Všechny zápisky

Tam nahoře za kruhem polárním podzim nastává brzy, až překvapivě brzy. Vyrazili jsme do švédského Laponska, přejít kus divoké přírody. S batůžkem sbaleným na dva týdny vydali jsme se z vesničky Kvikkjokk národním parkem Padjelanta, obešli pohoří Sarek a dál severně kolem střechy Švédska Kebnekajse jsme přešli až do po cestě celkem 270 kilometrů vzdáleného Abiska. Vypravili jsme se počátem září. Jižní polovina výšlapu nás vedla pestrobarevným severským podzimem, zatímco přeletem jezera Akkajaure jako bychom přešli téměř už do zimy. A nakonec, uhánějíce vláčkem z Abiska do Kiruny patrně tři zatáčky za námi už padal sníh. Užili jsme barevně liduskromné finále severské letní sezony.

Vstupte..

Z putování gruzínskou Svanetií. Vydali jsme se na přechod hor z jihu na sever, z Tekali přes Ušguli, obloukem až do Mestie. Díky neběžné variantě běžného kolečka Svanetií se nám cesta sdílená s ostatními trekery střídala s necestou přes opuštěná sedla s výhledy do jižní stěny Bezingské hradby a posázená kavkazskou botanickou zahradou s obřími sasankami, chrpami, ronďáky (čili rododendrony) a další květenou kterou ani pojmenovat nedovedu. Pokus o výstup na skvostnou bílou pyramidu zvanou Tetnuldi neskončil vrcholem, ale přesto stál za to. Vrcholů jiného typu jsme dosahovali v gastronomických zařízeních, když jsme systematický spásali často celé jídelní lístky plné gruzínských pochoutek. Moc příjemný návrat do Gruzie, která nás opět přivítala s plnou náručí.

Vstupte..

Zimní lezení v Tatrách, v okolí Popradského plesa. Pětidenní soustředění - akce oddílu VHS Brno, jakožto vyvrcholení celoroční horoškoly. Počasí téměř až výjimečně přálo a dopřálo nám vystoupit dvakrát na Tupou, Červeným žlabem na Satana, osahat si ledy v Mengusovské dolině a přiučit se i něco metodiky. Třešničkou pak byl nedělní výšlap na Rysy se sluncem nad hlavou a duchnami mraků u nohou.

Vstupte..

Úderná akce, víkend vyždímaný na maximum. Posledního listopadového víkendu jsme s Jirkou a Ulim sbalili fidlátka a jeli přivítat zimu do Tater. Za útočiště padla Teryho chata dřepící vysoko v Malé Studené dolině a jako hlavní cíl Baranie rohy tyčící se ještě výše nad ní. Jelikož i neděle držela fantastické inverzní počasí, zkrátili jsme si zpáteční cestu přes Priečné sedlo a Velikou Studenou. Po cestě jsme si ze sedla vyběhli pro nedělní vrchol, Širokou vežu.

Vstupte..

Šárka s Pavlem se berou! Samotín poznal slávu, jakou zřejmě ještě nikdy nepoznal!

Vstupte..

Vykryl jsem volné místo v Minyho Oktávce a ještě s bratránkem a Ivčou jsme vyrazili do Rakous na feratovou víkendovku kolem velkých jezer u Salzburgu. V sobotu jsme si dali výstup na Drachenwand, ten útes tyčící se nad Mondsee. Trefili jsme první pěkné dny po delším období chladu a vlhka, takže k večeru okolo Wolfgangsee se nám horko těžko shánělo klidný místo ke koupačce, natožpak pro nocleh. Podařilo se však a v neděli program následoval nepříliš dlouhou, ale o to vzdušnější ferátkou, hore soutěskou Postalmklamm. V okolí nelze nedoporučit návštěvu käserei, stavit se na weizenbier a tafelspitz či sklenku mlíka a hlavně fajnový sýr. Jako tečka se ještě stihla rychlonávštěva Salzburgu.

Vstupte..

Čtyři dny na Brnčálce ve Vysokých Tatrách s oddílem VHS. Poslední z nich sice propršel, ale do té doby se stihlo mnohé. Nejprv Južným pilierom na Kozí štít - tam nám mraky mnoho výhledů nedovolily. Trochu lépe počasí přálo druhého dne při výstupu Puškášovým pilierom na Čierný štít, ale skutečně hezky se udělalo až v pátek. V takovém počasí nešlo jinak, než přidat se k bandě mířící na Kežmarák. Obešli jsme ho od Skalnatého plesa a prostoupili masivní jižní stěnu Birkenmajerovou cestou. Navzdory psaným čtyřem i mnou očekávaným šesti jsme nakonec ve stěně díky několikerým drobným zdržením strávili devět hodin. Západ slunce z vrcholu Velkého Kežmaráka však stál za to a v jedenáct na chatě jsme ještě stihli rozjetý večírek, čili konec dobrý, všecko dobré!

