> Rozcestník > Cesta přes půl světa 2013 až 15
Indií a Nepálem
| Zápisky | Fotky |
Zobrazit stránku: 1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8, 9, 10, 11
Svátek světel v Siliguri
Zápisek desátý, pondělí, 4. listopaduDiwali je velký až velkolepý svátek hinduistického světa. Říká se mu taky svátek světel, neboť oné noci jsou města ověšena barevnými světýlky, podobně jak u nás na Vánoce, jenže ve větší míře a všichni jsou venku v ulicích a zapalují malé hliněné olejové lampičky zvané divas, jež symbolizují vítězství světla nad temnotou, čili dobra nad zlem. Krom toho taky všude kolem práskají dělobuchy a rachejtle, podobně jak u nás na Silvestra, jen ve větší míře. Diwali startuje onou světelnou nocí, nastávající vždy někdy mezi polovinou října a polovinou listopadu, patnáctého dne hinduistického měsíce kartik, dvacet dní po svátku Dasahra, když je měsíc v novu a noc temná. Slavnosti pak pokračují po celých pět dní. Název svátku pochází ze slova Dīpāvali, což v Sanskrtu značí "řada lamp". Přesný náboženský význam svátku se liší podle regionu, ale v podstatě jde o oslavu návratu Rámy z vyhnanství, jak stojí v prastarém eposu Rámájana. Krom Rámy je také oslavována Lakšmí, manželka boha Višny. Je to bohyně bohatství a prosperity, takže v tyto dny jí často bývá věnována rodinná púdža, tedy modlitba. Zejména na východě Indie bývá rovněž uctívána Kálí, bohyně smrti, času a změn.
V Darjeelingu všudypřítomná oranžová kvítka signalizovala blížící se Diwali a když jsme se pak přesunuli do Siliguri, očekávaná noc světel právě vypukla. Jak se setmí, všude hoří olejové lampičky, práskají dělobuchy a přímo před naším hotelem na podiu probíhá kulturní program. Spousta tradiční hudby a tance v podání těch nejmenších i dospělých tanečníků.
Později, jak hodina pokročila, nastoupila kapela. Byla to taková ta klasická estrádová zábavovka ve sviťavých oblečkách, co ve svém podání zahraje naprosto cokoli. Zazněla spousta místně populárních songů v podání střídavších se místně populárnních zpěváků, obecenstvo pělo s nimi, zábava v plným proudu.
Ocitli jsme se patrně v turisticky zapadlejší ulici. Nikde nikdo než samí Indové a jen nás pět bílých kůží. Domácí si naší přítomnosti evidentně považovali, neboť přesto, že na přistavených židlích směli jinak sedět pouze malý děcka a ženy a ostatní byli okřikováni zřízenci aby uvolnili místo, my všichni jsme byli velkoryse usazeni. Korunu tomu pak nasadila kapela, jejíž frontman nás srdečně přivítal a s tím, že teda přesně neví ze které evropské země pocházíme, pro nás zahráli Final countdown od kapely jménem Europe. To bylo moc milé.
V Siliguri sme teda přespali a k polednímu dalšího dne jsme měli nastoupit dlouhou jízdu vláčkem zpátky do Dillí. Co však čert nechtěl vláček měl 12 hodin zpoždění. A protože už během prvních hodin čekání nabral ještě další hodiny sekery, podařilo se nám nakonec dostat celou cenu jízdenek nazpět a pořídili jsme tiket na o pět hodin pozdější spoj, čímž sme ušetřili celou další noc čekání nehledě na to, že rezerva do odletu poloviny výpravy zpět do česka se pomalu krátila. Však konec dobrý, všecko dobré. Kolem sedmnácté hodiny odrážíme z nástupiště, abychom k příští půlnoci přirazili u perónu nádraží New Delhi, do nočního hlavního města se vzduchem těžce prosyceným syrným oparem od rachejtlí ještě z předminulé noci. Něco přes třicet hodin ve třídě second sleeper uteklo až překvapivě rychle. Na večeře si většina z nás dala roznášenou hotovku za 90 rupek, vcelku chutnou. Čas mezi tím krátil spánek, karty a konverzace s indem přes uličku, který tu pusu nechtěl zavřít.
Zobrazit stránku: 1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8, 9, 10, 11
| Zápisky | Fotky |