> Rozcestník > Cesta přes půl světa 2013 až 15
Indií a Nepálem
| Zápisky | Fotky |
Zobrazit stránku: 1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8, 9, 10, 11
Čajovníky a odkaz Tenzinga Norgaye v Darjeelingu
Zápisek devátý, sobota, 2. listopaduZ Káthmándú sme vzali autobus durch přes celý východ Nepálu až do Mechinagaru, k Indickým hranicím. Vyšlo to do tisíce rupií na hlavu a na sedmnáct hodin jízdy. U cesty před hranicí chálujem poslední nepálský momo, čili knedlíky plněný masem, případně bezmasou směsí a "milk tea no sugar". Totiž dyž si tady nebo i v Indii dáte čaj, ať už s mlíkem nebo bez, standardně vám ho poctivě osladí. Takže kdo rád jen jemně slazený nebo bez cukru, musí si důrazně vyžádat, že No sugar.
Pak už pěšmo překračujem širokou hraniční řeku a jsme zpátky v Indii. Ihned člověk pocítí ten rozdíl. Zmatek a chaos je zpátky v ulicích a klaksony na maximum. Komu do dost netroubí, ten si v indickým provozu neškrtne.
Kousek od hranic leží největší město v okolí, Siliguri, ze kterého jezdí džípy (ačkoliv je tu pěkný asfalt) nahoru do Kurseongu a odtud už možno sednout na úzkorozchodnou mašinku, jak ji místní zvou, Toy train, která vás zaveze až do známého horského, čajem provoněného města Darjeeling. Vláček si razí cestu přes kopečky porostlými čajem s výhledy na Kangčenžengu. Dneska je mlha a hnusně, tak jedem autem až na konečnou a vláček si necháme na cestu zpět. On je totiž super, ale je pomalejší než bicykl, takže nám těch dvacet kilometrů za dvě hodiny bude stačit jednou.
Darjeeling je sice na Indické poměry maloměsto, ale žádný horský zapadákov to taky není. Rozkládá se na kopci zhruba ve dvou tisících metrech nad mořem. Svahy pod městem jsou porostlé čajovníky a z ulic výhledy na východní Himálaj v čele s třetí nejvyšší horou světa, Kangčenžengou. Město je však proslulé mizerným počasím a celé čtyři dny, po které se tu vyskytujeme, nejsou výjimkou. Né že by vyloženě pršelo, ale město je nepřetržitě haleno v mraku a panorámatem Kangčenžengy se tedy kocháme pouze z pohlednic a plakátů v obchodech.
Aj tak sme pobyt v někdejším oblíbeném letovisku Britských papalášů vychutnali. Pojali sme ho coby takovou rekreaci na závěr našeho putování. Dopřáli jsme si, ač z těch levnějších, tak vcelku komfortní bydlení na hotýlku v centru, s televizorem na pokoji (ve třech v cimře 300 rupek na hlavu a noc). Vycházkovým tempem sme si postupně pěkně všecko prošli, prohlídli a ochutnali.
Darjeeling je v nejširším ohledu proslaven především pěstováním čaje. Ve světovém měřítku je však objem místní produkce poměrně malý. Místní čaj si však v průběhu let ve světě udělal obrovské jméno a pravý Darjeeling se prodává za nemalé částky a bývá mu přezdíváno "Šampaňské mezi čaji". Producentů čaje je tu několik a jeden z nich, nejblíže městu a patrně i proto turisty hojně navštěvovaný je Happy valley tea estate. Zavítali jsme k jejich branám a už nás přivítal sympatický chlapík a bezplatně nás vzal na exkurzi po celé neveliké fabrice a popsal nám proces zpracování čaje. Velice milé. Následovala degustace a samozřejmě možnost nákupu v podnikové prodejně. Ceny jsou tu trochu nasazené oproti těm v čajovnách ve městě, ale stále se drží v rozumných mezích. Nakoupili jsme plné tašky, včetně nejdražšího vzorku, exkluzivního čaje bílého.