Vstupte..

Červencové svátky přinesly zas po roce výlet do pořádných hor. Po nějakém tom váhání se dala dokupy posádka tří zdatných horalů a díky Pepově sponzoringu jsme dostali do vínku aj kočár a mohli se pustit západním směrem k nejvyšším Alpským štítům. Plán A je vytyčen vysoko - střecha Evropy, Mont Blanc!

Vstupte..

17. Listopad nám udělal šikovný prodloužený víkend a tedy možnost vyvézt se někam, protáhnout údy a záda, vyvětrat naše hlavy znavené tvrdou kancelářskou prací. Zabydleli jsme se na několik dní na útulném Vrbenském bytě u Ondrů v krásných Jesenických horách. Počasí nakonec předčilo pesimistické prognózy a dalo nám něco výhledů z hlavního hřebene i v pondělí z rozhledny nad Holčovicemi. Cosi spadlo jen v neděli, kdy jsme za procházky dolinou Bílé Opavy plynule přešli z podzimního deštíku v Karlově studánce až do husté chumelenice na Ovčárně, kde proběhlo první lehké letošní koulování.

Vstupte..

Podzimní pozdravení z Moravského krasu..

Vstupte..

Ještě než nám to léto skončí, vyrazili jsme na čundr. Vláčkem do kraje Beskyd. Po industriálním startu přímo od Třineckých železáren následoval přechod hřbetu Těšínských Beskyd. V Bukovci jsme odolali pokušení plackového festivalu a dle plánu přidali ještě pohraniční hřeben, západně až do Visalají. Dny prohřálo stále ještě tropické slunce a bezmračné noce prozářil měsíc v úplňku, vše podle objednávky.

Vstupte..

Studium završeno, titul doma, ale do dospělýho života se ještě nechce - balíme batohy, jedem do světa! Jako hlavní destinaci a základnu volíme Nový Zéland, kde se kouzelná krajina snoubí s předpokladem snadno dostupné práce za solidní peníz. Cestou tam chystáme zastávku v Indii a Nepálu, cestou zpátky... to se ještě uvidí.

Vstupte..

Několik obrázků ze srpnového výletu do Rakous. Za cíl byl rozhodnut výšlap na Grossvenediger, 3666 metrů vysoký tyrolský štít. Ačkoliv na vrcholku nás trochu zlobil mrak, alespoň po cestě jsme něco viděli a hlavně celou akci zmákli všici ve zdraví. A což teprva opalovačka skoro ve třech tisících na Nové Pražské chatě!

Vstupte..

Již nepoprvé jsme sváteční prodloužený víkend v počátku července využili k feratovému soustředění. Základnou nám bylo prověřené tábořiště v Kaiserbrunnu v srdci údolí Höllental, jen kousek za Vídní. Z počátečních ambic v klasickém lezení nakonec mnoho nezbylo, zato však proběho ověření ambic rakouského piva v zachování pěnivosti a celkové kvality ve vyšších nadmořských výškách. Pokud jde o sportovní výkon, tak za výstup klettersteigem v solidní stěně Preinerwand, stejně jako zdolání soustavy náročných, místy vlhkých ferátek v protější stěně masivu se určitě netřeba stydět. V závěru soustředění doznaly naplnění i ony lezecké ambice, na příjemné menší stěnce při zurčícím vodopádu.

Vstupte..

Ne, že by zima a sníh byly pro kajakáře neporazitelnými nepřáteli, to ne. Ale přecijen, jak se počasí přehouplo v jarní a slunko vysvitlo, aby nám po pádlování mohlo sušit zmoklé neopreny, je to takové milejší. Nalodili jsme tedy nedělního rána lodě na střechy našich vozů a vyrazili proti proudu naší domácí řeky Svratky, zatančit si na vlnkách Vírských (na kanále pod Vírskou přehradou).

Vstupte..

To se mi Matěj po Vánocích chlubil, co našel pod stromečkem - že prý sněžnice a že by je chtěl provětrat. Za cíl víkendového výšlapu byly zvoleny Rychlebky, jelikož slibují nehustý lyžařský provoz a poněvadž jsou za humny a přesto námi neprozkoumané. Nakonec se přidal ještě Juraj a vyrazili jsme tedy ve třech sobotního rána vlakem do Javorníka.

