> Rozcestník > Studování ve Finsku 2012
Widerness weekend
| Zápisky | Fotky |
Roznesla se zpráva o akci nazvané Wilderness weekend. Byl jsem zprvu k takovéto akci, pořádané pro nás - studenty Erasmu, skeptický. Na druhou stranu program zmiňoval aktivity jako budování bivaku ve sněhu, sněžnice, rybaření a další. Později vyšlo najevo, že organizátoři jsou studenti školy pro guidy a tato akce je praktickou částí jejich zkoušky. Tož jsme si řekli, budou to vlastně skoro profíci, třeba se i něčemu novému přiučíme... tak jsme se s Míšou zapsali.
Nadešel termín a naší skupinku deseti účastníků vyzvedl na kauppatori, čili Market place, v centru Joensuu bílý Transporter s převelkým přívěsem plným vybavení, které slibovalo velice pestrý program. Našimi instruktory byli Huck a Mimmi. Huck, němec ženatý a již 5 let žijící ve Finsku, Mimmi finka se vším všudy.
Když jsme dorazili na místo, došlo mi, že to skutečně nebude wilderness víkend v tom smyslu, v jaký jsem tajně doufal. Nikoliv ošklivá, ale skutečně veliká chata nadohled od silnice se zázemím, elektřinou, sporákem, lednicí ba dokonce mikrovlnkou! Nenechal jsem si tím ale zkazit den. Konečně chalupa byla situována na přehu hezkého jezera, sauna tu samo byla a pak, alespoň že ten záchod byl suchej! Navíc chata si u mne šplhla tím, že nesla krásné jméno Petra!:-)
Zaplať pánbůh sporák byl v chatě jen tak mimochodem a vařilo se na ohni, byť množství jídla a především užívané ingredience byly tak luxusní, že do názvu akce rovněž nezapadaly. Což.. velmi rychle jsem se nad tím faktem povznesl, smířil se s tím, že na téhle akci to o divočině prostě nebude a pochopitelně jsem se ládoval co se do mne vešlo. Koneckonců kdo by se neládoval, když by za víkendovou akci "v divočině" položil na dřevo 80e!
Huck uvařil "Cottage soup" dle receptu své tchýně - věru jsme si pochutnali a ani řádně ovocitý desert nechyběl.
Po večeři zatopit v sauně a pak... pak to přišlo! Ze severu nad jezerem, postupně se začaly míhat zelené záblesky a chvíli od chvíle jich přibývalo a mohutněly. Aurora! Hurá, tak přeci se nám nakonec vyklubala!
Člověk stráví tyden v Laponsku a prd a ono nakonec stačí popojet kusek nad Joensuu! Jsme šťastní, alespoň my, co jí vidíme prvně, fotíme miliony fotek a potom, nedlouho před půlnocí, nejvyšší čas zapadnout do vyhřáté sauny.
Sobota pak byla ve znamení krátkého výletu na sněžnicích na nedaleký pahorek, kde je prý skála, kterou se naší zkušené průvodkyni nalézt nepodařilo.
Po výletu následovala instruovaná výroba improvizované pícky za účelem ohřátí si hrachové polévky jakožto zákusku po obědě. Přišlo mi to trochu přitažené, trochu jako vystřižené z pořadu "Neuvěřitelné tábornické vychytávky" televizní stanice Discovery, uváděném rozjařeným amíkem v kapsáčích, kšandách a tvrďáckým šátkem na hlavě... vysypat hrachovku z plechovky do ešusu, abych následně mohl z plechovky vytvořit pícku tak, že do ní nožem vyřežu asi 15 děr. To není nic dobrého pro nůž a konec konců přípravu hrachovky to též neurychlí. Radost mi akorát udělalo, když se mi podařilo rozdělat oheň křesadlem.
