> Rozcestník > Studování ve Finsku 2012
Na sever a na jih, čili cesta z Finska
| Zápisky | Fotky |
Zobrazit stránku: 1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8, 9, 10
Bodo a návrat domů
20. - 24.červnaLoď prokličkovala mezi milionem ostrovů a ostrůvků při pobřeží, objela ostroh s pevnůstkou Nyholm, strážící přístav a přistála v Bodo.
Do odjezdu vlaku mi tu zbývají dvě noci, den a půl. Uvažuju o nějakým výletu, okolí tu jitě má co nabídnout. Stejně jako jinde v Norsku, i tady mají pěkné hory a přes fjord v Saltstraumen platí za tamnější atrakci maelstrom, čili mořský proud, prý nejsilnější na světě.
První polovina pobytu mi ovšem vytrvale prochcala a když se počasí ráčilo umoudřit, bylo už k večeru a mě na výlety přešla chuť. Omezil jsem se na prohlídku města.
Přístav, levné, leč pěkné muzeum Nordlandu a starý kostelík v Bodinu za návštěvu stojí, stejně jako moderní katedrála, připomínající velikou betonovou stodolu s odděleně se tyčící betonovou věží.
Mě se ale líbila a byla otevřená a dokonce zdarma, stejně jako kostelík v Bodinu, což pro kostely v Norsku není typické.
Stejně ale, na Bodo jeden den bohatě stačí. Stihl jsem to i s večerním výstupem na Kaiservarden, 366 metrů vysoký kopec hodinu za městem. Parádní rozhled všemi směry, Noři sem vyrážejí běhat.
Ještě bych se pozastavil nad ruchem v místním vzdušným prostoru. Runway letiště jen 2km od centra se tu skutečně netrhne. Jedno letadlo odlétá a druhé přistává a tak celý den. Furt tu cosi hučí nad hlavou. Asi tohle letiště má význam, asi i proto ve městě naleznete Norské Muzeum letectví. Letiště slouží i armádě. Imrvére tu vzduchem hvízdají stíhačky a armáda svojí techniku prohání i na moři. Pozoroval jsem ohromný pancéřový kolos, jak s burácením opouštěl přístav - no jako na manévrech!
Tak. Protentokrát poslední zastávku za polárním kruhem mám za sebou a o pátečním poledni se usazuji ve vlaku do Trondheimu. Když cestou vlak projížděl horami, zasněženou krajinou kolem zamrzlých jezer, kde břízkám stále sotvaže raší pupeny, tu jsem se v myšlenkách vrátil o měsíc zpět. Připomínalo mi to krajinu kolem Kilpisjarvi, kde jsem v chajdě přečkával sněhovou vánici.
Před půlnocí jsem měl v Trondheimu hodinku na přestup, vyrazil jsem na procházku. Zastihl jsem město o pozdním pátečním večeru, v ulicích cvrkot, slunko před západem, moc hezké.
Z Norska pak letím letadlem do Wroclawi, s lacinou Maďarskou společností, a tak musím vlakem dojet až na to nejvzdálenější ze tří Oselských letišť, do Sandefjordu, 150km jižně od hlavního města.
Čekání na letadlo jsem si ukrátil vycházkou po okolních lesích a pastvinách
a pak už jen noční Wroclaw a její životem překypující noční ulice. Možná to bylo způsobený probíhajícím Eurem, ale spíš mi to přišlo, že takováhle párty je tu v ulicích každou sobotní noc. Doslova to tu praská ve švech. Když všude kolem posedávali lidi s pivkem v ruce, napadlo mě, aha - blížím se domů! ..Něco takového jsem za poslední půlrok na severu nepotkal (Vlastně krom Tallinu). Uplně mě ta atmosféra zahřála u srdce. Koupil jsem si taky hned dva plechy, posadil se na prdel před kostel vedle dvou poláků a lemtajíce pivko poslouchal bandu týpků, co na rohu ulice vytvářeli jakousi jazzovou muziku - a že jim to šlapalo!
Ráno jsem se už jen drncálkem motorákem dodrncal až do Miedzylesie, kde mě už čekali naši a nechal jsem se odvézt přímo ke stolu ke slíbené uvítací hodovní tabuli...Po půl roce jsem doma!
Zobrazit stránku: 1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8, 9, 10
| Zápisky | Fotky |