> Rozcestník > Cesta přes půl světa 2013 až 15
Na nový rok v Thajsku
| Zápisky | Fotky |
Čtvrtek, 16. Dubna
Hodně spojů do Thajska je vyprodaných. Prý se tam teď chystají nějaké oslavy. ...nového roku nebo tak něco. Zatím netušíme oč kráčí, ale brzy na to přijdem. Thajský celník by působil docela sympaticky ve své květované košili, kdyby se v ní netvářil jako kakabus. Soustředěně prolistoval můj pas přibližně osmkrát a po šesté nesmyslné otázce a podobně bezvýznamné mojí odpovědi důležitě vlepil razítko. Byla to první a poslední zasmušilá tvář, kterou jsme v Thajsku potkali. Hned za závorou dvojice vysmátých zřízenců nás hlasitě zdraví a vyprazdňuje na nás zásobníky mohutných vodních pistolí. Svátek se jmenuje Songkran a znamená to, že buddhistické Thajsko slaví příchod nového roku. Prakticky týdenní oslavy se právě začínají a budou to oslavy bujaré a především mokré.
V tyto dny slaví Nový rok i okolní země vyznávající théravádový buddhismus, avšak k projevům svého veselí nespotřebují zdaleka tolik vody, jako v Thajsku. Dnes je ještě klídek, zatím probíhá fáze zbrojení. Stánky v ulicích překypují arsenálem vodních pistolí všech velikostí. Lidé nakupují a v ulicích jihothajského města Hatyai propukají první lokální přestřelky. Pro dnešek jsme to ustáli v suchu. Jedeme ale do Bangkoku a tam to bude veliký!
Cestou přes hranice jsme potkali Annie a Jessieho, fajnou německo-britskou dvojku z Austrálie a oslavy užili v Bangkoku společně. Cesta vlakem byla vpravdě komfortní - už zbylo místo jen ve třídě special express. Parádní nastlaná postýlka, 17 hodin jízdy, 900 Bhátů na hlavu. K polednímu přistáváme v Bangkoku. Na tomhle velkoměstě je sympatická fungující síť MHD busů - fungující, ale s dávkou thajského folklóru. Plánu linek se stěží dohledáte a jízdního řádu teprv ne. O to je to větší legrace. Doptáme se na bus číslo 15, okružní linku kolem centra, která nás má dovézt do Banlamphu - části města prý slibující levné bydlení. Linka 15 je šikovný spoj objíždějící řadu významných památek i vlakové nádraží - jinou linku jsme vlastně ani nepotřebovali. Prý staví vlevo za rohem nádražní budovy. Několik chlapíků tu kolem hlasitého reproduktoru tancuje, na bus tu nikdo nečeká.
Po čtvrthodince nejistého postávání se přirachotil stroj poválečného data výroby. Výstupu a nástupu věnuje štědré 4 vteřiny, a tak sotva naskočíme, s burácením se opět rozjíždí. Kolorit umocňuje uniformovaná průvodčí, která za jízdy prodává lístky za 6,5 Bhátu, důležitě štěrchajíce svým důmyslným plechovým penálem na drobné s integrovaným natrhávátkem-označovačem jízdenek.
Odpoledne jsme se vydali na první průzkum města, po dlouhé cestě se posilnit znamenitým thajským karí a navštívit první z bohatých chrámových komplexů. Jak se však blíží večer, atmosféra v ulicích začíná houstnout. Lidé - hlavně mládež, ale starší nejsou výjimkou, třímají vodní zbraně a my inkasujem první sprchy. Na rohu každé ulice aparatura jak na Czechteku chrlí energické rozpařovačky. Lidé nasáklí vodou na ulici v hloučkách tancují a mažou po sobě jakýsi bílý bláto. Potom dorazíme k té správné ulici. Je napěchovaná lidmi, všichni po sobě lejou vodu po kýblech a paří. Tož tohleto nepůjde. Vracíme se na hotel, odkládáme cennosti, natahujem plavecký úbor a tentokrát připraveni se vracíme nazpět a rovnou do davu! Chytáme první salvy a kýble vody, ze strany je ulice paušálně sprchována rovnou z hadic, za pár minut jsme durch a všecko už je jedno. Už jen otočit pár piv a paříme jak za mlada až do úmoru.
