> Rozcestník > Studování ve Finsku 2012
Výlet na jih
| Zápisky | Fotky |
Noční Helsinky, denní Turku - na cestě do Gdaňsku
17. - 18. dubnaDo Helsinek jsem dorazil vlakem o jedenácté večerní. Potřeboval jsem se tu nějak zabavit do páté ranní, kdy na mne měl čekat vlak dál k Turku. Neváhal jsem, pustil se do prohlídky města a brzy seznal, že Helsinky se značně liší od zbytku Finských měst - kdyby mě tam vysadili a rozvázali mi oči, tak jistě netipnu, že jsem ve Finsku... dokavaď by na mě někdo nepromluvil.
Jistě nejlépe se cítím v horách či na řece a v přírodě vůbec, to je jasný. Nicméně i cestování po městech, poznávání lidí, kultury, vnímání atmosféry, jedinečné pro každé z nich - to mě taktéž hodně baví. Po čtyřech měsících na Finském maloměstě mezi lesy jsem byl nočními Helsinkami, střiženými ve značně Evropštějším a městském stylu, nadšen.
Měl jsem spoustu času a tak jsem udělal několik fotek. Krom obrovité luteránské katedrály na Senátním náměstí a pravoslavného kostela mě skutečně dostala socha v parku na pahorku nad přístavem. Sestava propletených postav, se silnými výrazy v tvářích, v noci nasvícena patřičně odspodu, ve mně zanechala dojem a asi mě přiměla se teď na každou sochu dívat tak nějak, jinak.
Prošel jsem přístav i ulice přilehlé a netrpělivě čekal, až o pěti otevřou nádraží. V půl šesté sláva! Už mířím k Turku. Pro jistotu jsem ovšem vystoupil o stanici předem. Má netrpělivost byla potrestána hodinou čekání na soupravu Pendolina, co mě dovezlo zbylých 5 minut do Turku.
Turku je asi nejstarší Finské město a bývalé město hlavní. I přes vědomí o požáru, který město v první půli 19. století slušně zdevastoval, jsem čekal že alespoň něco zbylo z atmosféry města, co tu stálo od dob 13. století. Ze stejného století pochází i katedrála, která za návštěvu stojí.
Jinak krommě pěkného luteránskýho kostela a pahorku s parkem a výhledem je tu už jen nákladní přístav a hned u něho středověký hrad, skoro mezi nákladními jeřáby. Jistě je i zblízka pěkný, ale už jsem byl utahaný počasím, co chvíli sněžilo, došel jsem na dohled hradu, odbyl ho fotkou z dálky (na dalším obrázku, docela vpravo) a odebral se na cestu k letišti.
Ztrávil jsem v Turku sotva den a k tomu počasí nestálo za moc, ale i tak na mě ve výsledku působilo jako.. prostě jako klasický Finský město, strohý a chladný, pro který mi víc než den není třeba.
Udělalo se lépe, teplota se přiblížila k desíti, dokonce i slunko vysvitlo a tak se mi docela příjemně pochodovalo a za dvě hodinky jsem se přiblížil k letišti. Má mě to letět z terminálu 2, zamířil jsem tedy ke dvojce, po asfaltce dle směru cedule. Les se rozestoupil a já stál před oploceným prostorem, kde byla kupa harampádí, letištních vozítek, jakýsi sklad techniky, na parkovišti 20 aut a vzadu jakási stodola. Na pootevřené bráně cedule "Terminal 2". Chvilku jsem váhal, či mám skutečně vstoupit nebo se nacházím před nějakým skladištěm na okraji letiště, kam je nepovolaným vstup zakázán. Inu vstoupil sem, došel ke stodole, kde na lavičce seděl přimrznutý borec. Když jsem stodolu i s ním vyfotil, jen na mě otráveně zdvihnul zrak a hned ho zase namířil do té louže metr před ním. Obešel jsem ho a vlezl do verandy. Nad popelnicí a nákupním vozíkem, nad stěnou, z pod níž vyrůstaly trsy trávy, cedule "Main Entrance", ale dveře zamčené.
Zamžoural jsem skrze okno, ale nikde nikdo. Mno letí to skoro za tři hodiny, asi teprv přijdou... Nemají tu světelnou tabuli s odlety. Venku, u vchodu do verandy je nástěnka a na ní přišpendlený list papíru s vytisklými odlety. Inu, ne o mnoho prostší jsem si vždy představoval zapadlý letiště na Aljašce či vprostřed Sibiře, nicméně docela hezký zážitek. Pobaven, jsem se vydal k terminálu 1, nadohled, asi 300 metrů odtud, posadil se v hale, připíchl se k Wifině a ke dvojce se vrátil až se odemykalo.
| Zápisky | Fotky |