Cesta přes půl světa 2013 až 15

Po zemích jihovýchodní Asie se nám do cesty postavila Čína. Veliký čínský svět. Máme měsíc na transfér z bujného jiho-východu kolem pouště Taklamakan až docela na západ, do Kašgaru. Za tu dobu jsme stihli mnohé. Viděli jsme velkou zeď a konečně jsme se dostali do hor. Potkali jsme Číňany i Užgury. Viděli jsme pandu srát a horaly sklízet Yarsagumbu. Ochutnali jsme ledacos, viděli jsme Čínu!

Vstupte..

Laos - země milionu slonů. Za deset dnů jsme ho projeli napříč, od Čtyř tisíc ostrovů na Mekongu na samém jihu přes hlavní město až po hornatý sever. V Luang Prabangu, městě vprostřed Laoské džungle jsme nasáli zašlou slávu z dob francouzské kolonizace, viděli jsme vodopády, navštívili krásné Nong Khiew na řece Nam Ou a taky jsme potkali slony a dokonce se z nás stali mahouti.

Vstupte..

V Kambodži jsme se zdrželi zase o trošičku déle - už jsme cítili, že si potřebujeme krapítko odpočinout, a tak jsme spočinuli několik dní u chrámů a paláců někdejšího města Angkor poblíž dnešního Siem Reap. Druhý týden jsme strávili v hlavním městě čekáním na čínská víza. Na Phnom Penh jsme tak měli více času, než by snad bylo třeba, a tak opět zbylo něco k tomu odpočinku. A ten přišel vhod, neboť pro poslední kambodžskou třetinu jsme si vytyčili naší cyklo eskapádu. Koupili jsme dva starší, leč stále čiperné městské bicykly a vydali se z Phnom Penh proti proudu Mekongu až do Laosu. Za týden v sedle jsme zmákli necelých 500 kilometrů a teprva teďko poznali tu pravou Kambodžu, turismem dosud nepolíbenou!

Vstupte..

Pětidenní transfér zemí slonů, pláží, nevázaného sexu a buddhismu jsme trefili zrovna na oslavy nového roku. Většinu času jsme strávili v Bangkoku, kde oslavy nabíraly slušné obrátky a my se toho všeho pochopitelně účastnili a veselí domorodců pocítili až na kost. Ináč sme obešli pěkná místa a zákoutí slavného hlavního města a poznali dva fajné člověky, kteří nám k celé té thajské štaci byli společností.

Vstupte..

Malajsie - poměrně vyspělá a na jihovýchodní Asii pro mne až překvapivě poklidná a umírněná země plná příjemných lidí, povětšinou nepříliš ortodoxních muslimů, která má hodně co nabídnout. Věnovali jsme našemu transféru šest dní se zastávkami v moderní metropoli země Kuala Lumpur, čajem porostlými Cameron highlands a v historickém, artovém George Townu.

Vstupte..

Tak jsme v Singapuru, což vlastně znamená začátek naší pozemní cesty napříč Asií až domů. Je 4. Dubna a na cestu počítáme ještě asi čtyři měsíce. Singapur je pěkné nablýskané město. Je čistý, ale myslím že zas ne tak extrémně, jak se o něm vypráví. Udělali jsme jednodenní obchůzku města, na oběd do China town, obešli jsme Marina bay, na večeři do Little India a večer si vyjeli na ten surf na střeše hotelu Marina Bay Sands, pro luxusní rozhled na večerní Singapur. Bydlení jak jinak, než v komfortním hotelu Changi!

Vstupte..

Mezi Austrálií a asijskou pevninou nám v cestě leží Indonésie. Vyšetřili jsme pro ní pouze krátkých 9 dní a návštěvu omezujeme jen na ostrovy Bali, Lombok a jemu přilehlý plážovací ostrůvek Gili Air. Doznívající monzun stále odmítal pustit vrcholy vulkánů Agung a Rinjani ze svých mračných spárů, a tak namísto výstupu zbylo času na objevování zářivě zelených rýžových teras, hinduistických chrámů a šnorchlování - dokonce i mořskou želvu jsme pohladili po krunýři!

Vstupte..

