> Rozcestník > Studování ve Finsku 2012
Výlet na jih
| Zápisky | Fotky |
Umělecký Tallinn
18. - 23. dubnaMaike odlétla domů a já se nalodil na parník. Atmosféra v baru na zádi lodi byla famózní! Seděl jsem na kraji u okna a jen to sledoval. Což, že bylo po osmé ráno. Venku kosa a vichr, ale uvnitř v baru kapela vyhrávala jazzové klasiky včetně Luisovy Hello Dolly a lidi tancovali jak o život. Osazenstvo tu bylo vesměs spíše postarší. Bylo čtvrteční ráno a fakt se bavili, citil jsem se jak na zaoceánské lodi několik desítek let zpátky. Paráda, fakt že jo.
Po třech hodinách přistáváme v Tallinu a Vendy mě v hale pod eskalátorem vítá bílým kapesníčkem - Ach! Zamířili jsme do města, absolvovali vedenou prohlídku centra. Mají tu hezký zvyk, slečna provádí skupinu lidí po městě zdarma a je na každým, aby ji nechal zpropitné.
Náš hostitel Michail se spolubydlou Sašou byli herci. Jsou to Rusové, študovali divadelní školu v Petěrburgu a teď mají angažmá v Ruským divadle v Tallinu. Inu, můj druhý Couch a opět šťastná ruka při výběru. Večer jsme byli pozváni do divadla. Michail nás vzal zadním vchodem a v zákulisí nás provedl. Měli jsme tu čest shlédnout Gogolovy Hráče v Ruském originále!
Famózní zážitek, to vám povím. Po hře jsme šli sednout do knajpy v centru. Přidal se k nám Anton, jeden z protagonistů dnešní hry a Levente, Maďarský architekt, další náš dočasný spolubydlící. Je to architekt, tráví život cestováním po světě, návštěvou konferencí a architektonických happeningů. Zítra tu dělá rozhovor a pozítří míří na konferenci do Berlína - práce snů, alespoň na několik let určitě! Pil jsem Žugulíka. Ruský pivko, Rusové řikali že je to hnus, ale mě chutnalo.
Nazítří opět procházka centrem,
poobědvali jsme v divadelní kantýně - další hluboký, až vznešený zážitek. Večer jsme shlédli další kus ztvárněný našimi hostiteli a souborem Ruského divadla, Tři mušketýry. Následoval opět tah po Tallinských barech.
Asi jsme byli silně pod vlivem faktu, že naši hostitelé hráli divadlo, veřer u pivka byla řeč o umění, žasnul jsem, jak kluci herci znají díla České literatury, o kterých já mám jen matný tušení. Žasnul jsem když Anton v hospodě vytáhnul cosi v papíru zabaleného, opatrně to jako svátost rozbalil a byla to básnická sbírka nějakýho autora, Michail na to vytřeštil oči a listoval se zápalem, asi jako když si osmiletý kluk prohlíží své nové kolo. Žasnul jsem nad zapálenou, až ohnivou, debatou mezi Michailem a Leventem o jisté performerce a výtvarnici a o jejím díle, byť debata z mojí strany neměla mnoho příspěvků. Tohle všechno, spolu s atmosférou v noci živoucích Tallinských ulic, ranními rozpravami při kávě v centru a nebo třeba návštěvou Depeche Mode baru, kde song od jinýho interpreta zkrátka nezahrajou, a že tam hudba hraje furt! Nejspíš díky tomu všemu na mě Tallin asi vždy zůstane působit tou zvláštně povznášející, uměleckou atmosférou.
Dále určitě doporučuju návštěvu Kumu - galerie moderního umění nebo třeba procházku starým předměstím za nádražím, pod středem města, kde jsou ulice s klasicky Estonskými dřevěnnými domky, typické pro celou tuto zemi a v podobném provedení i pro zbytek pobaltí.
Doporučím taktéž návštěvu "sklobetonové" čtvrti na druhé straně od centra, s pěknou soudobou architekturou. Samozřejmě tu ale mají i klasické panelákové plantáže, to je jasné. Jedna z největších je 20 minut busem východně od centra, kde jsme bydleli. Prý se tomu tam říká Ruské ghetto. (Žádná divočina to ale není, navzdory označení.)
