Já

Dovolte, abych se vám krátce představil. Mé jméno je Lukáš Kobza a pocházím z Rudoltic ve východních Čechách, tam kousek od Lanškrouna. Mojí Alma mater je VUT v Brně a její Fakulta informačních technologií. V Brně již po nějaký ten rok trávím většinu svého času a tak nějak to město již považu za svůj druhý domov.

Mé největší koně jsou jistojistě hory, cestování a vůbec poznávání toho našeho světa. Jinak jsem ale hlava otevřená a dovedu se nechat zaujmout lecjakou aktivitou. Lezu, jezdím na kajaku, lyžuju, cyklistuju a příležitostně i kdejak jinak sportuju. Kromě pohybu se též často rád nechám pohltit atmosférou světa umění. V hudbě či kinematografii jsem otevřený všemožným i nemožným směrům.

Už od malička nás s bratrem naši brali do světa a poznali jsme tak kus Evropy. Tak nějak do mě vpravili ducha cestování a vztah k přírodě a horám. Skutečně jsem se ale cestovatelsky osmělil teprve v roce 2008, kdy jsme s bandou vyrazili do španělské Katalánie. Od té doby si v sobě pěstuju tu touhu sednout na vlak, letadlo či se postavit k silnici a jet kamsi, ať už někam daleko nebo jen na vandr po naší zemi. Podnikl jsem za ty leta několik cest, a tak už nějak cítím, jakou hodnotu cestování pro člověka může mít. Cítím, že získávám rozhled, poznávám lidi, jiné kultury, formuji si názor na svět a dění v něm. Cítím, že to pro mne má velikou cenu - je to ohromný zdroj poznání. Cestování může člověka hodně naučit. Zároveň ho však může i změnit... Někdo se pro jinou krajinu nadchne natolik, že v ní dokonce najde nový domov. Někdo si naopak díky cestování uvědomí, kde je doma a dojde mu, že to, po čem se v českých hospodách nad škopkem piva plive, že to vlastně nejsou tak vážné problémy. Že lidé ve spoustě jiných koutech světa mají k nespokojenosti značně pádnější důvody. Za sebe mohu čestně říci, že se řadím k té druhé partě. Na cestování je super to, že se člověk má kam vrátit!