> Rozcestník > Studování ve Finsku 2012
První týden
| Zápisky | Fotky |
7. ledna večer, vznesl jsem se z letiště v Tuřanech, abych se na půlrok rozloučil s Brnem, domovem a Českou vlastí. Do Finska jsem vyrazil nábližkou přes Londýn. Ztrávi jsem tedy poklidnou noc na Stanstedu, v četné společnosti dalších cestovatelů nejrůznějších národností. Překvapilo mne i několik solidně vyhlížejících kravaťáků válchlujících své obleky na kovových letištních sedačkách.
Ráno mne už další železný pták unáší směrěm na sever. V Tampere, jen co vystrčím nos z letadla, hned přes něj dostávám mrazivou facku...Teplo vypadá jinak! Mám z toho ale radost. Opravdická zima! Na takovou jsem se těšil! V příštích hodinách jsem si čekání na vlak zpříjemnil procházkou po městě. Vyloženě jsem se tetelil, jak mi zmrzaly prsty když jsem sundal rukavice kvůli focení(většina fotek ke článku, krom té titulní, jsou z Tampere). Finská zima, jupí!. Pětihodinová cesta vlakem utekla v poklidu, akorát mne překvapilo kolik sem potkával cestou mladých kluků navlečených do vojenského. Později jsem se dověděl že Finsko má stále, jako jedna z mála zemí v Evropě, povinnou vojenskou službu.
Večer na nádraží v Joensuu byl pro mne už nachystaný uvítací výbor, obě moje tutorky mě čekaly na peróně s cedulí "Lukáš" a s autem přichystaným pro odvoz až do apartmánu, hmm to je servis! Byteček na studentské poměry prostorný, leč poněkud skromně vybavený. Kdybych nenafasoval pánvičku, kastrolek, příbor a dva talíře od studentské unie, musel bych se spolehnout jedině na svůj parádní hliníkový ešus a lžíci. K popisu pokoje mi též bude stačit jen malý odstaveček. Nepříliš bytelná postel bez deky a polštáře a stolek, který tvoří deska volně položená na dvou vetchých skříňkách. Akorát šatník je veliký jako kráva, takže se svými několika hadříky se můžu patřičně roztahovat, muhehe.
Hnedle v pondělí ráno sraz ve škole před Carelia Building (něco jako hlavní budova školy... je to ta na titulní fotce článku) a začátek Orientation week, sešli jsme se tu celá naše pětičlenná skupinka a naše finské tutorky nás potahaly po škole i po městě. Šecko nám ukázaly, vyřídili jsme nějaké papíry a tak. V úterý nás ve škole pohostili ranní kávičkou na uvítanou, čímž se vlastně zahájil třídenní maraton přednášek o tom jak to chodí na univerzitě, o Joensuu, o Finsku, ba dokonce i dvě místní fešné strážkyně zákona nám přišly sdělit, co měly na srdci ohledně bezpečnosti a místních pravidel a předpisech. Každý zahraniční student tenle maraton absolvuje, odměnou mu za to budiž informovanost a přehled a jeden kredit. Atmosféru tedy převážně nepříliš vzrušujícího prvního týdne narovnala až čtvrteční "GetToKnowEachOther" párty v místní knajpě Palaveri se svojí tradiční seznamovací hrou a karaoke. Tak jsem si tu zazpíval kousek svojé první finské písňe a dal jsem si svého prvního poctivého finského piváka za čtyři Eura!
Dobře, další děsně vzrušující akce byla koupě kola. Vybaven seznamem místních secondhandů, co jsem dostal od tutorek, jsem vyrazil na pěší obchůzku města. Tehdy jsem se přesvědčil, jak roztahané toto prýže nevelké město je. V secondhandu v centru samo žádné bicykly nemají, vydávám se tedy kamsi na předměstí, kde je sekáčů hned několik. A skutečně. Kam se hrabou zastavárny na Cejlu! U nás když člověk přijde do bazaru nábytku, tak tam najde opravdu nábytek a další solidní zboží, které drží po hromadě a zkrátka je poměrně solidní. Finský secondhand překvapí svojí velikostí. Veliká hala plná harampádí. Je možné tu nalézt solidní zboží, ovšem člověk se musí prokousat tou hromadou krámů! Mají tu i celistvý nábytek, ovšem hned vedle kusů stolů, desek, prken, orezlého zahradního kolečka či děravého výfuku od auta. Bicykl ale nevidím. Zkouším se pantomimicky zeptat zřízence. Pokyne rukou, jakože ho mám následovat. Následuji ho tedy do jakési další haly či skladu plného eště většího harampádí. A tam stálo! Opřené o regál, moje kolo! Postarší klasika, dámské kolo bez stojánku, leč s pumpičkou. Ba dokonce s přehazovačkou - třírychlostní! Cenu se mi usmlouvat nedaří, tak sypu 25Euro a spokojeně odjíždím.
Jak se blíží první víkend, začíná mne škádlit nepříjemná rýmička a kašlíček. Finská zima, ze které jsem tolik nadšen ukazuje i svou odvrácenou tvář a mne hatí plány na víkendový výlet po městě a okolí. Dostavila se i slabší teplotka, tak raději zůstávám doma, nechci to podcenit. Pouze na sobotní večer jsem od německých děvčat obdržel pozvání na párty, co pořádá jakýsi polák na svém apartmánu v Latolankatu, na druhém konci města. Tydle studentské apartmány jsou vyhlášeny pořádáním nezřízených večírků a pařeb, pro pobyt Erasmus tolik příznačných. A protože, a především hlavně zkraje pobytu, je třeba se důkladně socializovat, vyrazil jsem. Na apartmánu 3+1 podobné velikosti jako ten můj, se nás sešlo dobře k padesáti. Pily se alkoholické nápoje pořízené za těžké obnosy tvrdé evropské měny, tancovalo se, socializovalo se, bylo veselo, byl večírek!
A večírkem končí můj první týden v Joensuu:-)
| Zápisky | Fotky |