> Rozcestník > Cesta přes půl světa 2013 až 15
Zastávka v Indonésii
| Zápisky | Fotky |
Dovolená na Gili Air
Neděle, 29. BřeznaNa balijském letišti v Kutě-Denpasaru jsme ještě před pasovou kontrolou byli zkásnuti o 35USD za visa on arrival a jen vylezeme na ulici - už se nám od Indie trochu stýskalo - útok taxikářů je náhlý a prudký. Během tvrdého smlouvání si děláme obrázek o ceně a kam až je jí možné srazit. Sháníme se po veřejné dopravě. Pochopitelně je nám vštěpováno do hlavy, že tu žádná neexistuje, přestože autobusové nádraží je na dohled. Brzy jsme ale zjistili, že by to bylo komplikované a zřejmě ne o mnoho levnější a protože čas jsou peníze i při cestování, sedáme do taxi v ceně 250 000 rupek (asi 400Kč) za auto až do 50km vzdáleného přístavu Padangbai. V místním provozu, kde jak se říká silnější pes mrdá, čili kdo má silnější klakson, tak jede, to dalo ke dvěma hodinám. Provoz je tu divoký, ačkoliv taková anarchie jak v Indii to řek bych zas není. A hlavně sme tu skoro nepotkali pomačkanou kapotu - mají to tu asi v ruce.
Už je po sedmé večer, tma jak v pytli. Dáváme baštu, naše první Nasi goreng, čili osmahlá rýže se zeleninou, masem a sojovkou. Varianta s nudlemi se zve Mie goreng. Slušná cena v restauraci začíná od 35 000 rupek (60Kč). Brzi zjišťujem že v neturistické vývařovně to jde i za polovic a taky to není špatný, nejednou jsme si pochutnali snad i lépe, nežli v kdejakém podniku turistickém. Hned vedle stojí pěkný guest house. Pan majitel má ve stole sbírku bankovek od hostů a chlubí se nám českou dvoustovkou. Dvou až třímístný pokoj možno na Bali i Lomboku dostat za 200 000 a často včetně snídaně.
Ráno po vítečné ananasové palačince razíme do přístavu vzít loď na ostrůvek Gili Air poblíž Lomboku. Opět šetříme celý den cestování ferrynou přes Lombok a bereme turistickýho přímáka. Hodinka rychloplavby za 300 000 rupek na hlavu. (na asijským kontinentu musíme přejít na punkovější režim a takové výdaje omezit nebo až domů nevyjdem!:)) ..na druhou stranu přes ten Lombok by to vyšlo asi na polovinu, což zas taková pecka není, vzhledem k tomu, že by to zabralo celý den. O cestu trajektem ale nepřijdem, dopřejeme si jí později.
Ostrůvky Gili Air, Gili Meno a Gili Trawangan jsou jako tři korálky navlečeny na šňůru spuštěnou z pod vulkánu Rinjani, ze severozápadního koutu ostrova Lombok. Je to vyhlášená dovolenková destinace. Ostrůvky jsou poměrně nahusto obehnané restauracemi a resorty a jen díky tomu že sezona ještě nezačala tu je k hnutí. Kdepak, tohle není jak Tonga. Zařízení jsou ale řešena vkusně. Decentní bungalovy, rákosové střechy, žádné strašidelné hotely.
Tak ty dva dny to tu snad vydržíme (nakonec to šlo docela snadno). Po delší době jsme tady zase slýchali češtinu. Tihle krajani jsou ale z jiného těsta. Často tu narazíme na pár nebo celou rodinku na dovolené. Jenomže narozdíl od čechů, které jsme potkali v kterékoli jiné zemi, se nám tady nějak nedaří najít cestu a vlastně ani chuť se s nimi dát do řeči a i oni nás vytrvale ignorují. Z tohoto pohledu si tu připadám trochu jak někde v Itálii či Chorvatsku. Ináč si ale svou krátkou plážovací zastávku užíváme a před dovolenkujícími se evropany prcháme pod hladinu.
Prý tu bývají i delfíni, chobotnice a občas zavítá i obrovitá manta. Krom několika delfínů z lodi jsme ale nikoho z nich neviděli. Naproti tomu mořské želvy jsou tu prý jistota. Taky že hned při první podvečerní rozplavbě se šnorchlem jsem jednu krásku potkal. Je jen potřeba doplavat trochu dále od břehu, přibližně kousek před místo, kde se pod vámi dno připobřežní mělčiny začne propadat do temné hlubiny. Všude kolem mne rostou korály, míhají se tisícihlavá hejna titěrného potěru a i spousty větších clownfish či podobných barevných rybiček. A mezi tím vším, přímo podemnou, sotva bych ruku natáhnul, přikrčená u dna mezi korály si myslí že nenápadná želva. Její krunýř měřil něco přes metr. Jak jsem se přiblížil, odlepila se ode dna a neuspěchanými pohyby končetin, jako když čáp zvolna mává křídly, přede mnou pomalu odplouvala. Vznášela se podvodním prostorem se vší svou majestátností a elegancí. Nikam nespěchala, možná bych jí byl snad i stačil, jenže pak jsem jí patrně přestal bavit, a tak zabočila dolů do hlubin a po chvíli se ztratila kdesi v modré tmě.
Druhý den jsme koupili šnorchlovací výlet, ať nám místní borci ukážou, co tu mají pod vodou hezké. Ač před sezonou, i tak se loď zaplnila dobře pětadvaceti lidmi. Když jsme pak dojeli na první místo, borec zavelel naskákat do vody a plavat tímhle směrem. Plaval napřed a když objevil želvu, hvízdl na nás a hejno želvychtivých plavců se divoce pustilo k němu. Jak se ocitnete vprostřed takovýho chumlu, těžko se tomu vyhnout - nejednou jsem dostal naliskáno ploutví. Vzpomínám, jak nás na Tonze vysadili na korálových zahradách a s Peťou jsme měli všecku tu parádu snad hodinu jen sami pro sebe. Ale i tak to stálo za to a hlavně - na Tonze jsme nepotkali želvy. Viděli jsme jich dnes dalších několik, zdaleka i z blízka. Co jim chuděrám zbývá, už dávno si na vykulené turisty přivykli. Moc si z nás nedělají a klidně se nechají i podrbat na krunýři.
Na Gili je i přes plno lidí docela příjemná klidná atmoška. Jelikož tu platí zákaz motorových vozidel, jezdí se buďto na kole a nebo, konec konců, je to tu tak malý, že se člověk všude dostane i pěšky. Moře je průzračné a teplé tak, že po více prudších tempech se až člověku udělá nepříjemno. Výhled na východ zastírá obří vulkán Gunung Rinjani na ostrově Lombok a na druhé straně se při západu slunce v mracích červená obrys kužele sopky Gunung Agung na vzdálenějším Bali.
| Zápisky | Fotky |