> Rozcestník > Cesta přes půl světa 2013 až 15

Indií a Nepálem

| Zápisky | Fotky |

Zobrazit stránku:     1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8, 9, 10, 11


Z Darbangu do Dobangu - vesničkami a zelenými svahy k Dhaulágirí blíže

Zápisek pátý, pondělí, 14. října

Cesta nás vede svěže zelenými kopečky. V půli autobus staví na večeři v zájezdním hostinci. Všichni dlabou dálbhát, či jen čekají až ho zdlabou ostatní a pojedem zas dál.

Dálbhát je tu patrně nejrozšířenější jídlo. "Dál" znamená čočka, v praxi v podobě jakési čočkové polévky či omáčky, kterou se poleje rýže (bhát). Často se k tomu servíruje ještě hrst restované zeleniny, případně v příplatkové variantě několik kousků kuřecího.

Beni je menší město sevřené strmými svahy v zařízlém údolí řeky Kali Gandaki. To je známé jako nejhlubší údolí světa, jelikož zde v Beni je nadmořská výška hladiny kolem 900 metrů a západní i východní svahy stoupají od řeky až nad 8000 metrů, neboť z jedné strany stojí Dhaulágirí a z druhé Annapurna. Odtud se vydáme na západ, proti proudu Myagdi Kholy, pravého přítoku Kali Gandaki, dlouhým údolím až k ledovci u paty Dhaulágirí, ze kterého vytéká. A vypadá to, že máme štěstí, autobus je připraven k odjezdu, cesta je průjezdná nakonec až do Darbangu.

Ačkoliv chvílema se mi při pohledu z okýnka tajil dech. To když jsme projížděli pěšinou vyjetou po vrstevnici příč suťoviskem nad řekou. Zkušení nepálští stavební inženýři ale prokázali kvalitu svých výpočtů a večer sme nakonec bezpečně dorazili do Darbangu. Táboříme v místním improvizovaném kempu - na školním hřišti. Houf děcek nám dělá společnost při snídani. Poté, co si vypůjčili naše plyšáky a nechali se vyfotit s nimi v náručí, nechtěli pochopit, že to nebyl dárek. Bohužel, naše sobíky ani Kukiho nedáme. Musíte se spokojit s propiskou a bonbónem milé děti.



Přechodem mostu přes Myagdi Kholu jsme zahájili náš trek. Vyrážíme z tisíce nad mořem a záhy začíná první stoupání. První etapa vede údolím, přes několik vesnic. Každou chvíli potkáváme děti nebo jejich maminy s nůší dřeva či něčeho na zádech, zavěšenou popruhem za čelo tak, jak se to tady nosí. Skoro nemá smysl se rozepisvat o tom, jak tu lidi běhají do kopců i s nákladem a úsměvem na rtech s lehkostí, kterou by v našich spocených tělech spatřil jen stěží.

Cesta tu vede furt nahoru a dolu, a tak člověk ze vsi do vsi překoná třeba tisíc výškových metrů. A školáci tak šlapou každý den a ještě jim zbývá energie v trávě válet sudy. Nejen malí, ale aj dospělí se děsně rádi fotí. Jen vytáhnout přístroj a už se sami staví do řady, nachystáni k focení.

Děti si ale dovedou říct, co chtějí. "Give me chocolate!" nebo "Give me pen!" jsou časté věty, vyřčené hned na potkání, namísto pozdravu.. Zvykli si dostávat od turistů dobroty, ale je milé, že si zatím nezvykli na peníze - o ty si řeknou jen málokteré. A když jím nějakou tu sladkost či propisku podáte, jiskra nadšení v jejich očích je ůžasná! Tímto, jménem holčičky od vesnice Boghara, děkuji Tomovi za výbornou Tatranku, kterou nám věnoval na cestu. Čím hlouběji v horách, tím jsou caparti méně oprsklí. Tahle holčička neřekla ani slovo, jen si vzala tatranku a spokojeně ji baštila.



První část treku, zelenými svahy a rýžovými poli z Darbangu do Dobangu jsme prošli za tři dny, s noclehy v Muri a Boghaře. S jídlem si tu není třeba dělat velké starosti. Každý večer zajdeme k někomu domů na Dálbhát. Cena za něho během treku stoupá s nadmořskou výškou, od 150 rupií v Darbangu až přes 300. Naše zásoby šetříme do vyšších poloh (ikdyž dokonce i v Dhaulágiri base campu vám ho za 600 taky uvaří - obrovská porce horkýho jídla skoro v pěti tisících za 125 korun? To neni zlý!). Celou tu dobu máme solidní počasí, spokojeně šlapem krajinou, kocháme, dychtivě hltáme výhledy na bílé štíty, ke kterým se blížíme.



Jak procházíme vesnicemi, nelze přehlídnout ohromné houštiny ganji rostoucí za každým třetím stavením a že se rozhodně nejedná o nějaké technické alternativy! Pěkně poctivé voňavé bylinky, jen si natrhat, připnout na batoh na sluníčko a... místní si tu umí dopřát, jejich život je zkrátka protknut klídkem a pohodou v každém směru.






Zobrazit stránku:     1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8, 9, 10, 11

| Zápisky | Fotky |



> Rozcestník > Cesta přes půl světa 2013 až 15