Rozvolnili jsme pobyt v Bangkoku do čtyřech dní, a tak bylo dost času užít nočního života a v klidu obejít pamětihodnosti. V Thajsku je státním náboženstvím théravádový buddhismus, což je překládáno jako škola starších. Od tibetského buddhismu vycházejícího ze školy Vardžajána se liší v pojetí Buddhova učení a rozdíly jsou patrné nejen v architektuře a výzdobě chrámů, ale i v podobě obřadů uctívání. Pestrá barevnost himálajských monastýrů je tu nahrazena zlatem a to přinejmenším zde v Bangkoku v množství větším než obrovském. Obřady mi tu pak přišli trochu více podobné těm hinduistickým, například polévání Buddhovy sochy.
Svatyně v hlavním městě jsou velkolepé, v čele s královským palácem anebo neméně rozlehlým chrámovým komplexem Wat Pho s obrovitou, 46 metrů dlouhou sochou ležícího Buddhy, znázorňující ho umírajícího v pozici, kdy dosáhl nirvány.
Socha je celá pozlacena a obklopena další spoustou zlatých či pozlacených sošek. Prostor mezi chrámy vyplňuje les barevných stúp. Vstupné do areálu je přiměřených 100 Bhátů a je tu pochopilně plno lidí.
Ještě předtím jsme ale zavítali do jednoho z menších chrámů, kousek od hotelu v Banlamphu. Tam byl vstup volný a atmosféra podstatně komornější. Za návštěvu stojí i poměrně hezky moderně vyvedené národní museum a nelze vynechat Wat Saket, stojící na umělém pahorku Phu Khau Thong čili Golden Mount. Není tu moc prostoru a návštěvníků sem míří spousty, ale stojí to za to i proto, že pahorek nabízí jednu z mála možností výhledu na jinak placatý Bangkok.
Z gastronomie můžeme doporučit kromě zeleného karí či tom yam polívčičky třeba grilované kobylky a červíky, které sme koštli u jednoho ze stánků na ulici. Bylo to v kontrastu s očekáváním až překvapivě dobré. Příjemně kořeněné, do křupava opražené. Něco jak brambůrky, jen ty nožky škrábali v krku - z toho pohledu mi přišli nejlepší červíci.
Nakonec bych se ještě jednou vrátil k oslavám, které v průběhu týdne stále postupně nabírají na síle, skoro bych řekl divokosti, aby nakonec vyústili v hlavní závěrečnou noc. Takže nám nezbylo než si koupit barevný vodotěsný pytlík na doklady co je k mání v každém stánku se zbraněmi. V dalších dnech se stávalo čím dál větším problémem dostat se večer zpátky domů suchou cestou. Místní i pártychtiví turisté zvěří až do rána, zatímco nám jedna taková noc poměrně stačila. Ulicemi projíždí pickupy s posádkou šesti až deseti ozbrojenců a sudem vody na korbě. Přímo na křižovatce stojí borci v hasičském a hadicí kropí každé projíždějící auto. Autobusy MHD mají obvykle okna dokořán, případně je vůbec nemají, a tak cestující a celý interiér vozidla je rovněž důkladně propláchnut. Noc je od noci divočejší a mokřejší a já si řikám, jestli se mi to všecko jen nezdá, avšak pětilitrový kýbl chladivé vody co skončil na mých zádech mne vytrhl ze sna. Klučina se na mě zubí a přeje mě Happy new year. Taky na oplátku vynutím úsměv a poopravím si pláštěnku usazenou na foťáku.
Bangkok opouštíme odpoledním vlakem ve čtvrtek 16. dubna do příhraničního města Aranyaprathet a ještě toho večera překročíme čáru do Kambodže.
| Zápisky | Fotky |