Ukrajina 2012
| Zápisky | Fotky |
Stopem na Ukrajinu
28. - 29. červnaNa cestu se vydávám z Brna. Ke čtvrtečnímu poledni mne bus číslo 78 ze Staré Osady dopravil na kruháč ve Slatině, na start mého putování.
Na kruháč přímo navazuje široká krajnice, jakoby nachystaná přesně pro stopaře. Sejmu batoh, vztyčím palec a snad za 5 či 10 minut již sklízím ovoce. První vůz mě přemístil několik kilometrů k odbočce na Slavkov. Tam je sice poměrně hloupé místo, na křižovatce s dálnicí, během 20ti minut se ale opět vezu a mám tentokrát větší štěstí. Mladej chlapík, folklorní muzikant, harmonikář odbočoval z mojí trasy v Uherském Brodě. Zde zkouším štěstí do třetice a záhy se ocitám ve Hrozenkově na hraničním přechodu.
Byl jsem nadšený, jak se cesta zatím dařila, když tu mi zastavil náklaďák, Slovák a mě došlo že ta opravdová klika mě dostihla až teď. Šofér už měl 10 hodin odkrouceno, ale že už se těšil domů na postel, vynechal nakonec nařízenou přestávku a já se tak s ním dostal ještě dnes celým Slovenskem až do Prešova! Humorné je, že ráno v Brně jsem se loučil s kamarádkou slovy: "když budu mít kliku, dostanu se dnes třeba až do Prešova". Vše tedy sedí do plánu! Člověk, který mě vezl, byl vážně bezva chlapík, konverzace nevázla, v Martinu sme zastavili na večeři v motorestu, kde pravidelně staví. V prešově mě hodil až za město, přespal jsem u plotu kasárny, kde mi hlídkující helikoptéra s reflektorem dlouho do noci kroužila nad hlavou. Zakryl jsem si tedy hlavu a pod pštrosím heslem "já ho nevidím - on mě nevidí" jsem nakonec spokojeně usnul.
Na druhý den už to taková paráda nebyla, samý východ Slovenska, asi na šestkrát, mě zabral celý dopoledne. Hraniční přechod Vyšné Nemecké - Užhorod není prostupný pro pěší, je tu potřeba se k někomu nasomrovat do vozu. Nakonec se podařilo, chlapík se na mě tvářil trochu nedůvěřivě, ale provezl mě; nepostřehl jsem či dával úplatek, ale každopádně se s celníky chvíli dohadoval - zvláště ti Ukrajinští mnoho vřelosti nepobrali, ale podařilo se - je časné odpoledne - jsem na Ukrajině!
S holkama máme sraz v Rachově, městečku mezi horami. Ony už se blíží na místo a mě zbývá ještě 200km. Už tedy nebudu pokračovat stopem, ať nečekají, volím rychlejší variantu přepravy a sedám na maršrutku.
Trochu mě překvapila cena jízdenky 70 Hřiven (175Kč), stejně jako ceny v obchodech kolem. Zvěsti o laciné Ukrajině jakoby se tak uplně netýkali té země, ve které jsem se právě našel. Ceny jsou v pravdě nižší než u nás, ale doslova pohádkové jistě nejsou. Totiž během posledních dvou let tu došlo k drastickému zdražování. Třeba benzín prý toho času stával i 3 hřivny, dnes stojí 10.
V maršrutce jsem nasál trochu Ukrajinský pohody, když z rádia nahlas vyhrávala místní skočná muzika a spocený vlasy mi fénoval větřík ze všech otevřených oken a otvorů ve voze. Večer šťastné shledání s Peťou a její kámoškou Market - zamířili jsme rovnou na krýgl točenýho a pak najít místečko k přespání přes lávku za potokem, patrně v něčí zahrádce. Nikdo nám ale dobré ráno popřát nepřišel.
| Zápisky | Fotky |