> Rozcestník > Studování ve Finsku 2012
Na sever a na jih, čili cesta z Finska
| Zápisky | Fotky |
Zobrazit stránku: 1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8, 9, 10
Lofoty
16. - 20.červnaPro Lofoty mi zbývá skoro 6 dní, čili dost času. Vězí mi v hlavě představa, že nejzajímavější je jižní špice, okolo Moskenes, a tak přemýšlím, kde udělám cestou zastávku, než se dostanu do Moskenes. Na jih si pak chci nechat alespoň tři dny. No řekl jsem si nakonec, že to nechám náhodě.
Nejdříve ale chystaná návštěva v Kabelvågu. Totiž ještě na Karlsoy jsem od Berit dostal kontakt, už se nepamatuju jestli řikala, že je to její sestra nebo syn. V telefonu mi to znělo jako ženský hlas, a tak jsem po zaklepání čekal ve dveřích starší paní, její sestru. Jaké překvapení, když mi otevřel kluk přes 20, její syn. Byl to takový samotář, trochu podivín. Každopádně to byl po mamce taky umělec. Vyřezával ze dřeva a dělal moc pěkný nože z Damaškové oceli. Přestože mi ale nabídl nocleh, vyrazil jsem po jídle dál na cestu.
Chytil jsem chalana z Dánska, stopaře veterána. Mám pocit, že Dánové jsou asi národem stopařů. Dostal jsem pytlík oříšků. Dovezl mě kus cesty, bylo to tam hezký, tak sem popolezl pod kopec a přespal.
Další den mě naložil vůz se Španělskou posádkou. Borec od Erasmové zkušenosti v Tromso rok co rok v létě jezdí za výdělkem do Norska, letos do restaurace ve Svolvaeru. Přijeli mu rodiče, a tak je vyvezl na výlet a mě, náhoda tomu chtěla, přibrali na kus cesty s sebou. Vlastně na slušný kus, svezli mě 100 kilometrů až do Reine, kam jsem vlastně mířil. Byla to taková kochací jízda, cestou jsme se stavili na kafe, taťka platil, bylo to příjemné. Tatík se celou dobu omlouval za svoji angličtinu. Prý se učil před 30ti lety a tak sliboval, že ji hned po návratu opráší. Jsou od Barcelony, jejich děda je z Tossy de Mar, tak jsem jim hned pověděl, jak jsme před čtyřmi lety na pláži v Tosse parádně prochcali.
Večer jsem se pokochal po Reine. Je to vyloženě katalogový městečko na ústí členitýho skalnatýho fjordu, vystavěný jen na několika ostrůvkách, kde je využit skoro každý metr, způsobilý zástavbě.
Dosáhnul jsem dnes takřka jihu Lofot a pověry o povětrnostních podmínkách tady se začínají naplňovat. Slunný den se mění v zatažený umrholený večer a nezbývá než rozdělat stan v nejbližším křoví, trochu stranou silnici.
Zbývají mi tři dny, než budu muset lodí odplout do Bodo na vlak. Nejvyšší čas vypravit se do hor. Počasí má k nějaké hitparádě daleko, ale na Lofoty dobrý - neprší. Po asfaltu jsem došmajdal až na samý konec silnice E10, kde leží rybářská (ostatně jako každá jiná tady) vesnice s poetickým jménem Å. Navštívil jsem rybářské muzeum a okouknul dřevěnné "rorbu" rybářské domečky, typické pro Lofoty. Stojí na kůlech do půlkruhu kolem každé obydlené zátočiny. Je to tradiční obydlí rybářské rodiny. Místo zahrádky má každý domek dřevěnnou verandu s molem a u něho přivázanou loď.
Hlavním rybářským artiklem Lofot jsou sušené tresky. Všude tu stojí dřevěnné konstrukce a na nich se suší ryby. Charakteristická vůně vesničkám dodává atmosféru. Jedni z největších odběratelů sušených ryb jsou prý Italové, že z nich dovedou dělat báječné věci.
Mno teď už na hory. Vytyčil jsem si cestu z Å, napříč ostrovem přes sedlo, podél dvou jezer k zátoce Stokkvika na protějším pobřeží. Těším se, že zkusím i nějaký méně skalnatý vrcholek dobýt. Kráčím podél jezera a počasí stojí za starou bačkoru. Neprší, ale hřebeny kolem jsou v hustým mraku. Zabydlel jsem se na konci doliny pod sedlem a doufám v jasnější ráno.
Za jitra vyrážím a za chvíli přicházím do sedla. Na druhé straně hřebene je podstatně jasněji, otevřel se mi výhled na Stokkviku a protější pobřeží. Za mnou furt ten mrak, přilepený ke hřebeni.
Když jsem vylezl na útes nad zátokou, spatřil jsem dokonce i Orla Mořského, kterých se tu vyskytuje poměrně hojná populace.
Začal jsem si dělat zálusk na štít Mengelsdalstinden, nad sedlem, co jsem přešel. Zkusil jsem se k němu dostat poměrně ježatým hřebenem, co mne od něho nyní dělil, ovšem kluzká skála mě otočila zpět.
Nakonec se na mě počasí usmálo a na pár hodin se i ukázalo slunce. Chytil jsem příležitost za pačesy a pustil se k vrcholku ze sedla.
Vychutnal jsem několik jemně lezeckých pasáží v podvrcholových partiích a po chvíli už vychutnával dokonalý výhled shora, z jižního 743 metrů vysokého vrcholu. Severní vrchol má přes 800, ale dělí mě od něho sněhový hřebínek a za ním skála, takže jsem s tím svým do syta spokojen. Je tu dokonalý výhled na obě pobřeží a jezera z každé strany kopce, v dírách 700 metrů podemnou.
Jasnou chvilku jsem využil tak akorát, z moře se zvedají mraky, jdu dolů, domu pod kopec k jezeru. Dnes jsem celý den běhal nahoru a dolů a celkem nastoupal 1700 metrů. Jsem utahaný a spokojený, vařím špagety a jdu na kutě.
Na nový den ještě zvažuju vyběhnout si pro výhled na kopeček nad Reine, ale počasí není k ničemu, už se mi nechce, a tak mířím rovnou k přístavu chytit loď do Bodo.
K Lofotům bych závěrem řekl, že jsou skutečně pěkný, ale už je tu cítit začínající sezona a každá loď co připluje z Bodo, tu vyplivne početný houf lidí. Lofoty mají zkrátka jméno a míří sem každý. Skoro bych ale řekl, a to ikdyž neberu v úvahu ty houfy, že Vesterålen, pobřeží ostrova Andoya a Hoyvika, tam je to neméně hezký a Senja... Mno ta může směle konkurovat a navíc turisty není příliš objevená, je tam klídek.
Inu a vůbec, zřejmě v celým Norsku nelze šlápnout vedle.
Zobrazit stránku: 1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8, 9, 10
| Zápisky | Fotky |