Jsme na cestě zpátky. První destinace: Země klokanů. Nakonec na ní máme vcelku šest a půl týdne, což není špatný. Koupili jsme letenku do města jež nám dle doslechu připadlo v Austrálii nejzajímavější, do Melbourne. Chvilku sme spočinuli a trochu ho poznali. Až nám bylo město těsné, půjčili jsme vůz a vyrazili k té rudé skále zvané Uluru, co stojí ve sluncem rozpáleném srdci kontinentu. Druhý roadtrip nás vedl podél východního pobřeží, přes Sydney až do Brisbane, kde naše Australská pouť skončila. Bylo to hezký, bylo to horký a jen chvilkami trošinku vlhký. Ptáci nám stále jásali na cestu a nakonec sme nakrmili i klokany. Za čtyři a půl týdne na čtyřech kolech jsme natočili jedenáct tisíc kilometrů a navštívili šest z osmi států a teritorií Austrálie.

Vstupte..

Čas "Č" nadešel. Na shledanou práce, na shledanou včelky, na shledanou Zélande! Plánované prodloužení pobytu o další měsíc na turistická víza neklaplo. Veškeré poplatky za zdravotní prohlídky kvůli vízům by nás vyšly draho. Rozhodli jsme se tedy, že jim do chřtánu ty prachy cpát nebudem a raději je utratíme jinak. Robotu věšíme na hřebíček a frčíme na dovolenou, na pozvolnou cestu zpátky k domovu. Nejprve na šest týdnů za klokanama do Austrálie, do Melbourne a pak pujčit auto a trochu ten kontinent pojezdit. Takže brzy na shledanou!

Vstupte..

Už je to tady, na Zélendu se nám blíží finále. Objeli jsme jižní ostrov a pro naší poslední štaci si vybrali ten nejlepší flek. Koncem října jsme se přestěhovali do Wanaky, naposledy shodit kotvy, na nějaké tři, čtyři měsíce, než se nadobro přiblíží čas odjezdu. Chvíli to trvalo, ale práci jsme našli. Zas něco nového - tentokráte nahlížíme pod pokličku řemeslu včelařskému. Stáčíme med a tak celkově pomáháme obhospodařovat včelky. No a Wanaka, to je místečko! Nevelké město na břehu jezera, všude kolem hory. Je tu stále co dělat, tak se nenudíme.

Vstupte..

Od půli září nám vznikla mezera mezi prací, která nakonec trvala asi měsíc. Využili jsme ji k našemu druhýmu okruhu jižním ostrovem, tentokrát pro změnu v barvách jara - mno chvílema spíše pozdní zimy. Projeli jsme west coast, alias wet coast, sklouzli se na lyžích nad Wanakou, ochutnali trochu z Národního parku Fiordland - to když jsme prošli Kepler track po kolena v sněhu a spatřili pověstnou krásu Milford soundu. Dál nás cesta vedla podél jižních břehů přes Catlins až do Dunedinu a cestou jsme si ještě vystřelili z flinty od brněnské Zbrojovky a já k večeři ulovil svýho prvního zajíce.

Vstupte..

Druhou půli zimy a vlastně už i kousek jara jsme strávili prací na chřestové farmě Aspara Pacific v Lincolnu nedaleko Christchurch. Na jednu stranu dřina jako každá jiná, na tu druhou jsme však zakusili rozličnou práci pod vedením sympaťáka Petera, kterýmu farma patří. Stručně jsme prozkoumali Christchurch a okolí, poznali zas nějaké ty nové tváře a na 5 týdnů zažili bydlení mezi kupou Taiwanců. Po oněch pěti týdnech náš pobyt dělila měsíční jarní cesta jižním ostrovem, o které pojedná příští článek.

Vstupte..

Druhé dlouhodobější novozélandské kotviště jsme nalezli v Amberley, kousek severně od Christchurch. Našli jsme na zimu vcelku příjemnou práci na vinici a k tomu komfortní bydlení za pěkný peníze. A tak přečkáváme zimu a šetříme penízky na nějaký to další cestování, až se zjara trochu oteplí.

Vstupte..

V květnu na Zélandu létu pšenka nekvete. Teplota ráno padá k nule a my zvažujem, kde si nahřát hřbety před zimní prací na vinici. Levná letenka a usměvavé tváře Tongánských kolegů ze sadu nám pomohli se rozhodnout pro Tongu. Časový rozpočet tří týdnů nám dá prozkoumat vesměs celé souostroví a to hezky v prázdninovém tempu.

Vstupte..

