> Rozcestník > Cesta přes půl světa 2013 až 15
Indií a Nepálem
| Zápisky | Fotky |
Zobrazit stránku: 1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8, 9, 10, 11
Nepálská metropole Káthmándú
Zápisek osmý, pondělí, 28. říjnaJeště sme se na noc zdrželi v Pokhaře, zaskočili do ověřeného restaurantu a na nákupní třídu podél jezera Phewa, kde sídlí spousta těch levných outdoor shopů.
Do Káthmándú je to 200 kilometrů. Jeli jsme mikrobusem a cesta trvala asi 7 hodin. Byla to spíše větší dodávka, možná s patnácti místy k sezení. Pasažérů jsem ale napočítal nejméně pěta dvacet. První půle cesty nebyla tak zlá, seděl jsem si na sedačce a okolnosti mne docela těsně přitulili k velmi pěkné nepálce po mé pravici. Po přestávce na občerstvení jsem se ale ocitl vzadu v uličce na špalíčku bez opěradla, kde jsem jak zařezaný budulínek dřepěl s nohama dřevěnýma další tři hodiny. Za oknem se promítaly pěkné výhledy na zelené stráně v popředí a zasněžené štíty v pozadí, ten nejvyšší z nich mohlo být Manaslu. Přesto však příjezd do Káthmándů nám byl docela úlevou.
Káthmándú je hlavní a i největší město Nepálu, se zhruba dvěma miliony obyvatel. Leží v Káthmándské kotlině obklopené nepálskou vysočinou a na severu se tyčí štíty Himálaje. Historické záznamy o městu sahají k počátku našeho letopočtu a jeho ulice mají návštěvníkovi hodně co nabídnout. Bydlení jsme našli v pěkným guesthousu na jedné z hlavních ulic v Thamelu, čili turistickém centru města. Ulice je sice hodně rušná, ale není tu takový chaos jako v Indii. Příjemné vůně se linou ze spousty restaurantů, putik a prodejen koření. Sídlí tu milion outdoorových a cestovních agentur, ochotných vám zprostředkovat to nejlepší nepálské dobrodružství. Atmosféra ulic Thamelu je úžasná a užívám si ji pokaždý, když se vydáme za bránu poklidného dvorku guesthousu. Strávili jsme tu 3 noci.
Ráno razíme na prohlídku. Nejprve do jižního města, Patanu. Jeho Durbar chrámové náměstí soustřeďuje desítky hinduistických templů a svatyň. Sice je to vcelku zprofanovaný místo plný lidu, ale atmosféru si uchovává.
Do některých templů je možný vejít a vystoupat úzkým schodištěm do temného podkroví chrámu, čpícího tajemným pachem vonných tyčinek. Lidé tu provádí svojí každodenní púdžu - zápálí tyčinku, odevzdají obětiny božstvu. Na straně náměstí a i jinde v ulicích města pestře oháklé ženy na slunci suší rýži.
Pak taky v Káthmándú jistě nejde vynechat Monkey temple, ve zlatě oděný buddhistický chrám, či větší stůpu stojící na kopečku s výhledem na město.
Nechybí tu modlitební praporky a mlýnky, ani prodejci tibetských zpívajících mís za nejlepší přátelské ceny a všude kolem lozí spousta opičáků, kteří dali místu jméno. Ocitli jsme se tu navečír, ve střešní kavárně si dali kafe, pozorovali soumrak nad Káthmándskou kotlinou a z modlitebního sálu přilehlého kláštera se ozýval hutný dusot obřadních bubnů při večerní meditaci mnichů.
V Káthmándů a okolí je dosti co navštívit, jenže mnoho více času nám pro něho nezbývá. Vůni nepálského velkoměsta sme už nasáli, tak nazítří jedem kouknout do okolí, kousíček na východ do Bhaktapuru. Bhaktapur je spíše menší město, ale zato s rozlehlým starobylým centrem. Mají tu durbar chrámové náměstí, podobně jako v Patanu, ulice lemované cihlovými domy a milionem krámků. Možno tu potkat kopec pouličních umělců a řemeslníků v čele s "náměstím hrnčířů", jehož dlažba je pokryta keramikou a mistři tu nepřetržitě žhaví pece a tvoří další kousky.
Na rohu náměstí je veřejná malířská škola. Celkově je to město moc pěkný a řek bych, že stojí za návštěvu. Možno tu najít rušný ulice i skryté kouty, vybízející k dlouhému rozjímání a pozorování okolního života.
Nutno jen počítat s tím, že u brány od vás vyberou tučnější vlezné, tuším že se jeho výše blížila tisíci rupiím.
Vydali jsme se i na procházku mimo centrum a u řeky na městském kremačním ghátu hned vedle školy jsme se stali svědky pohřbu, zde v poněkud komornější atmosféře než při jaké probíhaly hromadné kremace na břehu Gangy ve Varanasí. Zase trochu jiný pohled na místní poslední obřad - ačkoliv pro hiduistu tento obřad neznamená konec, tak jako pro nás, ale naopak věří, že mu přinese lepší zítřky.
Celý poslední den v Káthmándú se nese ve znamení odjezdu a tedy nakonec prakticky jeho většinu trávíme kolem autobusáku, čekajíce na odražení našeho spoje na východ Nepálu k Indickým hranicím. Tedy ačkoliv jsem doufal, že se nám toto poštěstí už v horách, tak teprve tady jsme v jednom z nádražních restaurantů spatřli regál plný PETek plněných nažloutlou čirou tekutinou a matnou bílou usazeninou ode dna lahve. Bylo nám jasný, že to nemůže být nic jinýho než Čang, místně oblíbený, jemně alkoholický rýžový kvas. Poručili jsme lahev. Její obsah ke koštu vskutku nelákal, ale už byla na stole, bylo třeba se s tím poprat. Takže protřepat a s Honzou si nalejváme po škopku a pak ještě po dvou, bo ostatní nás v tom nechali. Ale je to všechno jen psychika! Nepálci si prý dávají obvykle jednu lahev hnedle z rána, což jím dodá sílu pro celý den. Pro mě to byla zase jedna z těch kulturních zkušeností, která mi stačí okusit jednou - ikdyž kdo ví, třeba se i do Čangu musí teprva dospět...
Zobrazit stránku: 1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8, 9, 10, 11
| Zápisky | Fotky |