> Rozcestník > Studování ve Finsku 2012
Na sever a na jih, čili cesta z Finska
| Zápisky | Fotky |
Zobrazit stránku: 1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8, 9, 10
Stále na cestě k Lofotům
13. - 15. červnaKrajina kolem Andenes je hodně otevřená. Město leží na rovince v severním cípu ostrova a na dohled se tyčí masivní útes, orvaný masivními bouřemi, které tu přicházejí v zimě. Člověk tu má fakt pocit, že je obklopen otevřeným oceánem (potažmo Norským mořem). Jen několik málo desítek kilometrů od pobřeží jsou veliký hloubky a je tu vysoká hojnost velryb. Hloubka jim vyhovuje, páč tam můžou lovit chobotnice. Na velrybí safari ale prachy nemám, to je pro jinčí typ turistů.
Borec v íčku pod Červeným majákem mi doporučil pláž Hoyvika, mezi vesnicemi Bleik a Stave, že tam bych prý rozhodně měl strávit noc, že tam se mi bude líbit, pravil při pohledu na můj batoh a ležérní ohoz. I nafasoval jsem nějakou mapu a vydal se vstříc tomu místečku.
Nutno říci, že v těhle končinách funguje stop mnohem lépe. Hned první auto mi zastavuje a holčina mě popovezla za kopec do Bleiku.
Už bylo k večeru. Na Hoyviku je to 2 až 3 hodiny přes 400 metrů vysoký útes Måtind. Tak si řikám, to by mohlo být tak akorát do těch osmi, a jal jsem se stoupat hore ostrým krpálem.
Za dvě hodinky, výhled z vrchu útesu byl dokonalý. Na západ širý oceán a přímo podemnou Hoyvika. Krajina toho ostrova je vskutku neobvyklá. Kolem mě je skupina hor a další útesy jsou pak vidět až v dáli, kus na jih. Mezi tím je rovina - ale absolutní placka!
Začal jsem slejzat z útesu k pláži. Nahoře nad srázem jakoby mne už vítala dvě ubečená jehňátka.
Seběhl jsem dolů a vztyčil svůj kočovný plátěný domek na trávě podle pláže. Široká zátočina v obležení útesů, písečná pláž, nikde ani noha, jen cinkání zvonků se ozývá všude kolem, jak se tu ovce na trávě pasou. To místo mě tak dostalo, že jsem se tu ještě celý den placatěl a zmizel až na druhé ráno.
Samo jsem se i v moři smočil, alespoň na několik temp. V tom jsem zmerčil Papuchalka, barevnýho ptáka - takovýho severskýho papouška. Pelášil jsem do stanu pro foťák a nahej zkoušel toho opeřence dohnat po pláži, ale kdepak, nechal se cvaknout jen tak z dálky a hned uletěl.
Další den razím dále. Cestou jsem se teprva dověděl, že tahle oblast se zve Vesterålen, ačkoliv jsem se dosud bláhově domníval, že se nacházím už na Lofotech, trošku zeměpisné okno. Tož tedy tak pro úplnost, Lofoty znamenají jen těch několik ostrovů, co tvoří pouze jižní špici tohoto velikýho souostroví. Čili abych to shrnul, jsem stále na cestě k Lofotům, ačkoliv domu jsem již poslal zprávy, že jsem konečně dorazil. Ale nevadí, šlo to dobře, tu sou na cizince už navyklí a zřejmě i na stopaře - ještě do večera jsem urazil asi 200km a na Lofoty se dostal - až do Svolvaeru, jejich metropole.
Vystřídal jsem 7 aut a potkal několik zajímavých lidí. Třeba nahluchlýho lovce losů. Ptal se mě, jestli mu nerachotí diferenciál, že to má asi pochroumaný...ten rachot by přitom vzbudil i mrtvýho losa. Dědula mi pak vychvaloval flinty od Zbrojovky Brno, prý má doma hned tři a je náramně spokojen...povidal ale, že náhradní díly nějak nemůže sehnat. Řikal taky, že je tu v rajonu spousta losů, letos jich mají prýže odstřelit na 40, ačkoliv lesů tu kolem až tak mnoho není.
Potom třeba Finský fyzioterapeut, co přišel do Norska za lepším živobytím. Porovnali jsme ekonomickou situaci, trochu mne překvapil, dosud mi připadlo, že poměr platů a cen je příznivější spíše ve Finsku. Večer jsem byl vyhozen ve Svolvaeru, nevelkém, docela hezkém městečku, poměrně dost turisticky rušném, obklopeném parádními kopci, typicky Lofotskými.
Zobrazit stránku: 1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8, 9, 10
| Zápisky | Fotky |