Skončil sběr jablek a s ním i jedna delší etapa naší novozélandské zkušenosti. Opouštíme Brightwater a Nelson, kde jsme se za posledních 5 měsíců docela zabydleli a razíme poznat další kouty jižního ostrova. Za asi 2 týdny jsme nakonec projeli nejprve podél západního pobřeží a potom středem až skoro dolů, do známého horského střediska Queenstown. Cestou jsme prošli nějaké ty hory, navštívili kámoše ve Wanace a podél východního pobřeží se pak vydali zase o něco severněji, do Amberley u Christchurch, kde jsme nakonec sehnali práci na vinici, a tak se tam zabydlíme přes zimu.

Vstupte..

Čeho všeho se tu na Zélandu nezúčastníme... Peťa s Jirkou, český pár, co dělají s námi na sadu, se rozhodli, že se vemou a to rovnou tady na Zélandu. Já s Peťou jsme jim šli za svědky. Měli to tady kousek na Rabbit Islandu, přímo na pláži. Oddával je sympatický Maor (původní obyvatel Nového Zélandu), hostina byla veliká, domácí vínečko ze sklizně hroznů tu za domem teklo proudem a večer diskotéka v hale, mezi nářadím a zemědělskou mašinerií!

Vstupte..

Účastnili jsme se každoročního vodáckého srocení na Buller river zvaného Bullerfest. Příval pádlerů během víkendové akce patrně přinejmenším zdvojnásobil počet obyvatel ospalého městečka Murchison a proměnil jej v dějiště vodáckého svátku. Po klání v tradičním slalomu a raftkrosu na peřeji O'Sullivan proběhl závod paddle boardů a třešničkou na dortu pak byla rozplavba kartonových korábů na vzdálenost jednoho kilometru. Vyzdvihnout je třeba zejména úspěchy českých reprezentantek ve slalomu, a to konkrétně prvenství Petry Ondrové z oddílu Kajak VUT Brno v kategorii Novice a prvenství Anny Kasperové v kategorii C1 open.

Vstupte..

Čas u protinožců docela běží, první pracovní období uteklo jak dyž bičem práskne a my posíláme další pozdrav. Jablka jsou protrhaná, a teď už jen pěkně rostou a chytají barvu. Než budou nachystaná ku sběru, máme dva týdny volna pro načerpání sil k tahání pytlů plných úrody. Sbalili jsme auto a vyrazili na výšlap do národního parku Kahurangi a pak odpočinout a plážovat se v oblasti Golden Bay.

Vstupte..

Cestou k protinožcům rozumujeme, jak to budeme dělat - pádlovat hlavou dolů a stále hlavou dolů a přitom vodou nahoru. Je to pro nás, pádlery z Evropy, trochu výzva. Jak se s ní popasujeme? Třeba vynikneme v průjezdech peřejí po našem - hlavou nahoru! Hozenou rukavici hrdě zdviháme a infiltrujeme se do oddílu kajakářů z Nelsonu...

Vstupte..

Naše první Novozélandské útočiště jsme našli na severu jižního ostrova, na sadu v Brightwateru u Nelsonu. Práci máme, protrháváme jablíčka a bydlíme docela spokojeně přímo na sadu. Pracujeme 6 dní v týdnu, času na odpočinek není mnoho, ale trochu přece...

Vstupte..

Z Indie již letíme rovnou mezi protinožce, na Nový Zéland, kde hodláme strávit příští rok cestováním, sportem, zábavou a prací. Po příletu kupujeme auto a razíme napříč severním ostrovem k jihu. Naším cílem je Motueka, na severu jižního ostrova, kde máme nějaké tipy na zaměstnání. Pro letmý průlet severního ostrova jsme si vyměřili zhruba dva týdny, než nám pravděpodobně dojdou prachy a nezbude nám než sehnat práci a začít pracovat.

Vstupte..

Cestou na Nový Zéland jsme naaranžovali pětitýdenní zastávku v Indii. Kromě několika hlavních atrakcí této neuvěřitelné země náš itinerář zahrnul i cestu napříč Nepálem a my spatřili majestátní Himálaj, očistili ducha meditací v budhistických klášterech ve vyprahlé krajině na prahu Tibetu i navštívili nepálskou metropoli Káthmandú. Naše těla, znavená putováním čarokrásnou scenérií kolem osmitisícové Dhaulágirí jsme pak zregenerovali mezi čajovými plantážemi Darjeelingu.

Vstupte..