> Rozcestník

Gruzie, Kavkaz 2011

| Zápisky | Fotky |

Zobrazit stránku:     1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8, 9, 10, 11, 12, 13, 14, 15, 16, 17, 18, 19, 20, 21, 22, 23, 24, 25, 26, 27, 28, 29, 30, 31, 32, 33


Welcome to the Georgia!

Den pátý, neděle, 31. července

Kolem poledního jsme s naším parníkem přistáli v Hopa, nepříliš velikém městě na severovýchodě Turecka, nedaleko moře a hranic z Gruzií. Dal by se sehnat i přímý spoj z Istanbulu do Batumi nebo dokonce do Tbilisi, ale doneslo se nám, že odbavení autobusu na hranicích prý trvá příšerně dlouho. Proto jedeme raději jen sem a na cestu přes hranice, do Batumi, přesedáme do minibusu.

Celník na hranici mi z okénka podal nazpět můj pas a uvítal mne pevným, ale zároveň vstřícným hlasem slovy "Welcome to the Georgia!" a já i ostatní jsme vstoupili do Gruzie. O dvacet kilometrů později jsme v Batumi prvně okusili Gruzínské pivo Natakhtari, dali si své první Khachapuri a užili si první smlouvání o cenu za Maršrutku. Pravda, mnoho se usmlouvat nepodařilo a už při druhé jízdě jsme pochopili, že s maršrutkářema se tady běžně nesmlouvá.



Inu, vyrazili jsme. Náš první cíl v Gruzii byla Vardzia, klášter vytesaný ve skále. V Gruzii se nachází více takovýchto monastýrů, tedy klášterů, ale Vardzia je jeden z nejproslulejších a navíc v údolí kolem jsou i další pamětihodnosti, hrady, jeskyně a podobně. Do Vardzie nás Maršrutka vezla horní nábližkou přes Kutaisi, což je asi 400km, oproti poloviční přímé cestě. Maršrutkář ale pravil, že čérez góry niet charoša daroga. Tady se možná hodí zmínit, že solidní řidičský um Gruzínských šoférů jde ruku v ruce s jejich odvahou. Rychlé jízdy se pan Maršrutkář věru nebál, předjíždění byl zřejmě jeho oblíbený sport a dělící lajnu vprostřed silnice považoval za zbytečně nevyužitý prostor. Nezřídka jsme se tak vyskytli vprostřed silnice mezi nákladním vozem předjížděným a vozidlem protijedoucím. Nezbývalo než věřit v šoférův um a zkušenost... a což, šlo vidět, že to má v ruce a ta silnice byla relativně široká. Za sebe mohu říci, že mne ta jízda i bavila:)

Za několik hodin nás, již za tmy, vysadili na odbočce k údolí Vardzie. Přemluvili jsme borce, co jel kolem, že nás za drobný poplatek hodí ještě těch několik kilometrů a dorazili jsme na parkoviště pod Vardzií. Jakožto naivní turisté z česka jsme čekali spíše opuštěné údolí, kde pouze ve skalách prý stále ještě žije několik mnichů. Jaké to bylo překvapení - přímo pod otevřenými okny skalního kláštera roste parkoviště s veškerým zázemím, stejně jako kiosek s výběrčím vstupného a závorou. I potom, jaké monumentální stavby jsme viděli vyrůstat v Batumi, si začínáme uvědomovat, že Gruzie se velice rychle, až skokově probouzí a doširoka otevírá náruč cestovnímu ruchu.

V kumbálku vytesaném do skály bydlí noční hlídač. Snažil se nám poradit cestu k místnímu hotelu, ale naštěstí si záhy nechal vysvětlit, že my hotel jistě nehledáme a za dva kápance Ferneta nás nechal přespat v dřevěnné verandě na parkovišti.






Zobrazit stránku:     1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8, 9, 10, 11, 12, 13, 14, 15, 16, 17, 18, 19, 20, 21, 22, 23, 24, 25, 26, 27, 28, 29, 30, 31, 32, 33

| Zápisky | Fotky |



> Rozcestník