> Rozcestník > Cesta přes půl světa 2013 až 15
Tonga - Pod kokosem vprostřed Pacifiku
| Zápisky | Fotky |
Vava'u
Underwater pictures: Maza & MalNa Vava'u to vypadá docela jinak. Kopečkovitější terén a pláže jsou spíše vzácností. Vava'u a vlastně celou Tongu jsme zastihli mimo sezonu, která sem připlouvá a zase odplouvá s velrybama, zhruba od června do října.
V hlavním městečku Neiafu je teď mrtvo a ožije to jen občas navečer, když si v Bounty baru jachtaři udělají večírek. Přistěhovalci, převážně ze spojených států, Zélandu či Austrálie, co mají na okolních ostrovech resorty nebo tu budují jakýkoliv jiný drobný byznys a jachtaři, co tu na nějaký čas zakotví plachetnici na své cestě příč Pacifikem, tvoří jedinou trochu žijící komunitu na ostrově. Místní ožívají jen v sobotu dopoledne, když je trh, zbytek týdne to vypadá, že vážně, jak sami řikají, jen jedí a spí.
Ale vůbec ten klídek nevadil, naopak. Lidí se v tomhle malým městečku moc nepohybuje, a tak každý každýho zná. V restauraci je vždycky volný stůl, na hotelu sme jedinými hosty a každý má na nás čas a pomůže nám s čím potřebujem.
Většinu turismu tu budují cizinci. Místní patrně ani moc nevědí jak na to. A tak tu mají docela chytrý zákon. Pronajímají půdu cizincům, a mají tak z jejich byznysu alespoň nějaký groš a hlavně neztrácí moc nad svojí půdou. Cizinec si půdu koupit nemůže, má možnost si ji jen pronajmout, což není tak nedostupné. Mnoho lidí si tu tak žije svůj sen, třeba Jihoafričan Behan. Hubený dlouhovlasý typek, co mi vyzáží a svýma posunkama furt neodbytně připomínal Jacka Sparrowa. Pronajmul si kus ostrova Mafana, kde krom něho žije snad jen množství velkých netopýrů zvaných Flying fox (kteří ovšem žijou všude po celé Tonze, jsou to zde jediní přirození savci). Bydlí v chatrči nad útesem, která ani nemá všecky čtyři stěny a hrdě ji nazývá svým hradem. Může si to dovolit. Teplota tu jen vyjímečně v noci klesne pod 20 stupňů a když sprchne, schoulí se v síti zavěšený pod střechou. Na malý pláži vybudoval 3 jednoduchý falé a pronajímá je batůžkářům. Moc pěkný místečko, jeden z mála cenově dostupných resortů na Vava'u. Strávili sme u něho 2 noci, jen počasí nám tentokráte příliš nevyšlo.
Behan tu má i dva otevřený kajaky, takže sme si konečně i trochu zapádlovali, alespoň kolem ostrova, dál to s těmahle kocábkama moc nešlo, pač kdo ví, jesli bysme se dostali zpátky. Šlo to jen na sousední malý ostrůvek, velký tak půl hektaru, kde sme navštívili Behanova souseda. Amík se ženou tam žije dycky půl roku a buduje trochu jiný typ resortu. Velice luxusní záležitost, tenhle člověk je umělec. Míchá beton s místní červenou zeminou a modeluje z toho tak překrásný tvary, že by i Antoni Gaudí pochvalně zamručel. Restaurace nebo ten luxusní stromový dům, mrzí mě, že sem si nevzal foťák. Borec byl sympaťák, šecko nám předvedl, včetně toho neuvěřitelnýho stroje: tryskovýho kajaku! Ďáblovo vozítko ve tvaru kratšího jednomístnýho seakajaku se zabudovaným proudovým motorem!! Povidal, že to vyvine vskutku pekelnou rychlost. Pronajímá tyhle hračky za $200 na den.
Celkem sme na Vava'u strávili asi 8 dnů, a to ve velmi klidném tempu. Hlavní ostrov jsme projeli jeden den na kole a další den pak vozem, jelikož ve čtyřech (společně s Mazou a Nikol z Estonska) to vyšlo levněji než bicykly.
Projeli sme si odlehlejší vesničky a pláže, trochu si zašnorchlovali, ale ten hlavní zážitek nás čekal až den před odjezdem. Maza s Nikol se potápí a chystali se vyrazit do hlubin s místním potápěčem Rickiem. Domluvili nám to a Rickie mě a Peťu přibral na palubu. Do hlubin bez potápěčský licence nemůžem, ale na šnorchlování ji nepotřebujem! Ostatní na 40 minut zmizeli pod hladinou a mi si se šnorchlem užívali ty nejbarevnější korálový zahrady, co sme kdy viděli!
Byly to přesně ty barvy a množství rybiček, co nám kdysi David Attenborough z National geographic ukazoval z televizní obrazovky. Sme z toho vedle a začínáme velmi vážně uvažovat o potápěčským kurzu. Ačkoliv zároveň pochybujem, že oni tam dole mohli vidět něco ještě senzačnějšího. A samozřejmě, po vynoření nás vyvedli z omylu a trumfli nás dvoumetrovým leopardím žralokem, co si hověl u dna a nechal se prý skoro pohladit.
Kromě něho potkali i trochu menšího útesovýho a neuvěřitelně divnou, pestrobarevnou a jedovatou Lionfish, kterou sem ale dva dny před tím viděl taky!
Den plný zážitků ovšem nekončí. Už sme s tím nepočítali, jelikož byly prý docela vlny, ale nakonec tam s náma Rickie zamířil, k Mariner's cave. Je to místní atrakce. Zastavili sme pod skalním útesem. Rickie zavelel "ok, the Mariner's, kdo má zájem, tak do vody, tamhle u těch tří světlých pruhů je vchod...". Na tuhle jeskyni jsem se těšil, ale zřejmě tak trochu pro to, že mi až do teď nedošlo, o co tu vlastně jde. Já nejsem žádný velký potápník, mým největším vrcholem bylo, dyž jsem kdysi vylovil puk ze dna bazénu. Polil mne pot, ale teď už jsem do vody musel... Ponořil jsem hlavu, podemnou nedozírná temná hloubka, snad stovky metrů a několik metrů pod hladinou ve skále předemnou rozevřená obrovská černá tlama Mariner's cave. Totiž kdesi zhruba 7 metrů hluboko ve skále je jeskyně, otevřená hladina a vzduchová kapsa. Takže šlo jen o to, se potopit 4 metry hluboko, plavat 7 metrů vpřed do temné díry a věřit, že ta hladina tam fakt je, jelikož na zpáteční cestu kyslíku v plicích už nezbývalo. Nikdy sem podobný kousky nevyváděl, takže teprv až mne kluci trochu vyhecovali, asi napošestý, sem sebral všecku odvahu a podařilo se. Veliká krása!
Posledním zážitkem pak byla Swallower's cave. To je něco podobnýho, ale vchod je po hladině a dá se tam vjet s celou lodí. Koupačka v zatopený jeskyni ve stěně útesu, v křišťálové vodě s viditelností na desítky metrů, to bylo taky pěkný.
Po tomhle výletu sme cítili, že Vava'u je zřejmě vyčerpané. Večer sme dali parádní picu, velikou asi tak jako kolo u vozu a nazítří nastupujem 24hodinovku směrem k hlavnímu ostrovu Tongatapu.
| Zápisky | Fotky |