> Rozcestník > Studování ve Finsku 2012
Na sever a na jih, čili cesta z Finska
| Zápisky | Fotky |
Zobrazit stránku: 1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8, 9, 10
Hore Finskem
29. - 31. květnaPo příjezdu ve 23:15 mě Oulu uvítalo světlem, asi jako u nás kolem deváté, chvilku po tom, co zapadne slunce. Ani po jedné hodině, kdy jsem ulehal ke spánku, se příliš neotmavilo. Moře bylo daleko, došel jsem jen k průmyslové zóně, měl jsem toho dost a lehnul si v lesíku za fabrikou
Ráno jsem si na pláži u moře vychutnal posledního Radegasta, co nám s Mišou ještě tenkrát holky z domu poslali. Překvapilo mě, že moře tu na severu Botnickýho zálivu je jen nepatrně slaný. Proto tady moře v zimě zamrzá, ačkoliv jinak oceán zamrzá až kdesi u Špicbergů.
Další zastávka s noclehem v Rovaniemi. Není tu ani 10 stupňů a trochu jsem znejistěl, když najednou začalo sněžit. Nijak zhusta, jenomže kdyžuž tady sněží, jak to bude vypadat o 300km dál na sever? ..K večeru jsem ještě navštívil Arktikum, muzeum polárních oblastí.
Ráno jsem vyrazil na osmihodinovou cestu busem do Kilpisjärvi. Ještě v Rovaniemi bylo všecko hezky zelené, ale teď jak postupujeme na sever, s obavami v očích pozoruju, jak zeleň ztrácí na sytosti a břízám podél silnice se pomalu zmenšují listy, až se promění v pupeny a nakonec zmizí uplně a kolem jsou vidět jen bělošedivé hájky zakrslých břízek. Všecko ještě spí a dokonce se začínají objevovat zbytky sněhu. Připadlo mi neuvěřitelný, jak se za několik hodin cesty uplně změnilo klima. Začátkem května, jsem se v Joensuu radoval, že konečně zmizel sníh a začíná to pomalu pučet, a teď jako bych se zase o ten měsíc vrátil v čase zpátky.
V půli cesty jsme na hodinku zastavili v Muonio. Přestože z mapy by se dalo soudit, že je to docela významný, větší město, ve skutečnosti je to vlastně vesnice, kde je navíc i banka a několik obchodů se širším sortimentem.
V celým buse už sedíme jenom tři. Posledních 120km před cílem projíždíme všeho všudy dvě, tři dědiny, skládající se z benzinky, motorestu a všehovšudy 15ti chalup kolem. Krom nich míjíme jen samoty, ze kterých je často vidět akorát poštovní schránka u silnice a cesta vedoucí kamsi mezi břízky.
Do těchle krajů se pošťákům jezdit nevyplatí, a tak tuhle funkci zde zastává autobus. V městech jsme vždy zastavili u pošty (či supermarketu, pač ve Finsku často bývá pošta provozována v obchodě u jedné z pokladen.) a šofér vyměnil s místními nějaké to zboží. Tu na venkově pak co chvíli zastavujeme u schránky na samotě u cesty a šofér vhodí noviny. Už v tom má cvik. Zastaví přímo u schránky, jen otevře dveře a noviny hází rovnou ze sedačky. Bavil jsem se, když se občas netrefil a musel vylézt a noviny dopáleně sbírat z příkopu.
Už se blíží Kilpisjärvi, jsou vidět první větší kopce a vrcholy schovávající se pod čepicemi sněhu. Ajajaj, začínám se fakt bát, jestli jsem si přecijen neměl opatřit ty sněžnice. Kolem čtvrté hodiny sláva, bus mě jakožto posledního pasažéra vykládá na konečné, čili v Kilpisjärvi.
Zobrazit stránku: 1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8, 9, 10
| Zápisky | Fotky |