Gruzie, Kavkaz 2011
| Zápisky | Fotky |
Zobrazit stránku: 1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8, 9, 10, 11, 12, 13, 14, 15, 16, 17, 18, 19, 20, 21, 22, 23, 24, 25, 26, 27, 28, 29, 30, 31, 32, 33
Den v Gremi a večerní Signakhi
Den dvacátý čtvrtý, pátek, 19. srpnaRáno jsme se vzbudili v luxusních postýlkách, růžovým povlečení a bylo to tak sladký, až to skoro vhodný nebylo... Taky proto, že vedle mě na letišti se rozespale protahoval polonahej Tomáš! Každopádně chudáci děcka tak museli spát v chodbě na otomanu.
Vydali jsme se do starého města Gremi. Nejdříve ale k cirkvě. Na místním hřbitově nás zaujali náhrobky s náramně broušenými portréty! O chvíli jsme byli pozváni do oplocené zahrádky jednoho z hrobů. Rodina sem přišla na piknik. Na návštěvu, pozdržet se, spočinout na hodinku či dvě a zavzpomínat. Na zemi na dece spousta dobrot, ovoce, pomazánek a tak. Proč nepřijít zavzpomínat a neudělat si u toho hezký odpoledne? Mno není to hezký zvyk?
Stopli jsme náklaďák a na korbě jsme se nechali popovézt ke starému Gremi.
Je tu hrad v rekonstrukci a v něm provizorní muzeum. V podhradí se buduje velkolepé parkoviště s hotelem. Našli jsme tu místnost, kde bylo v podlaze zazděných několik amfor na víno.
Vedle kostel a akorát jsme zastihli probíhající bohoslužbu. V Gruzii věří v boha asi každý, víra tu má velký význam. A pravoslavná mše na Gruzínském venkově, byla pro mě dalším zážitkem - velice příjemným. Kostel narvaný sedícími i stojícími lidmi, starými i mladými. Děcka seděli dospělým na ramenou. V rohu stůl plný ovoce, přikrojenýho k zakousnutí. Vyloženě společenská akce - ve srovnání se striktní, až poněkud strohou atmosférou katolické mše, vyzníval tento happening spíš trochu jako široká rodinná sešlost. A i před kostelem to žilo, spousta lidí posedávalo, postávalo, klábosilo.
U našich hostitelů jsme spočinuli ještě na odpolední čaj v zahradě. Přijela z práce nejstarší dcera. Učí se anglicky, zatím umí jen malinko - včera během večera jsme s ní telefonovali... byla to psina. Slečna je to veselá,stejně jako všichni členové rodiny. Ukázala nám svojí učebnici jazyka Anglického. Byla to taková obrázková, něco jako mají u nás děcka ve čtvrté třídě, dokonce jsem tam našel gramatický chyby. Inu Angličtina si v Gruzii zatím hledá své místo.
Nakoupili jsme litry domácího vína a vyrazili maršrutkou do Siknakhi.
Siknakhi je starý město vybudovaný na rozlehlým kopci. Populární Kakhetský turistický cíl vidno těží z bohatých investic a vyrostlo do útulně zrekonstruovanýho městečka místy skoro až v západoevropským stylu, s okolní Gruzií značně kontrastující. Ale je tu hezky, to se musí nechat.
Přesto ale, jsme prohlídku zmákli za večer, včetně muzea. 2 km za městem stojí katedrála Sv.Niny, která se v 6. století zasloužila o příchod křesťanství do Gruzie.
Už bylo zavřeno. Zklamaně jsme hledali vhodný zákoutí pro nocleh, když tu nám zastavil zámožný mladý pár v Mercedesu. Navzdory nažehlené vizáži byli velice v pohodě. Jsou z Tbilisi, zrovna jedou domu a že nás svezou. Cestou vyšlo najevo, že nejsou vlastně pár. Každopádně se ale zdálo, že se oba mají dobře. Slečna vyprávěla, jak procestovala kus Evropy, společně jsem si s ní vzpoměl i na Barcelonu! Je to div, protože naprostá většina lidí, co jsme dosud potkali v životě nebyla za hranicemi Gruzie, zkrátka na to nemají, je to pro ně složitý. Snad až na několik vyjímek, co jezdí za prací do Turecka. Tbilisi je ale v Gruzii výjimkou, město veliké a poměrně i kosmopolitní, najde se tu dost lidí, co si žijou na vyšší noze.
Bylo už před půlnocí, když nás frajer se svým Medvědem vyvezl v Tbilisi na kopec nad městem, kde jsme v křoví u silnice přespali.
Zobrazit stránku: 1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8, 9, 10, 11, 12, 13, 14, 15, 16, 17, 18, 19, 20, 21, 22, 23, 24, 25, 26, 27, 28, 29, 30, 31, 32, 33
| Zápisky | Fotky |