Gruzie, Kavkaz 2011
| Zápisky | Fotky |
Zobrazit stránku: 1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8, 9, 10, 11, 12, 13, 14, 15, 16, 17, 18, 19, 20, 21, 22, 23, 24, 25, 26, 27, 28, 29, 30, 31, 32, 33
Na návštěvě u pohraničníků
Den desátý, pátek, 5. srpnaToho rána bylo pršlavo a hnusně. Dlouho jsme vyčkávali, ale k jedenácté hodině i navzdory počasí nakonec s pláštěnkami vyrazili. Kolem stanice pohraničníků. Tady byl soutok dvou údolí, dvě řeky se tu slévaly v onu mohutnou Kakaovou řeku. Stékající se řeky tvořili spoustu ramen proplétajících se obrovským polem šutrů. Pustili jsme se kamenitým řečištěm do údolí vpravo, jež vede pod Atsuntu. Brzy se ukázalo, že rozhodnutí vydat se řečištěm, bylo špatné rozhodnutí, jelikož za první zatáčkou nám skála vystupující z vody přeťala cestu. Krom toho se rozpršelo tak, že moje návleky za několik minut zamávaly bílou vlajkou a pustili všechnu vodu padající z nebe do mých bot.
Sotva po kilometru se tak zbaběle vracíme a prosíme pohraničníky o radu, kudy že to teda vede daroga k sedlu Atsunta. Pozvali nás dál. Dostali jsme horký puding a dvě hodiny se zůstali sušit. Dlouho jsme s pány vojáky rozumovali nad mapou. Plánovanou cestu hřebenem nám rozmouvali, a tak jsme koumali různé varianty, jak překonat hory stojící mezi námi a Kazbegi. Z hřebenovky nakonec sešlo neb přes 3000 metrů vysoký hřbet je prý příliš skalnatý a bez lezeckého vybavení těžko průstupný. Rozhodli jsme tedy vylézt Atsuntu, v rámci aklimatizace zkusit čtyřtisícový štít, který se tyčí nad sedlem a podle pohraničníků je snadno dostupný (dokonce prý tam vede cesta) a dalšího dne sestoupit do údolí na druhé straně. Ti pohraničníci byli opravdu hrozně v pohodě, spíš než jako vojáci na mne působili jako takoví "hodní strejdové s kalachama na zádech"
Odpoledne přestalo pršet a my se dali již správnou cestou, hore kopcem mezi dvě strážní věže a pak dál svahem údolí, po vrstevnici, nad kaňonem řeky.
Do večera jsme ještě urazili hezký kus cesty. Řeka motající se mezi skalnatými břehy pod námi nabírala na divokosti a její barva tu byla ještě tmavší... dala by se nazvat řekou spíše čokoládovou. Pak, kdyžuž se pomalu smrákalo, šplhali jsme se skalnatým břehem řeky, a tu jsme ho spatřili, pro mne jeden z nejsilnějších zážitků! Na stráni naproti přes řeku medvěd! Nebo možná spíše větší medvídě. Takový nepříliš mohutný, světlešedý mišan: Krasavec! Trochu silnějším hlasem jsem upozornil Kubu, co byl napřed a medvěda si nevšiml, ale huňáč to uslyšel, postavil se na zadní, zavětřil a pak zmizel v křoví.
Kousek dále se nám už podařilo najít rovinku pro stany, s výhledem na zasněžené vrcholky před námi. Tam někde bude Atsunta, už se blíží, zítra ji musíme zdolat.
Zobrazit stránku: 1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8, 9, 10, 11, 12, 13, 14, 15, 16, 17, 18, 19, 20, 21, 22, 23, 24, 25, 26, 27, 28, 29, 30, 31, 32, 33
| Zápisky | Fotky |