Gruzie, Kavkaz 2011
| Zápisky | Fotky |
Zobrazit stránku: 1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8, 9, 10, 11, 12, 13, 14, 15, 16, 17, 18, 19, 20, 21, 22, 23, 24, 25, 26, 27, 28, 29, 30, 31, 32, 33
Busem přes Turecko
Den čtvrtý, sobota, 30. července
Probuzení venku na terase hostelu Best Island. Přes jeden blok, takřka na dosah, Haghia Sophia, vlevo opodál Modrá mešita, kolem poletují holubi - ráno vyloženě poetické! U snídaně jsme získali naší první hořkou zkušenost s Tureckým čajem. Mnohým je jistě známo, že v Turecku se čaj podává jako koncentrát. Do sklenky se naleje asi centimetr a zbytek se doleje horkou vodou. Katka to věděla! Ale nedostatečně důrazně nás varovala. Ani snad deset kostek cukru pak nenarovná tu nesnesitelně hořkou chuť..
Autobus byl objednaný až na poobědě, a tak jsme se ještě vydali na průzkum Egyptského bazaru. A tam to byla podívaná - turecký med, sladkosti, zelináři, řezníci a především to koření - ze všech stran přicházeli rozličné vůně! Dlužno říci, že tady se mne atmosféra zmocnila mnohem silněji než včera na tom slavném Velkém bazaru.
Na plácku před Egyptským bazarem snadno potkáte prodavače vlajek, prodavače zrní pro holuby nebo třeba policajta na Segwayi. A samozřejmě za návštěvu stojí i Nová mešita, zde, hned vedle Egyptského bazaru.
Po obědě sedáme na bus, přejíždíme Bospor - přes most do Asie a míříme dále na východ.
Autobusy mají v Turecku věru luxusní. Obrazovka v každé opěrce hlavy, steward co chvíli roznáší nápoje v ceně palubního lístku. A ani drahé to není - přejezd Turecka až na východ, asi 30euro na hlavu za 24 hodin jízdy luxusním parníkem. Ale přecijen už nám byla dlouhá chvíle. Tomáš naznal, že jelikož se nacházíme teprve na začátku zájezdu, tak naše šaty jsou stále až zbytečně voňavé a aby i ta Turecká slečna o 5 sedadel před námi pocítila, jak má správně vonět český cestovatel, vytáhnul nám k večeři své Tvarůžky, v Turecké výhni přesně správně vyzrálé. Česká atmosféra se zřejmě musela roznést přes půl autobusu, poněvadž ta slečna vpředu si celou dobu tiskla šátek k obličeji a zvědavě se k nám otáčela.
Na odpočívadle kdesi na východě Turecka jsme pak v zájmu kolegiálnosti byli nuceni odmítnout chlapíka s poměrně lukrativní nabídkou, když nám za Káťu nabízel stádo velbloudů ještě početnější než ten prodavač včera v Istanbulu. Dlužno dodat, že v případě toho vysmátýho vlasatýho týpka v Istanbulu šlo jasně o žert. Kdežto tenle drobný zasmušilý chlapík se u toho příliš nesmál a na Káťu se při tom ani nepodíval. Ignoroval ji a vedl obchodní jednání výhradně s námi, muži. Kdo ví, kdybychom chtěli, možná bychom se nakonec i domluvili:D No radši honem pryč!
Zobrazit stránku: 1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8, 9, 10, 11, 12, 13, 14, 15, 16, 17, 18, 19, 20, 21, 22, 23, 24, 25, 26, 27, 28, 29, 30, 31, 32, 33
| Zápisky | Fotky |