, a to jak k vidění, tak i k ochutnání! Na druhou stranu ale tato otevřenost Gruzie znamená, že dost možná je nejvyšší čas se tam podívat, než Gruzínský Kavkaz začne být dobýván turismem v Alpském smyslu slova. Je rozhodnuto. Razíme do Gruzie!
Co v Gruzii hodláme dělat? Hlavním cílem je Kavkaz. Na plánu je trek v oblasti Tusheti, podél hranic s Čečenskem. Džípem se dostat do vesnice Omalo a pak vyrazit na desetidenní pochod až do Kazbegi. Člověkové zasvěcení na besedě v Brně se pak nechali slyšet, že toto je jeden z nejkrásnějších treků v Gruzii, ne-li prý ten vůbec nejkrásnější! Náš pochod má sloužit zároveň jako rozcvička a aklimatizačka k pokusu o vrchol Kazbek. Tento kopec mě uhranul svou krásou. Podle mého je to vůbec nejkrásnější kopec na Kavkaze! Zároveň však, navzdory tomu, že svojí výškou přesahuje hranici pěti tisíc metrů, je poměrně snadno dostupný a není technicky příliš náročný. Kromě Kavkazu zamýšlíme v Gruzii navštívit do skály vtesané kláštery ve Vardzii. A určitě pak nevynechat oblast Kakheti na samém východě Gruzie, kde se skrývá spousta starých městeček a monastýrů a kde pěstují a tolik holdují tomu jedinečnému Gruzínskému vínu! Pokud stále bude zbývat čas, máme v rukávu další esa, jako třeba Svanetii, oblast v centrálním Vysokém Kavkazu nebo průzkum jeskyní nedaleko Tqibuli.
Naše skvadra se dále rozrostla z mé strany o Tomáše, mého starého kamaráda a ostříleného horala a z Kubovy strany o Martina. Zbývalo už jen vymyslit, jak se tam dostaneme. Letadlo je sice rychlé, ale příliš mnoho dobrodružství vpravdě neskýtá a navíc Kuba se lítat bojí (promiň Kubo :-P). Mno zkrátka člověk v Práglu nasedne na železného ptáka a za tři hodiny vystoupí v Tbilisi a hotové, vybavené. Je tam. Je to moc jednoduché, ani se nestačil rozkoukat a najednou je v Gruzii. To my si tu cestu radši skutečne užijeme. I cesta je cíl! Vychutnáme si tu dálku, do které míříme - každý její kilometr! ...Mno abych to neokecával. V plánu je vyrazit vlakem přes Bělehrad do Istanbulu. Tam pobýt alespoň den či dva a pak busem přes Turecko do Gruzie. Hotové, naplánované, umluvené - Jedeme!
Zobrazit stránku: 1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8, 9, 10, 11, 12, 13, 14, 15, 16, 17, 18, 19, 20, 21, 22, 23, 24, 25, 26, 27, 28, 29, 30, 31, 32, 33
| Zápisky | Fotky |