> Rozcestník > Studování ve Finsku 2012
Výlet na jih
| Zápisky | Fotky |
Bohatý i Šedivý Gdaňsk
18. - 23. dubnaV Gdaňsku máme domluvené rande s Peťou, vlastně je to prvotní a hlavní důvod celé cesty. A tak sedím v letadle a moc se těším! Letadlo dosedlo v Gdaňsku navečír, přečkal jsem noc na letišti a brzy ráno vyrazil do města. Nepřivítalo mě hezkým počasím, ba i chvílema sprchlo, ale když jsem dorazil do centra, na špatný počasí jsem nemyslel... Musím říci, že centrum Gdaňska je skutečně pěkný a bohaté doby minulosti tu jsou cítit. Je tu spousta domů po bohatých měšťanech, s honosnou sochanou verandou a kolem dveří portálem jak do kostela!
Těžko jmenovat konkrétní stavby a místa, je jich moc - včetně radnice v starém městě, nádraží nebo staré tržnice, člověk se nestačí dívat. Pak už jsem ale šel zabydlet hostel a na nádraží počkal Peťu, která dorazila odpoledne po strastiplné cestě vlakem skrze celé Polsko.
V pátek dopoledne jsme vyrazili do baziliky. Paní u vstupenek byla moc milá, spatřila v nás studenty nechala nás jít na věž za polovic a se vstupem do kostelní lodi v ceně! Přes štyry sta schodů zákonitě slibovalo velkolepý výhled, a takyže byl! Pak ranní kávu, hezky po buržoustsku v samém centru! a vydali jsme se na pěší tůr kolem přístavu k pobřeží, na Westerplatte a na hrad, co nám poradili v ičku. Hned zkraje cesty jsme procházeli, a to je třeba zmínit, kolem hotelu nesoucího ctěné jméno Kobza. Nebylo ale proč se zdržovat, měli tam draho a slevy prý nevedou ani pro jmenovce, šli jsme dál.
Oku neunikne, když projdete městskou branou, hned přes řeku zbouraniště, jakoby ještě z války snad. No, to není samo o sobě nic tak trestuhodnýho, ovšem s nablýskaným přímo protějším břehem řeky to moc nelícuje. Hned o ulici dále začíná klasický Polský, trochu šedivý Gdaňsk. Prošli jsme pak asi 5 km podél přístavu, průmyslovou zónou, kde sice není k nalezení mnoho romantiky, ale zajímavých soust pro objektiv tu je přesto dost.
Najednou, když jsme to nejméně čekali - Moře! Juhů, boty dolů a běžíme do písku!
Hrad jsme nějakou divnou náhodou minuli. Nicméně jsme moudře rozhodli, že se vracet nebudeme a ušetřený čas věnujeme dvěma kouskům v zahrádce a ještě před večerem zajdeme na Westerplatte. Od moře se přihnala mlha a teplota spadla hned dobře o deset stupňů, což tomuto místu, kde se k prvnímu září 1939 začalo peklo Druhé světové války, dodalo atmosféru.
Dalšího dne do oběda pršelo a už bylo na cestu na Helskou kosu pozdě. Vyrazili jsme teda na hrad Malbork, prý jeden z největších gotických hradů široko daleko. Byl skutečně převeliký. Je tu výstava Jantaru a podobně jako v Gdaňsku jsou tu Jantaru rovněž plné putiky. Hrad samotný je obrovský, ale uvnitř toho moc k vidění není, procházeli jsme povětšinu kupou prázdných místností.
Za návštěvu asi stojí, ale pokud jde o mně, tak jednou stačí. Samo to ale nic nemění na tom, že jsme užili další parádní den se Zapiekankami k snídani a obědem v podhradí, zakončený večerem ve vinárně, kde jsme si dávali olivy tak dobré, že takové dobré jsem čestně jaktěživ neměl!
Ani o neděli se nám výlet na Helskou kosu nepoštěstil a nakonec jsme ho vzdali nadobro. Vyrazili jsme namísto toho odpoledne do čtvrti Oliwa na pobřeží, posedět u moře s lahvinkou a dobrým jídlem. V Oliwě má místo jednak hezká katedrála, ale taky i další stavitelská raritka - nejdelší panelák v Polsku (a ne-li snad i na širým světě!), poslepovaný do délky 0,8km. Hned vedle něho stojí o 200 metrů kratší brácha. Mno teda... až oči přecházeli z toho díla!
Mno a závěrem Peťa s naším hostelem, no nejpěknějším domem v ulici!
| Zápisky | Fotky |