> Rozcestník > Cesta přes půl světa 2013 až 15
Dovolená v Golden Bay
| Zápisky | Fotky |
Na výšlapu v Kahurangi
Na Novém Zélandu je supr, že dyž člověk vyrazí do hor, tak tam moc lidí nepotká. Tentokrát jsme vyrazili do národního parku Kahurangi, který tu máme nedaleko. Nejsou tu žádná horská střediska, hotely, penziony, ani rušné kempy. Ze stran vede do parku jen několik štěrkových cest, některé končí skromným tábořištěm, některé akorát parkovištěm a posezením, některé ani to ne.
Po bezmála hodině jízdy po komunikaci, která od rozbitého asfaltu postupně přešla v takřka houbařskou stezku jsme překonali 700 výškových metrů a dorazili k přehradní nádrži Cobb reservoir.
Na konci cesty je tu bezplatné tábořiště a vedle chatka, kde je možné spočinot za pár dolarů. Podobných chatek je po celé zemi rozeseto spousty. Zpravidla jsou všechny odemčené a přístupné s tím, že některé jsou zdarma a některé něco stojí - v nejbližším městě v íčku koupíte ticket, pak přijdete do chajdy, ticket hodíte do schránky a bydlíte.
Z tábořiště se chystáme už po svých na čtyřdenní výšlap. Jak ráno balíme batohy, zvědavá weka vylezla z křoví na průzkum našeho proviantu. Je to jeden z místních nelétavých ptáků, trošku podobný známějšímu a vzácnějšímu kiwi. Podobně jako spousta dalších místních živočichů netrpí nedostatkem kuráže a suveréně zobákem šmejdí v našich zásobách a vůbec se nestydí klovnout si do jabka, co leží hned vedle nás.
Nakonec sme sbalili a vyrazili první den k jezeru Cobb a ráno pak hezkým hřebenem až k jezírku Lonely lake, ztracenému mezi kopci, kdesi v nitru Kahurangi. Lidí tu člověk potká poskrovnu, ale o to raději se zakecaj. U oběda sme sdíleli posezení s jedním vousáčem s Kalifornie. Jezdí prý na Zéland už kolik let a tak do nás tlačil jednu radu a doporučení za druhým. Po chvíli jeho v podstatě monolog plynule přešel do politických sfér a byl k nezastavení. Jinak ale srdečný chlapík. Po další hodince pochodu nás ještě více udivila pani, co nám po několika minutách rozhovoru pujčila svojí mapu s tím, že oni už míří k autu, že už ji nepotřebují a že teda až se vrátíme z výšlapu, ať se s tou mapou stavíme za ní v infocentru, kde pracuje. Zdaleka to nebyla první známka ochoty a důvěry místních lidí, pro evropany a obzvláště nás čechy, tolik obdivuhodné...
Na hřeben za chatou Fenela nedaleko jezera Cobb už se pomalu nikdo nevydává, a tak celý druhý den byly hory jen naše, výhled z nejvyššího vrcholu Kakapo peak dokonalý
a největší odměnou pak bylo samotné jezero Lonely lake v náruči rozeklatého štítu Drunken sailors, kde nešlo než spočinout celý příští den, jehož program by obsahoval leda dopolední koupel, dobré jídlo, odpoledne s knihou a usínání pod korunami stromů s výhledem na skalní stěnu Opilých námořníků.
| Zápisky | Fotky |