V Anglii na jabkách 2011
| Zápisky | Fotky |
Denní chleba, čili bajky z rajky
Na Stewartově farmě život plyne v pravidelném denním rytmu. V půl osmé sraz na yardu, odjezd vláčkem, Stewartovým Defenderem, či jiným vozidlem co zrovna k ruce, do sadu a kolem čtvrté opět zpátky na farmu. Osm hodin jsme se každý den lopotili v rajce, čili řadě stromů a směnu přerušila akorát přerva, čili pauza na oběd. Polským termínům se navyklo rychle, neboť naše české řady na farmě čelily polské většině a jadrná Polská mluva se na nás sypala ze všech stran. Žádné překvapení to nebylo, už dopředu jsem věděl, že do Anglie jedu potrénovat jazyk Polský, nikoli Anglický.
Střechu nad hlavou nám poskytl přívěs, a to konkrétně v našem případě docela luxusně zařízený hnízdo. Kuba, jeden z poláků, co už tu působí leta, byl požádán, aby nám svůj domov na měsíc propůjčil. A tak jsme vždy po práci, při cideru či jiné laskomině, poseděli hezky v sedačce, tlapali si po koberci, využívali Kubovy hi-fi věže, později i mikrovlnky, a tak podobně. Ubytování nás stálo symbolický poplatek, jež nám byl stržen z denní sazby, denně hotově vyplácené.
Práce jako taková mi nepřišla až tak extrovně fyzicky náročná, po prvních dnech ruce i záda přivykly. Potřeba bylo pouze vypilovat techniku a držet patřičnou kvalitu a rychlost a tylko duźa jabluszka zbierać i delikatnie wkladat do bína. Především tedy kvalita a opatrnost, sic si člověk zmíněná slova vyslechne od sadového předáka, Mirka. Bín, respektive bodž pak představují polsko-anglické termíny značící velkou bednu na jablka či hrušky, respektive příruční bednýnku-ranec s popruhem. Na kvalitu se hodně hraje. Přišlo mi to až jako vyložená škoda, zahazovat jabka jen kvůli oděrce velikosti nehtu. Každopádně bylo aj veselo, když byla morálka podporována zpěvem či masírována říznou, až údernou polštinou Mirkovy ženy s hlasem tak jedinečným.
| Zápisky | Fotky |