> Rozcestník > Studování ve Finsku 2012
Na sever a na jih, čili cesta z Finska
| Zápisky | Fotky |
Zobrazit stránku: 1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8, 9, 10
Into the wild
31. května - 2. červnaKopečky kolem Kilpisjärvi jsou pokryty četnými zbytky sněhu a vyšší hory za jezerem zdobí solidní sněhový čepice. Ani nevím jakým právem mne stále neopouští můj optimismus a jsem odhodlaný přesto vyrazit směrem k Halti. Hora leží na hranici s Norskem, asi 50 kilometrů na severovýchod, obvykle tři dny pochodu.
Překvapuje mě, že tu nemůžu nalézt žádné íčko a recepce všech ubytovacích zařízení jsou zabedněny. Vyloženě mrtvo. Až v železářství, potažmo poště, se mi dostává informace, že letní sezona začíná až za měsíc. Byl jsem upozorněn, že hory jsou plný sněhu a borec se smál a nabídnul mi jetý skůtr za 1200€. To již trochu zkrotilo mé nadšení, ale přesto jsem skůtr, byť za solidní cenu, odmítnul a že přecijen zkusím po svých.
Vyrazil jsem. Už za kopečkem, kousek za obcí, mě obklopila liduprázdná pustina. Co chvíli brodím sněhem, ale užívám si to, zatím se mi daří moc si do bot nenabrat, takže dobrý. Je skoro jasno, nádherně, kolem panorama zasněžených kopců.
K mojemu překvapení tu neroste skoro nic jehličnatýho. Namísto borovic a kleče jsou tu plantáže a háječky zakrslých břízek. Mám pocit trochu, jakobych procházel nějakým březovým sadem. Ušel jsem kus cesty. Ten klid kolem je neuvěřitelný, ani nefoukne, ticho narušuje jen občasný hvizd ptáka stojícího opodál na šutru. Byl to takový specifický táhlý hvizd, měl jsem pocit, že se k té pustině hodí, jakoby jí dodával na pustosti, či jak to říci. Potkal jsem taky dva soby, ale trochu se styděli, utíkali mi před objektivem.
Čas letí, ušel jsem štreku, za hodinku půlnoc, ale slunce stále na obloze, byť nízko nad obzorem, stále osvicuje nekonečné, strakatě zasněžené pláně.
A tu je chata už na dohled. Sláva bohu, dnes už toho začínám mít dost. Půlnoční slunce příliš nehřeje, teplota klesla pod nulu a na loužích prošlapávám led. Konečně jsem dorazil, zatopil a ještě na dobrou noc uhasil hlad těstovinama se skořicí a tvarohem, který jsem za poslední dvě hodiny už viděl před sebou jako zjevení.
Ráno přemýšlím, co dál. Když se podívám ve směru, kam pokračuje cesta, vidím jak stoupá k sedlu, beznadějně zakrytým závějí. A to jsem sotva v 700 metrech. Za chvíli se cesta vyšplhá k tisíci a Halti má 1328 - mé plány se rozplývají v sněhové závěji. Je jasný, že tady má cesta končí, leda bych od borca pořídil toho skůtra.
Což naplat, dyžuž jsem tady, spočinu si ještě den sám v téhle liduprosté pustině
a další ráno vyrazím zpět. Ke fjordům musím po silnici.
Idylka se ovšem brzy zhroutila. Zatáhlo se a začalo zhusta sněžit a fučet. Celý den až pozdě do večera.
Pane jo, říkám si, návrat tímhle peklem nebude zřejmě žádná hitparáda. Velmi doufám, že se probudím do klidnějšího rána. Jedině štěstí, že teplota se drží trochu nad nulou a hned to taje, zatím.
Mno zatím neztrácím hlavu, opeču buřta v kamnech, popiju vína, dopíšu deník a na kutě.
Ráno je skutečně ve vzduchu klídek, oblačnost se trhá a tak razím na cestu zpátky. Přebrodil jsem závěje a k večeru jsem zpět v Kilpisjärvi.
Zobrazit stránku: 1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8, 9, 10
| Zápisky | Fotky |