> Rozcestník > Cesta přes půl světa 2013 až 15
Dovolená v Golden Bay
| Zápisky | Fotky |
Odpočinek v Golden Bay
Golden Bay je široká zátoka v severozápadním rohu jižního ostrova, rozevírající se od národního parku Abela Tasmana na jihu až po Farewell spit, asi 25km dlouhou písečnou kosu uzavírající zátoku na severu. Na Farewel spit se člověk dostane jen s průvodcem, jelikož je to území věnované zejména ptactvu, které tu žije v hojných počtech. Kosa je nechvalně známá i tím, že v posledních letech na místních plážích už mnohokrát uvízla početná hejna velryb. Volně přístupný je jen krátký trek na úpatí kosy. Je tu široká pláž a spousta písečných dun, asi jak na poušti, jen je kolem moře vody.
Několik kilometrů na západ leží Wharariki beach, jedno z lákadel v okolí. Jistě stojí za návštěvu. Je to taková ta typická zbytečně hezká pláž plná útesů a skalních oblouků, kde těžko pořídit škaredou fotku, taková ta pláž, o které jste si mysleli, že existuje jen na obrázkách. Na plážování sem si nikdy moc neujížděl, ale tu jsme vydrželi celý den a nebylo to tak špatné..
Dál nás cesta vedla na průzkum zapadlých koutů pobřeží Tasmanova moře. Do Paturau River jsme dorazili snad po dvou hodinách jízdy po štěrku takřka liduprázdnou krajinou. Je to takový pěkný kousek pobřeží. Stojí zde na samotě asi 5 stavení a ústí řeky Paturau vyzývá k rybaření. Nahodil jsem navečer svojí udičku a po kolena ve vlnách si vychutnával pohled na rudou kouli snášející se mezi červánky k obzoru. Nechytla se ani sardinka. Neúspěch při rybolovu jsem ale ráno kompenzoval úspěchy v lovu ptactva a můj zánovní teleobjektiv krásně zabíral své první albatrosy, racky a další opeřené modely.
Stočili jsme naší cestu zpět k přechodnému domovu a zamířili na skok do Abel Tasman národního parku. Tež moc pěkný kousek země. Je to oblast dost vyhlášená, a tak je na novozélandské poměry docela plná lidí. Nicméně mají to tu hezké. Pobřeží plné zátok, kde zlaté pláže střídají skalní útvary, voda v moři je průzračná a snad ještě zelenější, než neprostupné, buší zarostlé svahy kolem.
Je to též jedna z vyhlášených oblastí pro sea kajaking. Tentokrát nám to ale už časově nevyjde, takže pádlování odkládáme na příště.
Stíháme ale ještě zastávku v Takace. Je tam totiž možnost lozit, buďto na skalkách v Paynes Fort hned za městem nebo kousek dál na útesech u pobřeží. Bohužel narážíme na problém s matrošem. Pujčí nám prý všecko, kromě lana. Šmejdi! Ale což, lano seženem příště někde jinde, berem alespoň botky a dem si trochu zaboulderovat..
Kolem Takaky je pak k vidění ještě třeba Pupu springs. Ohromně silný pramen, vlastně regulérní řeka vytékající ze země. Je to údajně nejčistší voda ne celé jižní polokouli. A fakt že je třeba uznat, že tak průzračnou vodu sem ještě v životě neviděl. Dno a podvodní kytičky byly v několikametrové hloubce vidět naprosto křišťálově. Žije tu několik endemitů, například tahle rybka...
Dovolená se blíží ke konci, jabka už se pomalu těší na sběr. Dnes máme čtvrtek a před námi už je jenom víkend. Jak s ním naložit? Jedem pádlovat do Murchinsonu! Buller river je řeka dlouhá a máme tam ještě dost co pojezdit. Vyrážíme. Ještě se cestou zastavit u Harwood's hole, nejhlubší propasti na Novém Zélandu a pak už jen v Nelsonu nabrat lodě a tradá na Murchison!
| Zápisky | Fotky |