> Rozcestník > Studování ve Finsku 2012
Zimní výlet do Laponska
| Zápisky | Fotky |
Zobrazit stránku: 1, 2, 3, 4, 5, 6, 7
První den ve stopě
Den druhý, neděle, 29. lednaZrána se první sluneční paprsky prodrali skrze zhusta zataženou oblohu, aby probudili českou polární expedici, co dřímala poskládaná v bílém Golfu. Mohlo být asi půl deváté. Čas sejmout lyže ze střechy vozu a nasadit je do stopy! Inu, posnídali jsme, navoskovali, přebalili batohy, v recepci místního hostelu zjistili potřebné informace, zapsali se do knihy potenciálně pohřešovaných a vyrazili.
První skoro polovina dnešní, zhruba 15 kilometrů dlouhé, trasy vedla značenou a upravenou stopou. Po chvíli jsme se ale dostali na otevřenou pláň a strojem vysoustružená stopa zmizela pod nafoukaným sněhem. Nicméně pořád tu bylo značení. Značení, narozdíl od tenkých tyčí, co známe z našich hor, zde má podobu masivního trámu s křížem navrchu a připomíná spíše značku železničního přejezdu. Takové značení vítr jen tak nezlomí.
V místě, ve kterém jsme míjeli sobí ohradu a stádečko postávající opodál, naše trasa od značené stezky konečně odbočila, aby nás provedla okruhem v divočině laponského parku Urho Kekkonen a šestý den snad opět zavedla zpět do civilizace. Nacházíme se asi v polovině trasy. Zbývá jen sjet do údolí, jež nás má hezky z kopečka podél potoka zavést až k chatě. Jakkoli to zní sympaticky, nutno říci, že při ražbě cesty vrstvou sněhu dolů z kopce cikcak mezi smrčky, rejíc co chvíli ksichtem v závěji, člověk začne blíže poznávat to pravé kouzlo finské divočiny! Konečně jsme dorazili k říčce. Tak teď už jen následovat proud až k dnešnímu cíli. I přesto že, stejně jako celá krajina kolem, je onen proud schovaný pod duchnou sněhu, tvrdohlavě razíme cestu závějí podél řeky. Odbila druhá hodina, počíná se smrákat, začíná být zima a chatka dle střízlivě pozitivních odhadů poctivě 4 kilometry od nás. Chatky jako tahle jsou ve Finsku roztroušené po většině národních parků a jsou otevřené. Každý pocestný tak může vejít, zatopit si a přespat. Já ale ve Finsku absolvuji teprve první trek a tyhle chatičky znám jen z mapy a vyprávění... tedy snad tam ta chajda opravdu někde je! Každopádně tímhle tempem se k ní během dneška nedostaneme. Zkusíme to jinak? Dobře, před chvílí jsme křižovali cosi, co připomínalo stopu. Byť mířila mírně od řeky, kam jinam by ale vedla, než k chatě. Obracíme se tedy v závěji a skutečně... zřejmě tu nejsme úplně sami, někdo tu před námi už projel. Byť již trochu zapadanou stopou ubíhá cesta značně rychleji nežli napříč meandrujícím zapadaným korytem potoka.
Netrvalo to již dlouho a chvíli před setměním jsme dorazili k chatě. A byl to srub vskutku komfortní.. Pro vodu po schůdkách k potoku, na záchod do kadiboudy za srubem. Uvnitř dřevěné dvouposchoďové ležení, stůl z masivní borovice a vedle přichystaného štosku dříví kamínka značky Jotul! Kuchyně, svým vybavením ne-li bohatší, než ta u nás na apartnámu v Joensuu - pánev, hrnce, naběračka ba i konev na vodu. Zbývalo už jen navařit kotel jídla, nacpat si nácky a oddat se odpočinku. Před spaním ještě posezení u čaje. A abychom to neměli takové chudé, Miša ulil své Hrušky proti trudomyslnosti. Byla to jedna z těch, jejichž vůně mnohonásobně předčí jejich chuť a vhodné jsou leda do čaje po těžkém dni. A dnes nám tedy přišla vhod.
Zobrazit stránku: 1, 2, 3, 4, 5, 6, 7
| Zápisky | Fotky |