> Rozcestník > Cesta přes půl světa 2013 až 15
Bydlíme ve Wanace, děláme do včel
| Zápisky | Fotky |
Co tu tak ináč tropíme
Některé fotky z práce a Remarkables: Peťa, EvičkaPotkali jsme tu konečně nějaké lezce, takže sme začali dost chodit lozit, což je paráda. Kousek od Wanaky je oblast Hospital flat, kde je nepřeberný množství skalek a šutrů s cestama všech obtížností. Vyrážíme obvykle každý týden alespoň jednou.
Několikrát jsme vyrazili i ke Queenstownu na Wye creek, kde už jsou moc pěkný 30ti metrový cesty a celkem vysoko nad údolím.
Bezvadné polezení s širokým výhledem na jezero Whakatipu a krajinu kolem.
Lezení prokládáme výlety a výšlapy po okolí. Ještě koncem září, zkraje pobytu ve Wanace, jsme ve větší bandě vylezli na krásně rozeklatý Corner peak nad jezerem Hawea.
Pak ale dlouhé týdny počasí nepřálo, léto se furt nechtělo dostavit. Nebylo možný najít několikadenní okno na nějaký větší výlet. Jednoho víkendu konečně však nebylo tak hrozně. Sice docela fučelo, ale jinak bylo vcelku hezky a slunečno. Nikomu dalšímu se do větru nechtělo, ale já už to čekání na počasí nemohl vydržet a vyrazil jsem do hor sám. Bez závaznýho cíle jsem do batohu sbalil stan a vyrazil vzhůru jedním z údolí od protějšího břehu jezera Wanaka. Pro jistotu jsem si přibalil i mačky a cepín, to kdyby mě to náhodou pustilo někam výše. V neděli nad ránem počasí stále drželo, odkonce i vítr trochu ustal, a tak jsem vyrazil do lehkého mrazu a čerstvého poprašku sněhu. Ani to nedalo moc práce a ocitl jsem se po několika hodinách na hranici sněhu, kousek pod vrcholem Mt. Alta.
Obul jsem železa a zamířil hore. A ono to nakonec nebylo ani tak prudký a já se najednou ocitl nahoře. Připsal jsem si sólo výšlap na 2339 metrů vysoký Mount Alta. Celý jsem ho měl sám pro sebe, celé dva dny sem nepotkal ani živáčka a Mount Aspiring z vrcholu jako na dlani!
Další krátkou mezírku v počasí sme věnovali výšlapu údolím Earnslaw Burn kousek za Glenorchy. Vyrazili sme s Peťou a Víťou. Trvalo jakoby věčnost, než sme se proklestili nad úroveň buše, ale to nádherný údolí choulící se pod masivní ledovcovou jižní stěnou Mount Earnslaw za to stálo.
Lemováno snad stovkou vodopádů a na jeho konci parádní plácek pro kempování a oheň. Ráno jsme přivstali a vyběhli si do sedýlka pro výhled na východ slunce.
Opravdový vrcholový počasí k nám dorazilo až těsně před Vánoci. Vyrazili jsme k Mount Cooku s cílem zkusit 2627 metrů vysoký Mt. Sealy vyčuhující z ledovcového plata proti samotnému Mt. Cooku. Není to těžký kopec, výlet akorát na dva dny. Vyrazili jsme já a Peťa s plnou zbrojí přímo z Mount Cook village hřebínkem Sebastopol ridge, který nás měl dovést až na plato. Na jeho hraně že zakempíme a nad ránem přeběhneme ledovec a vylézem posledních 400 výškových metrů k vrcholu.
Cestou na hřebínek jsme ale trošku zabloudili a až na plato jsme to nestihli. Ráno navíc náš stan pohltil hustý mrak, tak jsme strčili nos zpátky do spacáku a do bílé tmy se raději nepouštěli. Mt. Sealy zůstává odložen na příště. Díky okolnostem sme ale nakonec užili večer a příjemně líné dopoledne na bezejmenném hrbku vprostřed hřebínku, na jehož vrcholu bylo místo přesně pro náš stan. A už odsud ty výhledy stály za to! Napravo Nuns Veil,
po levici rozbitá, seraky posetá příkrá hradba Mount Seftonu a Footstoolu a přímo před námi král Novozélandských hor, 3754 metrů vysoký Mount Cook.
Po deváté se mlha rozplynula a celé dopoledne sme jen seděli u stanu a užívali té parády. Donedávna bezejmenný brdek dnes nese jméno Píja’s peak.
Čas nejen ve Wanace, ale celkově na Zélandu nám protéká mezi prsty a tedy zřejmě poslední větší akci jsme spáchali minulý víkend. Udělali jsme přelez vrcholového hřebene masivu Remarkables, který dominuje siluetě nad Queenstownem. Dva kilometry nad jezerem Whakatipu se zvedá hradba, která nás už dlouho lákala k výstupu.
Jdeme do toho s Víťou, naším lezeckým sparing partnerem z Wanaky, který už má tenhle projekt za sebou z dřívějška. Přidali se i Kuba s Terkou, Peti kámoši z Brna, se kterýma se kolem Wanaky taky často potkáváme, nejčastěji na skalách.
Jde se jen kousek celého hřebene. Přes dvě špice Double conu a nejvyšší Single cone (2317 metrů). I tak to ale vydá za šest hodin lezení a s nástupem ze 700 metrů je z toho slušný celodenní výlet.
Povětšinu je to lehounké lezení nanejvýš do obtížnosti 3, ikdyž jedna čtyřková plotna se nám do cesty přecijen postavila a nachystala nám kus poctivého lezení těsně pod druhým vrcholem Double conu.
V závěru nás jako spestření čekaly tři délky slanění ze Single conu a k autu jsme pak doběhli se západem slunce. Celkově to byla nádhera. Za dokonalýho bezvětrnýho počasí jsme hřebínek zmákli beze ztráty kytičky s užili hezkých výhledů. Dokonce se i v dáli na obzoru zjevila solidní bílá stodola Mt. Cooku.
| Zápisky | Fotky |