> Rozcestník > Cesta přes půl světa 2013 až 15
Velký čínský svět
| Zápisky | Fotky |
Chengdu, Velká zeď, na západ
Pátek, 29. KvětnaNad ránem 25. května jsme dorazili do Chengdu. Sečuánské hlavní město o velikosti standardní čínské metropole, čtyř milionů obyvatel nás mile překvapilo. Přinejmenším ve srovnání s Kunmingem působí mnohem přívětivěji. Člověk si tu pochutná na pouličních baštách za pár Yuanů, dobře nakoupí ve "značkových" obchodech i na dobře zásobených trzích.
Rozlehlé centrum nabídne jak bulváry výškových budov, tak drobné uličky a včele všeho stojí sám velký Mao, shlížející z piedestálu na náměstí Tiamfu, hledící se vztučenou zdravicí ke slavným zítřkům. Pěkné je taky třeba When Shu monastery. Zdrželi jsme se jednu noc ve slušném a laciném hostelu Nova traveller's lodge.
Jak už stojí zmíněno výše, Sečuánští příliš neholdují rýži. Sečuánu dominují nudle, rozličných tvarů na všechny ne/možné způsoby. Ve spojení s nimi je v Sečuánu nejtypičtější jídlo jakási v podstatě polévka, pro cizince překládána jako "Hot pot". Polévka bývá ostře pálivá, chuti slovy nepopsatelné a krom nudlí v ní plave cokoli, na co si jen nevzpomenete. Je to základní jídlo, jaké tu člověk dostane a ač mne samotného překvapuje, že to píši, přejedli jsme se ho poměrně rychle. V ulicích kosmopolitního Chengdu je možno najít i jiné věci, ale třeba v Kangdingu to byl docela problém - tam jsme byli TAK vděční, když jsme nakonec objevili malé zapadlé pohostinství jedné tibetské dámy, která nám nabídla ten poklad na než jsme se v Číně celou dobu těšili - rýži!
Mno a poněvadž Čína je posledním přirozeným domovem Pandy Velké (a stala se tak přirozeně i oficielním majitelem všech Pand na světě), stavili jsme se Pandy navštívit, v pandí zoo na severním předměstí Chengdu. Chovají tu skoro padesát těchto roztomilých černobílých koulí, což z instituce činí zdaleka největší svého druhu v Číně a tedy i na světě.
Ne náhodou byla zbudována právě v Sečuánu, jelikož právě sečuánské hory jsou jejím domovem. Žije jich tu v lesích poslední 2000 - údajně ale prý jejich počet lehce stoupá. Zoo je hezky řešená, dosti rozlehlá, celá porostlá bambusovým hájem, což je třeba, poněvadž každá panda bambusu vtlačí denně klidně 30kg.
Není pak tedy divu, ano, i tohle mají spočítané, že poté panda vytvoří kolem 120ti bobků za den.
A snad je tomu i naschvál cvičená, když po půlhodinové ládovačce, kdy ústavičně jednou tlapou tlačí kus bambusu a druhou už za zády šmátrí po dalším, panda vstane, otočí se hezky zadkem k publiku a vysype na hromádku dobrých 20 kousků - stejně tak zářivě zelených, jako stvoly čerstvého bambusu. A domácí publikum nadšeně aplauduje!
Z Chengdu již krájíme stamílové kroky vlakem s krátkou zastávkou v Jiayuguanu a přestupem v Urumčí, do kraje Xinjiangu, mezi pouští Taklamakan a čínským Tien Shanem až do nejzápadnější čínské výspy, která už není tak docela čínská, do Kašgaru. Vlakem vyjde celá tahle 4000km dlouhá cesta na 3 dny a 1000 Yuanů na hlavu.
Jiayuguan je vlastně docela škaredý město vprostřed severočínské skoropouště. Za zastávku nám ale stojí kvůli nejzápadnějšímu zachovalému úseku Velké čínské zdi a veliké pevnosti střežící jednu z kdysi významných bran. Za branou totiž ležel divoký a nebezpečný svět "Na západ od zdi". Terakotovou armádu jsme vynechali, ale na zdi se vyfotit musíme!
Co čert ale nechtěl - jsme v poušti a prší na nás. K pevnosti jezdí bus MHD, ale ke zdi je to ještě 8km a bus tam nejezdí. Naštěstí na to máme celý den, a tak jsme se vydali na procházku Jiayuguanským předměstím.
Na zdvihnutý palec nám tu každý kašle, a tak stále dál, kolem elektrárny až k vyprahlým kopcům, kde už z dálky lze rozeznat hradbu sledující jeden z hřebenů. Tomuhle úseku se říká Visutá Velká zeď, poněvadž je vystavěna do 45° svahu. Z dálky vypadá monumentálně. Ale zblízka.. mno představoval jsem si ji trochu mohutnější, širší, vyšší. Možná, že tady se zkrátka neutrácelo tolik, co v okolí Pekingu. Každopádně zářez z Velké zdi máme, bylo to hezký. Zpátky se nám daří stopnout hned druhé auto, jupí!
V centru se nám nakonec podařilo najít tu jedinou místní restauraci, kde vaří rýži a ne jen ty zapráskané nudle. Vzbudili jsme kuchaře spícího na lavičce u stolu - zřejmě tady na tu rýži fakt nikoho neužije. Každopádně to měl dobrý.
V Urumčí čekáme půl dne na vlak do Kašgaru. Hlavní město Xinjiangu, beton, ocel a 3,5 milionu obyvatel vprostřed pouště. Dnes již většinu tvoří Hanové (praví čínané), přistěhovaní z východu, lákáni sem na výhodné finanční podmínky, aby i v těchto odlehlých končinách vytvořili majoritu a upevnili čínské postavení.
Před nástupem do vlaku nás čekala patálie s bezpečnostní kontrolou na nádraží. Jelikož Xinjiang je vládou brán jako oblast obývaná ujgurskými (původní místní etnikum) teroristy, drží tu armáda zvýšenou ostražitost. Kolem pancéřového transportéru před nádražím se vyskytuje několikrát více ozbrojenců než třeba v Chengdu a vykazují poněkud vyšší aktivitu, neustále poskakují kolem. A před vstupem do nádraží tu čekají hned dvě linie rentgenů. To zřejmě aby druhá linie napravila chyby té první a neuniknul jí můj lovecký nůž značky Mikov, který po cestě z Yúnnánu do té doby uniknul již dobře desítce podobných kontrol. Po chvíli handrkování jsem byl nucen nůž poslat balíkem za dalších 50 babek, což taky málem neprošlo, nebýt zřízence, který se za mne přimluvil u vedoucího poštovního oddělení.
Cesta do Kašgaru je vyhlídková. Po levici pustá kamenitá poušť a po pravici vlastně rovněž poušť, ale tvarovaná do líbivých tvarů hor a skalisek. Ta, stínovaná nízkými paprsky ranního slunce hrají odstíny hnědé, zelené a červené až fialové.
Samotný vlak je komfortní, neustále projížděn vozíky nejen s jídlem, ale i hračkami pro děcka a papučemi. Příjemnou čínskou specialitou je várnice s vroucí vodou zdarma v každém vagonu, i na nádražích. Místňálové teda do vlaku tahají široký tašky plný instantních polívek a ve vlaku si je dávají k snídaní, obědu i večeři. Měli jsme samozřejmě i my svůj menší pytlík.
Po příjezdu do Kašgaru mne už ani nepřekvapilo sdělení, že moje kudla necestovala vlakem se mnou a že stále vězí v Urumčí. Na druhý den jsem se pro ní na nádraží vrátil a dostal ji.
| Zápisky | Fotky |