Z druhé strany je Darjeeling znám také mezi horolezci, coby místo, kde se formovali první výpravy na omitisícovky. Od počátku byla v hledáčku zejména ta nejvyšší z nich, Everest (obzvláště po tom, co se potvrdilo, že je nejvyšší). Tehdy ještě Nepálské království však bylo do poloviny 20. století vnějšímu světu uzavřeno, a tak jediná přístupová cesta k hoře byla od severu z číny a expedice byly vypravovány právě z Darjeelingu. I později Darjeeling zůstal pro himálajské horolezectví důležitým místem, čemuž mezi jinými napomohl i slavný šerpa Tenzing Norgay. Chlapík z pod Everestu, který spolu s novozélanďanem Edmundem Hillarym v květnu léta páně 1953 jako první stanul na vrcholu střechy světa. Tenzing v Darjeelingu žil po většinu svého života a dodnes tu stojí dům, ve kterém se svojí početnou rodinou bydlel.
S jeho jménem je spojeno založení Himálajského horolezeckého institutu, kde je otevřené poměrně prosté, ale přesto hezké muzeum himálajského horolezectví, jemuž přiléhá ještě himálajská zoo, kde možno spatřit třeba jaka, červenou pandu či sněžného leoparda.
Ve městě je možné se dokonce i protáhnou na skále nesoucí šerpovo jméno. Mechem hustě porostlá a za dnešní mlhy obzvláště vlhká Tenzingova skála k lezení moc nelákala ani přesto, že z ní viselo už předchystané natažené lano. Zřejmě ho tu ale natáhnul ještě sám Tenzing, takže za ty roky trochu steřelo - vypadalo ale, že se stále používá.
Místní o Darjeelingu tvrdí, že je to víc Nepál, než Indie. Na ulici potkáte spoustu nepálců. V okolí je několik pěkných buddhistických kláštěrů, z nichž dva jsme navštívili. I v ulicích města je možné potkat mnichy v rudém rouchu. Vedle nich ale v ulicích naleznete i hinduistické svatyně. Darjeeling nabídne rušné třídy v centru i klidné odlehlé uličky ve svazích směrem k východu a jako celek působí velmi osobitou a silnou atmosférou.
Co dále nelze minout je návštěva restaurace Kunga, kam jsme chodili na večeři téměř každý den našeho pobytu. Jídelníček je trochu šmrncnutý čínskou kuchyní, ale vaří dokonale a stůl se pod tíhou taliřů jen prohýbá. A potom samozřejmě v Darjeelingu nejde nezajít do některé z čajoven, kde ceny těch nejlepších kousků se počítají v tisícikorunách za kilogram. Ochutnali jsme několik čajů v různých úrovních jakosti a skutečně kvalita šla na jazyku poznat. Šampaňké mezi čaji je holt šampaňské mezi čaji.
Čas se pomalu naplnil a zítra odjíždíme. Celé město se už připravuje na několikadenní slavnosti Diwali které zítra propuknou v celé Indii. Předzvěstí oslav jsou dekorace z oranžových kvítků, jimiž jsou ozdobeny ulice, vchodové dveře i okna domů ba dokonci i pouliční psi.
Na poslední večer si ordinujeme kulturní zážitek. Vyrážíme do kina na Bollywood. Bolywood je Indická obdoba Hollywoodu. A tak jako celá Indie, jsou i indické filmy často naprosto neuvěřitelné, plné barev, hudby, tance a srdcerevných scén. Bolywood je proslulá součást indické kultury a proto ho nelze vynechat. Posilněni bylinkami usmlouvanými na ulici od desetiletého kluka za snad nejnižší možnou cenu jsme usedli do pohodlných sedaček biografu, aby se na plátně před námi odvinuly tři hodiny prostinkého děje kasovního trháku Krish 2. Romantický akční muzikál, něco mezi Supermanem a Esmeraldou, avšak pojaté v Indické pestrobarevné roztančené velkoleposti. Závěrem mohu jen říci... bylo to dobré.
Ráno už sedáme do roztomilého Toy train vláčku a opouštíme slavný Darjeeling.
Zobrazit stránku: 1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8, 9, 10, 11
| Zápisky | Fotky |