> Rozcestník > Cesta přes půl světa 2013 až 15
Indií a Nepálem
| Zápisky | Fotky |
Zobrazit stránku: 1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8, 9, 10, 11
Ve městě, kde stojí Tádž Mahál
Zápisek druhý, sobota, 5. říjnaVe vlaku do Agry sme přisedli k postaršímu indickýmu páru. Pána sme zkoušeli naučit Prší, ale bohužel to předčasně vzdal. Dostali jsme ochutnat kardamonová semínka, jež prý působí coby afrodiziakum..
Indická byrokracie může zprvu někoho otrávit a když bandě velkohubých borců v místní cestovce vrazíte mnoho tisíc rupií, možná trochu nejistě, ale nezbude vám nic jinýho než věřit, že cestou všecko klapne. Jaké milé překvapení, když pak v Agře vylezete pozdě večer z vlaku a čeká vás usměvavý chlapík s cedulkou "Mr. Lukas x 5", jak bylo dohodnuto. Tak ta Indie snad přeci funguje. Hotel Amar vypadá docela honosně, to sem snad ani nečekal, borci v uniformách, na pokoji LCD obrazovka, pohodlné bydleníčko. Škoda snad jenon, že v lobby na toaletách byla atmosféra, ze které evropan vrhnul.
Čas nás tlačí do Nepálu, v Agře se zdržíme pouze jednu noc a den a zítra nočním vlakem pokračujeme do Varanasí. Za úsvitu razíme okouknout ten slavný Tádž Mahál, ze symbolů to Indie. Vskutku tu nic neberou na lehkou váhu, ani toho plyšáka na vyfocení vám dovnitř nenechají, takže příště s sebou jen malýho talismana a schovat někam hluboko do útrob nejspodnějších vrstev oblečení. Ale každopádně Tádž je stavba překrásná. Bělostná, jako sama žena Mughalského vladaře Šáhdžahána, který nechal velkolepý pomník postavit jako památku její předčasné smrti.
Druhou důležitou památkou v Agře je červená pevnost Agra, nedaleko odtud, rovněž na břehu řeky Jamuny. Jedna z nejdůležitějších pevností v celé Indii, odkud kdysi vládli velcí Mughalští panovníci. Sám Šáhdžahán zde byl prý vězněn svým krutým synem Aurangzhébem, který se násilím chopil moci. Posledních 8 let svého života měl z okna své cely přes řeku Jamunu výhled na Tádž Mahál, hrobku své milované ženy Mumtáz Mahál.
V pozdním odpoledni brouzdáme Agrou. Mnoho dalších pamětihodností tu už nenajdeme, ale pokud je člověk jednou tady, procházka ulicemi jistě stojí za to - minimálně coby náhled do života průměrného indického města. Pouliční řemesla, rekonstrukce domu z bambusového lešení, kde obratný indický stavitel nepotřebuje ani podlážky, krávy recyklující odpad a poté přežvykující vprostřed šestiproudé silnice, před objektivem se předvádějící děti, ...
A potkali jsme další pouliční maškarádu - řekl bych že ještě velkolepější, než byla ta v Dillí. Průvod pestrobarevných masek oslavoval patrně některý z bezpočtu hinduistických svátků. Dělobuchy lítaly z velikého kanónu a rachot se linul z nástrojů hudebníků i tlampačů pojízdného sound systému.
Večer čekáme na perónu na vlak do Varanasí s lehkým, asi dvouhodinovým spožděním. Čas jsme zkrátili s partou zvědavých školáků. Byli fajní, měli zájem o vše o nás a naší zemi a naoplátku nám přepsali naše jména do klikiháků jazyka hindí.
Zobrazit stránku: 1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8, 9, 10, 11
| Zápisky | Fotky |