V Estonsku a zejména v Tallinu žije asi 30% Rusů. Pochopitelně, že Estonci se na ně dívají skrz prsty a já jako Čech, to plně chápu a schvaluju - 30% je příliš. Měli jsme ale příležitost zažít Tallinn z druhé, Ruské strany a zkušenost to byla pro mě hodně poučná. Seznal jsem, že Rusové, co tu žijou, nejsou zlí lidé. Žijou spořádaně a nad Estonce se nijak nepovyšujou. Ale vidí to jinak, žijou tam prakticky odjakživa a cítí se tam jako doma a mrzí je, že se k nim Estonci chovají nepřátelsky, vlastně bych mohl říci, že je to štve. Když jsem se Michaila ptal, jesli má mezi Estonci známé, povidal že moc ne, že by chtěl, ale oni moc nechtějí. V podstatě nepřímo označil Estonce dokonce za xenofoby. Je to zvláštní, působil na mě, jakoby nechápal proč se na ně dívají skrz prsty, jakoby neviděl, jakoby si vůbec neuvědomoval a nepřipouštěl, že ze strany Ruska a jeho politiky je něco špatně - to že v Tallinnu od každýho třetího člověka na ulici slyšíte Ruštinu, podle mě v pořádku není.
Ne mnoho, ale setkali jsme se i s Estonci. Ale za to málo jsem v Estoncích spatřil jeden z nejvřelejších, nejotevřenejších a nejveselejších národů, co jsem poznal. Jsou nesmírně skromní a s celkovým počtem 1,3 milionu lidí tvoří malinký národek žijící stále ve strachu před Ruskem. Připadlo mi to smutný. Každopádně Estonci jsou hrozně supr lidi, často leckde ve světě před restaurací na ulici stojí člověk a hledá potenciální hosty mezi lidmi proudícími po ulici. Na každýho se hezky usměje a zdvořile ho zve do lokálu, zdvořile ale vidina kšeftu je evidentní. V životě se mi ale nestalo, jako v Tallinu, že slečna navlečená ve středověkým co seděla před restaurací, zajisté aby někoho přilákala, na mě začala uplně přirozeně mluvit, ikdyž jsem stál sotva nadoslech od ní. Chvíli jsme se otevřeně bavili o Česku, Estonsku, dokonce mi doporučovala film ke shlédnutí. Ani nejmenší náznak, nás nějak tahat či jen pozvat do té hospody, ikdyž od toho tam evidentně byla. Kdybych nebyl student a švorc, jistě bych rád na oběd poseděl a ještě si příjemně pokecal!
A průvodcování po městě jen za spropitné na mě taky udělalo dojem, zažil jsem to rovněž poprvé a slečna byla tuze příjemná a otevřená, tůr trvala přes dvě hodiny. A člověk se mimojiné dověděl opravdový význam skleněnýho kříže, coby památníku svobody nebo třeba, že ten veřejný záchod nedaleko od Parlamentu stál tolik co solidní vila s kupou záchodů a kolik kolem toho bylo protestů. Ejhle, Brno má svůj Falus, Tallinn zase svůj Hajzl.
Po několika dnech se Tallinn a Estonci pro mne stihli zařadit mezi městy a národy, co jsem kdy poznal k těm, co mi k srdci přirostly nejvíce.
-
Po návratu z Tallinu do Helsinek jsem ve Finské metropoli strávil ještě den a noc, čekal jsem na pondělní spoj, který Finské dráhy vyhlásily v jarní slevě za čtvrtinu, tož to se vyplatí! Tak sem se tak toulal městem a strávil poslední noc u Ilariho.
A vlastně.. navštívil jsem ještě Kiasma, Helsinské muzeum umění, kde bych potrhl alespoň projekci videa, "pocty ženskému pozadí", či něco v tom smyslu. Shledal jsem to jako vyloženě hezké - kompilace tančících pozadí, zpomalené dle decentní, něžné až uvolňující doprovodné hudby. Je jasný, že kde jakej muž by na to vydržel dívat klidně do zavíračky muzea, a tak bych se chtěl podělit alespoň s několika obrázky...
Sláva a nazdar, Jižnímu výletu!
| Zápisky | Fotky |