> Rozcestník > Cesta přes půl světa 2013 až 15
Tonga - Pod kokosem vprostřed Pacifiku
| Zápisky | Fotky |
Eua a hlavní ostrov Tongatapu
Underwater pictures: Maza & Mal24 hodin na lodi jsme přežili, jen pak chvilku trvalo, než se zpátky na břehu člověk přestal houpat.
V hlavním městě Nuku'alofa jsme se ubytovaly v populárním Toni's guesthouse. Pěkný místečko, trochu stranou, ale poskytují shuttle do města za hubičku. Velmi příjemné bydlení.
Páteční večer, po prohlídce města, vyrážíme do Ohulei beach, kde se každý týden koná večírek. Hostina "sněz tolik tongánských dobrot, kolik zmůžeš" a po ní kulturní program v jeskyni. Při jídle oči i chutě přecházeli a pak tanec, bubínky, oheň a borec, co hraje na ukulele zubama. Bylo to působivé.
Jinak nás ale samotný hlavní ostrov moc nepřitahuje. Jsou tu archeologické nálezy a "Tongánský stonehenge", národní památka, ale rozhodli jsme se to vynechat ve prospěch návštěvy sousedního ostrova Eua. Ten má být totiž v lecčem speciální. Je to hornatý ostrov, což je na Tonze vzácností a je tam místní jediný deštný prales a snad aj nějaká pěkná skaliska.
Útočiště sme našli v Hideaway, pěkném bydlení kousek od přístavu. Hned další den je neděle a to všichni Tongánci míří do kostela a byli jsme vyzváni, abychom se přidali rovněž. Tongánská víra je velmi pevná. Snad každý tu z každého dne tráví alespoň kousek v kostele. Asi jsem v žádné jiné zemi neviděl takovou koncentraci svatých stánků. Když má vesnice 200 obyvatel, musí mít alespon 5 kostelů, jinak to nelze. Zastoupení tu mají jak katolíci, tak baptisti, metodisti, mormoni, adventisti sedmého dne a další. Tongánská kulturní zkušenost by tedy bez návštěvy kostela nemohla být kompletní. Paní domácí nás naložila do džípu a odvezla do největšího kostela ve městě. Byl to kostel metodistický. Většina místních svatostánků není moc bohatě zdobena, ale tu není ani jeden kříž, ani jiný znak křesťanství. Bohoslužba začíná mile, překrásným sborovým zpěvem všech zůčastněných. Je to super, má to sílu, až se mi tají dech. Pak ale zpěv ustane a následuje kázání. Metodisté mají drsné metody. Nejsem si jist, zda to káže farář nebo sám ďábel. Jde z toho strach. Pak to ale celé zakončí dalším krásným chorálem a po slabé hodince s mírem na duši odcházíme.
Po obědě berem bicykle a jedem prozkoumat skaliska na jižním konci ostrova. Cestou trháme mandarinky, pomela a nezralý banány.
Nakonec sme objevili parádní skaliska, stádo divokých koní a tongánskou "divočinu" na prahu deštnýho pralesa. Je to sem sice z vesnice půl hodinky na kole, ale místní sem prostě nechodí a turisti tu teď krom nás žádní nejsou, tak to tu působí opuštěně, až odlehle.
Poněvadž Eua je pěkná, zůstáváme tu ještě den, až do úterka, do konce našeho pobytu na Tonze. Nikdo už se ale se mnou nechce vydat na další průzkum ostrova, a tak vyrážím sám. Chci projít pěšky k protějšímu pobřeží a prozkoumat deštný prales. Nakonec se ale nalezení cesty ukázalo jako nelehký úkol a až na pobřeží jsem se nedostal. Výhled dolů na prales a džunglí hustě porostlé svahy za to ale stejně stály.
Zážitkem dne mi ovšem byl, jak ho místní nazývají, Big Ovava tree. Obrovský, přes 800 let starý strom. Dobře tři metry silný kmen vyrůstající odkudsi z krasového závrtu, porostlý množstvým dalších menších stromečků, rostlin a lián tvořil dokonalý samostatný ekosytém. To byl strom, před kterým jsem cítil, že musím smeknout.
Takže výlet se podařil a viděl jsem papouška. Red shinning parrot, který žije jen na ostrově Eua.
Tongánskou kulturní zkušenost jsme završili poslední večer. Konečně se mé očekávání naplnilo a my se zůčastnili pití kavy. Kava je tradiční nápoj, oblíbený na většině z pacifických ostrovů. Jde o rostlinu, která se usuší a vyrobí se z ní prášek, který se pak zalívá vodou v potřebné koncentraci a celý večer se popíjí. Kavu je povoleno pít pouze mužům, kteří při celovečerním obřadu obvykle vyřeší spoustu problémů a záležitostí, které je třeba ve vsi vyřešit. Obvykle to teda holky nemůžou, ale když turista zaplatí, dostane výjimku. Na pulhodinku jsme přisedli a pomohli týpkům řešit jejich problémy. Kava prý nemá žádný silný psychotropní ůčinek. Pouze zbystřuje a očišťuje mysl. A po celovečerním pití se pak špatně vstává. My za tu chvíli necítili vůbec nic. Chuťově to připomínalo jemný písek ředěný vodou, trochu něco jako známý zahušťovač stolice Smecta. Každopádně hodnotný zážitek
V úterý odpoledne už chytáme trajekt zpět na hlavní ostrov, kde máme pouze několik hodin na večeři v čínským bufáči a na přesun taxíkem na letiště. Dovolená končí a my se přesouváme z pětadvaceti stupňů krátce před půlnocí do ranního mrazíku v Christchurch na Novém Zélandu. Tahle mrazivá facka s naším zdravím docela zatočila, ale to už sem nepatří.
| Zápisky | Fotky |