> Rozcestník > Cesta přes půl světa 2013 až 15
Pádlování hlavou dolů (a vodou nahoru)
| Zápisky | Fotky |
První záběry hlavou dolů, víkend v Marahau
14. - 15. prosince 2013Cestou k protinožcům rozumujeme, jak to budeme dělat - pádlovat hlavou dolů a stále hlavou dolů a přitom vodou nahoru. Je to pro nás, pádlery z Evropy, trochu výzva. Jak se s ní popasujeme? Třeba vynikneme v průjezdech peřejí po našem - hlavou nahoru!
Hozenou rukavici hrdě zdviháme a infiltrujeme se do oddílu kajakářů z Nelsonu. Prvně jsme vyrazili takticky na eskymo trenál na bazén. Tu nás už ani příliš nepřekvapil další rozdíl oproti Evropě. Člověk vleze z ulice do budovy bazénu a hned za prvními dveřmi se ocitá na břehu vodní nádrže. Když se překvapen ptám zřízenkyně, kam si mám odložit obuv, se slovy "No worries" kyne kamsi na druhý břeh, že tam jsou šatny. Kivíci si z takových věcí hlavu nelámou, kolem bazénu se ťape v botách a když tam skočím oblečen jak jsem přišel, nikdo se nad tím nepozastaví... To jsem si ale trošku odbočil. Podstatné je, že Eskymák se nakonec na jižní polokouli točí stejně jak na severu a taky, že infiltrace do oddílu proběhla úspěšně. Seznámili jsme se s Neilem a příští víkend razíme do Motueky na Mot river - je tam prý pěkná vlnka na rozpádlování.
Týden a půl uplynul jako voda v řece a my už stojíme na břehu Motueka river a nakoukáváme.
/001.JPG)
Je tu jedna hezká dvojková vlnka, možná trošinku větší než u nás na Víru, pod ní něco peřejek a to je vlastně všecko. Ale nevadí něco srandy si tu užijem! Ještě je tu s námi Karolína, další češka, kajakářka začátečnice, pro ní je to ažaž. Po několika cvičných traverzech v proudu jsem se vrhnul do vlnky.
/011.JPG)
Po druhé, po třetí a rázem su hlavou hore. Ne, tentokrát to nevyjde, dolu nebo nahoru, ještě v tom nemám docela jasno, ale proč si taky v Zélandské řece trochu nezaplavat, že... Nic, pouštím se do toho znova, chvilku zdatně serfuji, než mě tam zas hodí. První pokus, druhý a hle, hlava dole, voda nademnou a já se mohu zas nadechnout, mám pocit, že jsem přišel jak na to. Ha, Buller river nás čeká! Po Vánocích...
/002.JPG)
Večer sme se vydali na návštěvu ke Karolíně do Marahau, malé vesničky, vstupní brány do Abel Tasman národního parku. Kouzelné místo pod zelenými svahy a se zlatavými písky. A že na celém Zélandu mají lidi dost času, tak tu plyne ještě mnohem pomaleji. Ve stánku u cesty tu dělají burgery tak bohatě obložené, že ho člověk do huby nenarve, ani dyž by si čelist z pantu vysadil. V Marahau je hodně čechů. Centrem kultury je zde knajpa co tu před lety otevřel Jirka, chlapík původem z Opavy. Mám pocit že v těhle končinách se žije jen vysedáváním u piva, válením se u řeky či moře, rybařením a samozřejmě pádlováním na moři.
Ač to nejsou seakajaky, lodě máme, tož sme ráno vypluli na zelenavou, téměř jak zrcadlo klidnou hladinu Tasmanova moře.
/013.JPG)
Jak jsme pádlovali kolem ostrůvku obehnanýho skalisky, na šutru se povaloval lenivý tuleň a já cítil, že tenhle sport se mi hodně líbí - pěkný zážitek, prohlídnout si to hezký pobřeží takle z vody. Dopádlovali jsme kolem ostrova, kde najednou mezi skalisky pláž a na pláži nikdo než rybář vyspravující svůj vercajk. Přisedli jsme do písku a pár hodin se grilovali na tom pekelně ostrým novozélandským slunci. Moc pěkná lenivě-pádlovací neděle z toho byla. Ačkoliv cesta zpět ku břehu nás trošku vyškolila. Zdvihl se slušný vítr a nutno uznat, že vlny na moři jsou něco jinýho než peřeje na řece. Po chvíli jsme ale našli optimální rytmus a přišli na to, jak po nich správně surfovat. Blíže pobřeží bylo třeba šikovně prokličkovat spoustou kitesurferů, kteří za svými draky na prknech svištěli neskutečnou rychlostí. Bylo jich tu spousta. Přemýšlel jsem, jak se vyhnout, když se zprava rovnou na mě jeden řítil tak sedmdesátkou. Nechav úhybný manévr na něm jsem se raději nehnul a čuměl pak jak chleba z tašky, když na mě zvolal oblíbené místní "No worries" a vzal to vrchem - elegantním průletem 5 metrů nad mojí hlavou, doskočil o 20 metrů za mnou a svištěl dál...
Poslední fotografie zobrazuje malý ostrůvek, jež byl naším cílem a rovněž dokládá, jak obrovský je tu rozdíl mezi odlivem a přílivem. Po odlivu vznikne nezřídka až stovky metrů široká pláž. Pokud tedy na převoz matroše pro vodní radovánky nedisponujete plážovým traktorem, tak jako místní, může se stát transport kajaku ke skutečnému břehu docela fuškou.
/014.JPG)
| Zápisky | Fotky |