Icefishing, tedy rybaření na ledu byla pak taky spíš taková sranda, ale pobavilo mne to. Vrtákem vyvrtat díru, nahodit, posadit se a čekat. Rybářské náčiní, jež nám rozdali se skládalo s batohu se zabudovanou rybářskou židličkou - jak prozíravé! Z plastové naběračky na vybírání sněhu z díry a 30cm dlouhého plastového prutu, který společně s naběračkou připomínal hračky z dětského pískoviště.
Každopádně prý je to ale seriózní náčiní. Z nás deseti lidí nechytil nikdo nic, nicméně finský chlapík vedle nás za tu dobu vytáhnul dva solidní lososy, a to za užití podobné hračkářské udičy! Byť pravda, krom ní měl i další sofistikované vybavení.
Závěr dne patřil opět půlnoční sauně a tentokrát ozvláštněné. Poprvé jsem v sauně zkusil ono známé mrskání březovou větvičkou (tak zvaná vihta, nebo vasta ve výhodním Finsku), stejně jako regeneraci kůže hrubě mletou kávou a na závěr očistu mýdlem z borové pryskyřice. Taky už teď tuším, jaký hluboký význam má pojem Tontu - něco jako "duch sauny", co je to Avanto - lázeň na ochlazení po sauně (doporučuje se jezero), taky vím jak dobré je ulít na kameny trochu piva a taky vím, a to si zaslouží nový odstavec...
...taky už teď vím, že pokud se člověk rozhodne přiženit se do Finska, měl by se nejdříve sám sebe zeptat, co všechno je ochotný pro tu ženskou zkusit. Prý je to snad finská svatební tradice. Huck, který je již nějaký čas ve Finsku šťastně ženatý nám vyprávěl, jaké překvapení čeká ženicha ve svatební den, kdy jej i s jeho svědkem otec nevěsty pozve do sauny, roztopené více než obvykle. Na kamení pak vylije snad kýbl vody a když je s hustotou atmosféry uvnitř spokojen, posadí se vedle ženicha a podá mu flašku vodky (Huck měl tu čest se značkou Koskenkorva). Dychtivý nastávající tchán pak ženicha nepustí ze svých spárů dříve, dokud nedopije celou flašku vodky (v 90ti stupních podpořených solidní parní lázní) a během toho vysype jména všech svých bývalých přítelkyň. Svědek má během toho za úkol ženicha šlehat po zádech vastou (doporučuje se tvrdě). Za sebe musím říci, že v dobře roztopené sauně se mi při pomyšlení na kápanec vodky zvedá kufr, bohatě mi stačilo pomalé malé pivo. ...A vůbec finská svatba zřejmě bývá plná originálních nápadů. Například ve Finsku prý není unášena nevěsta, nýbrž ženich. Ne ovšem v tom stylu, že by ho odvezly do jiné knajpy a tam nalili slivovicí. Huck vyprávěl, jak se vprostřed noci ocitl vprostřed jezera na ostrůvku, či spíš šutru, co mu poskytoval prostor akorát tak pro jeho zadnici, aby se mohl posadit! Jistě tam mají o svatbách veselo!
Druhou noc jsme pak strávili, tedy já, Míša a Huck, v teple bivaku, co si každý vykutal v závěji.
V neděli dopoledne už jen úklid a možnost vyzkoušet si, co se nestihlo v sobotu. Děcka sáňkovali, sochali z ledu
či vylepšovali své sněhové bydlo.
Mne zaujaly ony mohutné expediční "lesní" lyže, svou délkou trochu připomínající skokanské. S Danielem, rakouským účastníkem výletu, jsme si na nich oběli jezero. Jsou dost těžké a řeknu vám, jízda z kopce, to je majstrštych! Porovnávat, pokud jde o jízdu z kopce, tyhle staré těžké fošny a klasické běžky se solidním vázáním, to je trochu jako porovnávat klasické běžky se solidním vázáním a sjezdovky či skialpy.
Chtělo by to novější, lehčí exempláře s bitelnějšém vázáním a trek po finské lesnaté krajině by se s nimi stal jistě parádou. Tak a tím je u konce přebohatý program "Víkendu v divočině".
| Zápisky | Fotky |