Vstupte..

Rok se s rokem sešel a září je opět ve znamení pracovních prázdnin na farmě v Teynhamu, na jihovýchodě Anglie. Úderný pracovní tým v novém složení, avšak s nemenším pracovním nasazením. Opět zbyl prostor i na výletování, včetně exkurze do pivovaru a záchrany ovčího života!

Vstupte..

Větší část srpna jsem strávil na prázdninách u Peti v Jeseníkách. Jak už to k prázdninám patří, podnikali jsme výlety - na hrad Sovinec, na hříbky, k Rešovským vodopádům a samozřejmě na Praděd. Krom toho jsme i jeden z víkendů vyrazili na Rabštejn. Přijeli děcka z Brna, a tak se lozilo. Byl hrnec fazolí, byla spousta příjemných cest, bylo to hezký. A potkali jsme píďalku!

Vstupte..

ZdrSem Vodák ExlClusive je kurz první pomoci se zaměřením na vodácký sport, na situace, které divoká voda může svým pokušitelům připravit. Kurz byl pořádán exkluzivně pro náš oddíl Kajak VUT na kanále pod hrází Vírské přehrady. Sotva do nás nalili trocha teorie, už jsme byli vrháni do simulací, realistických, působivých, často krvavých, prokládaných dalším kolotočem přednášek a dalších simulací. ZdrSem je intenzivní a velice zážitkový kurz, který ledacos naučí a tak trochu člověku změní pohled na svět...

Vstupte..

Peťa vyrazila s kamarádkou na měsíc na Ukrajinu, jakožto dobrovolnice, na zkušenou do dětského domova. Jak se blížil konec jejich působení, vyrazil jsem holky navštívit... A když už vím, že stopařům pšenka docela kvete dokonce i v Norsku, nelze teď volit jinak, než se vydat na cestu stopem. Po našem shledání v zemi Ukrajinské pak máme v úmyslu pochodit nějaké kopečky, nějakou tu Poloninu, možná i nejvyšší vrchol, Hoverlu... Uvidíme, beztak holky mají už plán nachystaný.

Vstupte..

Už leta od každého poslouchám, jaká je to paráda, vyrazit na Erasmus. Studovat v zahraničí, poznat jinou zemi. Inu napadlo mne, že i já bych mohl vyrazit do světa na zkušenou. Proč ne, že ano. Rozhodl jsem se. Kraje severní mne už dlouho lákají a nikdy před tím jsem tam nebyl, rozhodl jsem se. Pojedu studovat na sever. Usiloval jsem více o přenádherné, hornaté Norsko, leč byl jsem vybrán do Finska. Nic naplat. Byť placatá, je to také země severská! Inu zabalil jsem si uzlík a vydal se do světa na zkušenou!

Vstupte..

Září jsem věnoval pracovnímu pobytu na farmě v Angickém Kentu, u městečka Teynham, jihovýchodně od Londýna. Termín mi plynule navazoval na putování po Gruzii, a tak jsem přelítnul z Tbilisi přímo do Londýna. Na Viktorii jsem se srazil s Péťou, Bárou a Kubou, abychom vyrazili na Stewartovu farmu, pomoci mu s úrodou jablek a hrušek. O víkendech se podařil i nějaký ten výlet.

Vstupte..

Povídání o naší cestě do Gruzie, o tom jak jsme poznávali tureckou kultůru v Istanbulu, o tom jak jsme dobývali Gruzijský Kavkaz, o putování po stopách Gruzínského vína v Kakhetii. Ale hlavně povídání o tom, jak jsme poznali Gruzíny, lidi tak dobré, pohostinné, tak upřímné a opravdové, jako potkáte málokde jinde...

Vstupte..

Loni jsme časovou skulinku mezi semestry šikovně využili a pořídili letenku do Říma. Přišlo mi to jako hezký nápad, vyrazit v zimě mezi lyžováním a socháním sněhuláků i někam za teplem. Letos v duchu poněkud exotičtějším! Vydali jsme se do končin, kam se člověk v létě ze strachu před sluncem nevydá, vydali jsme se do Maroka. Tři hlavní cíle byli jasné: Jebel Toubkal, Sahara a Oceán. Pevný plán neexistuje, akce se nesla v duchu improvizace a překvapení, čili s trochou toho správnýho punkovýho folklóru. Na křídlech Irské nízkonákladovky, se zastávkou u Kolosea, vyrazili jsme vstříc docela jinýmu světu, který se přitom nachází hned za Středozemní louží.

Vstupte..

Vstupte..