> Rozcestník > Cesta přes půl světa 2013 až 15

Asijský tygr - Malajsie

| Zápisky | Fotky |

Zobrazit stránku:     1, 2, 3


Kuala Lumpur

Úterý, 7. Dubna

Kráčíme krajnicí přes sypanou hráz, přechod přes úžinu oddělující Singapurský ostrov od Asijské pevniny. Na druhé straně nás čeká Malajsie a jako vstupní brána město Johor Bahru - metropole Johoru, nejjižnějšího pevninského státu malajské federativní monarchie.

Silnice vedoucí přes hráz je široká a s hustým provozem. Krajnici lemuje vysoký ostnatý plot a hned za ním šplouchá moře. Za našimi zády se pomalu vzdaluje Singapur, který jsme právě opustili a zašedlé výškové budovy tyčící se před námi stojí již v Malajsii, do které míříme a která mi teď z téhle perspektivy nepřipadne, jako by nás očekávala s otevřenou náručí. Výhled na zaprášenou neuspořádanou sklobetonovou architekturu Johor Bahru a orezlé nákladní lodě roztroušené po špinavém průlivu kolem ve mne vzbuzují pocity psance trmácejícího se pěšky územím nikoho k neznámé nové zemi, která však neslibuje o mnoho růžovější zítřky. Teprve ke konci cesty naší mysl trochu povzbudili první spoluchodci - několik dívek vyrážejících pěšky v protisměru do Singapuru. Když jsme se konečně přetrmáceli přes kilometr širokou úžinu, celník u přepážky nám rovněž pomohl vymanit se z falešného prvního dojmu. Bez okolků a s úsměvem nás vítaje vlepil do našich pasů štempl pro volný vstup do země na 90 dnů.

Brzy jsme zjistili, že Malajsie je vlastně velmi milá země, kde věci fungují, lidé jsou příjemní a taxikáři nedotírají zdaleka tolik, jako v jiných zemích Asie. Johor Bahru se však přesto ani na druhý pohled nejeví jako město hodné delšího zdržení, a tak berem hned první noční vlak do Kuala Lumpur. Osm hodin na komfortním lůžku uběhlo lusknutím prstů - ačkoliv být o dvacet čísel delší, dovedl bych se uvelebit ještě pohodlněji. Oproti o kousek vyšší ceně online, zde u nádražního okénka jízdenka vyšla na 39 ringitů za osobu.



V osm ráno přijíždíme na nádraží Kuala Lumpur Sentral. Hned co jsme vystrčili nos na ulici, došlo nám, že Malajsie skutečně není z těch typicky divých zemí asie, nýbrž sebevědomým asijským tygrem. Chvíli nám to trvalo, ale nakonec jsme našli vhodnou pěší cestu z nádraží k Chinatownu a ubytovali se v minipokojíku bez okna, však za přátelských 40 ringitů za cimru. Kuala Lumpur je moderní velkoměsto. Jakmile opustíme těsné uličky Chinatownu lemované vývařovnami a krámky s cetkami, ocitneme se mezi mrakodrapy v ulicích s hustým, ale pravidly řízeným provozem. Klaksonů tu není využíváno příliš, skoro to tu připomíná (řekněme jiho-) evropský model silničního provozu. Hlavní ulice jsou zastíněny konstrukcí nadzemky a pěších nadchodů a budovy se nad tím šrumcem tyčí do závratných výšin. Mnoho z těch mrakodrapů mi přišlo architektonicky poněkud neuspořádaných, ale některé se vyloženě povedly a všem pak kralují věhlasné věže Petronas.

To je skutečný umělecký kousek na poli moderní architektury. Vymykají se všem stereotypům. Navenek dominuje kov, který v kombinaci se sklem tvarován do pyšné elegance odráží decentní islámský styling. César Pelli stavbu navrhnul v postmoderním stylu, coby ikonu pro Kuala Lumpur 21. století a řekl bych, že odvedl krásnou práci. V pozdním odpoledni, tak jako téměř každý den našeho pobytu v Malajsii, se stahují těžká mračna a prudké hromy duní mezi sklobetonovými stěnami ulic. Pospícháme domů a večer po dešti ještě skočíme nasát atmošku nočního cvrkotu čínské čtvrtě.



Ráno je klasicky slunečné a už od časných hodin horké. Před odpoledním odjezdem z hlavního města zbývá čas přesně pro návštěvu Batu Caves. Nově tam teď jezdí metro z hlavního nádraží za 2 ringity. Hinduistický svatostánek Batu caves je spíše oázou v jinak islámské Malajsii. O to je ale pro své stoupence významnější. Každoročně se tu koná veliký festival zvaný Thaipusam, známý průvodem, ve kterém obnažení věřící pochodují obtežkáni závažím visícím za háky vražené přímo do jejich kůže a vůbec lecde jinde jsou kde čím probodáni. Termín slavností jsme bohužel netrefili. Alespoň jsme mohli volně vystoupit po vysokém schodišti a bez povinnosti si cokoli propichovat si užít relativně pokojnou atmosféru posvátné jeskyně.

Hned za schodištěm se otevře prostorný dóm ústící ve dno široké propasti připomínající naší Macochu. Po stranách stojí několik templů, kde si věřící odbývají svůj denní motlitební rituál. Vchod do komplexu stráží mohutná socha jednoho z hinduistických božstev, Murugan.

Hlavní jeskyni přiléhá několik dalších atrakcí včetně menší jeskyně dekorovaná instalací poněkud obskurně vyhlížejících skulptur ilustrujících děj indického eposu Rámajána. Zatímco do hlavní jeskyně je vstup volný, tu dědula vybírá 5 ringitů.

Opouštíme Kuala Lumpur a další zastávka po cestě Malajsií nás čeká v Cameron Highlands.




Zobrazit stránku:     1, 2, 3

| Zápisky | Fotky |



> Rozcestník > Cesta přes půl světa 2013 až 15