> Rozcestník > Cesta přes půl světa 2013 až 15
Indií a Nepálem
| Zápisky | Fotky |
Zobrazit stránku: 1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8, 9, 10, 11
Nepál, Pokhara - Himálaj na dohled
Zápisek čtvrtý, čtvrtek, 10. říjnaPřechod pozemních nepálských hranic není problémem. V kanclu zaplatíte 40USD za vystavení víza a během slabé půlhodinky můžete vstoupit do země. Hladký průběh slavíme návštěvou nepálské příhraniční restaurace a pak tradá nočním autobusem do Pokhary. Jízdenka vyšla, jestli si dobře vzpomínám, na 700 nepálských rupií, tedy asi 140 Kč za každého. Cesta trvala asi 12 hodin. Postarší stroj klasické značky Tata, hrající všemi barvami, jak se na správný nepálský autobus sluší.
Nahoru, dolu, doleva, doprava a tak pořád dokola a hlavně řádně naklepat! Šofér se rychlosti neostýchal, první zkušenost s Nepálskou komunikací se nám zaryla do paměti. Zprvu mě to docela bavilo. Jen prostoru kolem mne nebylo nazbyt. Proto jsem se zaradoval, když se později uvolnil zadní pětisedák. Parádně jsem se rozvalil, ale pohoda netrvala dlouho. Za chvíli už mne ta cesta bavit přestala. Ležíce na zádech, cítil jsem se trochu jako palačinka, co jí mistr kuchař nadhazuje z pánve. To když jsem se co chvíli ocitl celý ve vzduchu, snad půlmetr nad tvrdě polstrovaným sedadlem, abych v zápětí těžce dopadl zpět. Do cíle sme dorazili časně nad ránem. Chvíli se o nás dohadovalo několik taxikářů, ale jejich nabídky zřejmě zahrnující tučný noční příplatek nebyli nic pro nás. Jdeme si po svých. Místní školák nám ukázal cestu k našemu rezervovanýmu hotýlku a dorazili jsme akoráte ke snídani. Paráda, jsme v Nepálu! Ač se to z posledního odstavce možná nezdá, první dojmy jsou velmi příjemné. Minimálně ve srovnání s Indií tu panuje mnohem větší pohoda ve všech ohledech. Doprava v ulicích vcelku poklidná, lidé mnohem milejší a hlavně tu v bílým člověku hned nevidí pochodující dolar nebo alespoň mu to nedávají tak vehementně najevo. Nepálci jsou milí a člověk jím to věří.
Pokhara je třetí největší město v Nepálu a krásy pobralo vskutku vrchovatě. Hlavně co do svýho umístění. V široké kotlině vprostřed zelené nepálské vrchoviny, u rozlehlého jezera Phewa, kde u břehu kotví zářivě modré loďky. Když pak člověk vzhlédne z jeho ulic severním směrem a upře pohled dostatečně vysoko... když u nás doma pozoruju mraky na obloze, tak občas mi jejich tvary připomínají vysoké zasněžené štíty hor. Pokud v Pokhaře spatříte vysoko na nebi mezi mraky oblaka takových tvarů, tak vězte, že to nejsou oblaka, ale skutečné hory! Pokhara leží asi 800 metrů nad mořem a nadohled od ní se špičatí 7 kilometrů vysoké Mačapučare, "Pokharský Matterhorn". Je vzdálené přes 20 kilometrů, ale jeví se jakoby přišpendlené přímo nad městem. A vzadu za ním se táhne masivní velehřeben Annapuren, sahající přes osm tisíc metrů. Můj první pohled na Himálaj - nedokázal jsem se ho nabažit..
Jedete-li do Nepálu a plánujete vyrazit do hor, je dobré vědět, že ledasco není třeba s sebou tahat z domu. Zejména takové věci, které už třeba beztak plánujete vyměnit. V Pokhaře a jistě i v Káthmándú je bezpočet outdoorových obchodů s vybavením do hor a ceny jsou vskutku příznivé. Pravost značek nečekejte, ale co čekat můžete, je funkčnost, která si nezadá s pravým zbožím daných výrobců. Pořídil jsem péřový spacák pod 2000 korun, originál by stál čtyřnásobek a společně s péřovou bundou za 600 korun v příštích dnech při nelehkém treku odvedl skvělou práci. Co jsem tu ale nesehnal, tak cepín a mačky, až na jedny mizerné.
Strávili jsme ve městě půl druhého dne. Nakoupili potřebné vybavení, co kdo potřeboval, z povzdálí jsme se stali svědky nepálské svatby, ochutnali jsme pivo Everest obstojné kvality, našli sme si svojí rodinnou restauraci a dobře se nabaštili (rodinnou myšleno bez nadsázky - cesta na toaletu nás vedla napříč domem pana šéfkuchaře, kolem dítek sledujících televizi a ženy připravující rodinnou večeři). Taky sme zařídili potřebné papíry. Totiž náš plánovaný trek kolem Dhaulágirí končí v Annapurna conservation area a pro vstup do tohoto území je vyžadován permit. A k tomu navíc, abyste mohli v Nepálu dostat trekking permit, potřebujete prvně vyřídit průkaz trekkera, čili TIMS. Každé to vyjde na 20USD. Bez problémů obé obstaráte na počkání v Kátmándú či v Pokhaře v kanceláři Nepal Tourism Board, případně přes některou z agentur.
Konečně jsme připraveni vydat se za vrcholem našeho zájezdu, vyrazit do hor. Trek v podstatě začíná v Beni. Z něho by ale mělo být možné si prvních 20km urychlit a pochod údolím až do Darbangu vyměnit za jízdu autobusem. Záleží to ovšem na aktuálním stavu komunikace, po nedávno uplynulém období letních monzunových dešťů. Do Beni vede ještě kvalitní cesta a solidní autobusové spojení. Na nádraží sme potkali dvě fajné nepálky s překrásným úsměvem. Anglicky neuměli vlastně ani slovo, ale přesto sem si pokecali, rukama, nohama a s tužkou v ruce. Jeli naším směrem a pomohli nám s koupí jízdenek, a tak jsme zaplatili společnou pro nás všechny i s nima (7 lidí, 4 hodiny jízdy, 1500 rupek). Ten Nepál je úžásná země. Lidé milí a krásní. Skvělé jídlo za pár korun a ta krajina! Asi tuhle zemi začínám milovat, už po několika dnech. Konečně vyrážíme, horám blíže, jupí! Svrbí mě u pupku...
Zobrazit stránku: 1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8, 9, 10, 11
| Zápisky | Fotky |