Botanická zahrada Kavkazu - Svanský čundr 2017
| Zápisky | Fotky |
Vydali jsme se na přechod hor z jihu na sever, z Tekali přes Ušguli, obloukem až do Mestie. Zvolili jsme tak neběžnou variantu běžného kolečka Svanetií. Cesta sdílená s ostatními trekery byla střídána necestou přes opuštěná sedla s výhledy do jižní stěny Bezingské hradby v čele s Tetnuldi a nejvyšší Šcharou, posázená kavkazskou botanickou zahradou s obřími sasankami, chrpami, ronďáky (čili rododendrony) a další květenou kterou ani pojmenovat nedovedu.
Došlo i k pokusu o výstup na onu bílou pyramidu zvanou Tetnuldi. Nelehký výšlap, který předcházel však podlomil morál skupiny a konečnou ránu vrcholovému pokusu pak zasadila bouře, jež se přes nás přehnala klíčovou noc před plánovaným výstupem. Po bouři nastal krásný den v našem postupovém táboře na ledovci pod západní stěnou.
Nás už ale čas tlačil dolů. Bylo třeba vychutnat všecky ty gruzínské bašty, co jsme ještě nestihli sníst po cestě v Ušguli a Adiši. A tak jsme užili jiných vrcholů, v gastronomických zařízeních, kde jsme systematický spásali často celé jídelní lístky plné gruzínských pochoutek. Pak taky smočit tělo v Černým moři, přijít na to, že se nás skutečně všech osm vejde i s batožinou do jednoho Mercedesu třídy E k chlapíkovi, jež si podle svého města říká Zugdidi Schumacher.
Možná, že právě jen fakt, že na pravé oko přes masivní zákal téměř neviděl a neviděl tak provoz řítící se na něho zprava ho nechával v té pohodě, ve které byl. No a nakonec tradiční syrné lázně pod Tbiliskou pevností Narikala, lahvinka Saperavi nebo raději dvě a výlet je u konce. Moc příjemný návrat do Gruzie, která nás opět přivítala s plnou náručí.
| Zápisky | Fotky |