> Rozcestník > Cesta přes půl světa 2013 až 15

Mezi protinožci - napříč severním ostrovem

| Zápisky | Fotky |

Zobrazit stránku:     1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8


Rotorua a Taupo - s chutí síry na patře krajem dýmajících lesů

Z přírodních rozmanitostí toho Nový Zéland nabídne hodně a právě středovýchod severního ostrova vyniká silnou vulkanickou aktivitou. Když přijedete k jezeru Rotorua, hned vás praští do čenichu zápach síry a směrem k Taupu se pak nachází vícero oblastí s koncentrovanou vulkanickou aktivitou. Naše volba padla na Waiotapu thermal park. Už když se k němu blížíte, tu a tam je možno zahlídnout dým stoupající z otvorů v zemi či horkých baheních jezírek rozesetých po lesích kolem.

Waiotapu je několik málo kilometrů dlouhé údolí, se spoustou horkých jezer všech možných barev, od oranžové až po jedovatě zelenou, bublajícího bláta a navíc je tu jeden z největších novozélandských gejzírů Lady Knox, na němž je parádní to, že je aktivní pravidelně každý den v deset dopoledne. Pěkně se tu podle toho zařídili. Pokud sem zavítáte ve správnou denní dobu, je v ceně vstupenky (něco přes $30) i představení Lady Knox. Skutečně, docela to tu připomíná divadlo - kolem gejzíru mají postavenou tribunu na sezení.

Když jsou konečně všechna místa obsazena, tak chvilku před desátou vedle gejzíru vyskočí týpek s mikrofonem a zahájí představení, pak vhodí do chřtánu Lady Knox několik kostek mýdla, ať je pěkně vidět, jak si prská a v příštím momentu to začne. Nejdřív si jen tak zvolna vyteká, pak počne stříkat trochu do výšky a v zápětí dobře 15 metrů vysoko.

Skutečně pěkná podívaná a závěrky všech zrcadlovek v hledišti se můžou utřískat - je to šou! Po chvíli však omrzí, a tak jsme opustili stříkající lejdy a vydali se na procházku po zbytku údolí. Docela pěkné to tu mají, chodníky vás zavedou ke všem atrakcím, včetně sytě zelené Ďáblovy koupele nebo patrně nejfotogeničtějšího Šampaňského jezírka, pojmenovaného podle perlivých bublinek stoupajících vzhůru k oranžovozelené hladině.



Podobných vulkanických údolí je možno v okolí navštívit nespočet. Rovněž se nabízí návštěva termálů v Rotoruře, což si schováváme na cestu zpět, až na to vyděláme:).

Tentokráte už ale míříme k jezeru Taupo a legendárním vodopádům Hukafalls na nejdelší novozélandské řece Waikato, vytékající z jezera. Hukafalls nejsou příliš vysoké, sotva 15 metrů, zaujmou ale svojí mohutností.

Při pohledu do 10 metrů širokýho koryta, kterým se každou vteřinou nezadržitelně hrne skoro 200 kubíků vody ke hraně vodopádu a představě, že Honza Lasko, zdatný to český kajakář, tohleto sjel a vyvázl živ, cítím svírání u žaludku.

Impozantní podívaná, taková malá Niagara. A máme štěstí, zrovna se tu ve vývařišti pod vodopádem prohání Jetboat, jeden z novozélandských adrenalinových vynálezů. Člun poháněn vodní tryskou dokáže vyvinout opravdu solidní rychlost, což ve spojení s jeho obratností slibuje potenciál pro solidní rodeo - něco jako větší vodní skůtr.

Něco málo níže po proudu řeka Waikato chystá další podívanou v podobě Aratiatia rapids. Skutečně masivní peřej protentokrát jen nakoukáváme z vyhlídky a pro příště značkujeme oddílovou samolepkou.



Od vodopádů už ženem naší Toyotu kolem rozlehlých vod jezera Taupo k úpatí majestátních sopek národního parku Tongariro.





Zobrazit stránku:     1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8

| Zápisky | Fotky |



> Rozcestník > Cesta přes půl světa 2013 až 15