> Rozcestník > Studování ve Finsku 2012
Zimní výlet do Laponska
| Zápisky | Fotky |
Zobrazit stránku: 1, 2, 3, 4, 5, 6, 7
Dlouhá cesta za polární kruh
Den první, sobota, 28. lednaTenhle výlet byl vlastně Míšův nápad. Přišel za mnou s tím, že přijede na návštěvu Miro s Marťou a společně s nimi plánuje trek v Laponsku. Pojede se autem, jelikož obzvláště tady ve Finsku to vychází značně výhodněji než vlak a my s Peťou jsme tedy pak doplnili pětičlennou posádku vozu.
Ve Finsku je možnost půjčit auto za poměrně solidní cenu u společnosti Cartrawler prostřednictvím letecké společnosti Finnair. Využili jsme jejich výhodné nabídky a rezervovali Opel Astra. V potvrzovacím emailu pak byl sice uveden VW Golf, ale což, do Golfa se snad taky vlezeme. V pátek Peťa a Miro s Marťou zdárně dorazili do Joensuu. Večer proběhl briefing o plánu cesty, revize potravin a zásob alkoholu. V sobotu z rána jsme si s Míšou přivstali, abychom vyzvedli náš kočár. Kancl půjčovny není na avizované adrese k nalezení, a tak voláme na avizované telefonní číslo. Chlapík se omlouvá za zpoždění a posílá nás o ulici vedle, že adresa na webu prý není správná. OK, nepodstatný vroubek. Vážnějším nedorozuměním pak ale bylo, když chlapík začal sebevědomě ometat od sněhu přistaveného Nissana Micru, vozítko tak malé, že by odvezlo leda mne s Míšou a možná naše batohy. "Pro koho to oprašujete, pane?" "Přece pro Vás, pánové!" "To myslíte vážně, pane?!". V chlapíkových papírech o naší objednávce je skutečně uvedena kategorie "Nissan Micra or similar". To je pěkná šlamastika. A zahrádka na lyže, co jsme si objednali? Zahrádky chlapík prý nevede. Ukázali jsme mu své papíry, kde stojí, že máme objednaného Opela. Chlapík teda nakonec kývnul, že nám auta vymění a svojí parádní Audinou nás odvezl za město, kde už čekal náš Golf a navíc v kombíku. Jen ta zahrádka zkrátka není. Borec nám teda ukázal obchod a za stovku jsme si pořídili svoji novou.
Ke třetí hodině odpolední konečně vyrážíme. Rozhodli jsme, že trasu urazíme zaráz bez delších mezipřistání. Pouze kolem 11té večerní na skok přistáváme v Rovaniemi, v městě ležícím přímo na polárním kruhu. Místní se z této své zeměpisné polohy snaží vytěžit, co se dá a zbudovali zde jakési městečko plné sněhuláků, vánočních stromečků, světýlek a cinkrlátek ba i hotelu zvaného Santa Claus. Všechen ten kýč, který by se zde dal krájet, je podtržen rozkošně cinkavou vánoční muzikou. Děti to třeba ocení, ovšem my rychle pořizujeme obligátní foto na polárním kruhu a prcháme dál na sever.
Za výchozí místo našeho treku bylo zvoleno turistické středisko Kiilopää. Ke čtvrté ranní jsme se ocitli na místě, vzdáleném od něho několik kilometrů, kde nás mělo čekat místo náš nocleh. Ve tmě jsme se ale marně pokoušeli najít otevřenou chýši, která tu dle mapy měla být. Taktéž údajně otevřené TeePee v Saariselkä bylo pochopitelně zavřené, a tak nezbylo, než vzít za vděk schrupnutím si v našim Golfu.
Cestování v autě napříč Finskem je neuvěřitelně jednotvárné. Finsko totiž nezná prakticky jinou krajinu než les. Větší výhled než několik metrů od silnice se pak člověku naskytne leda když cesta vede kolem jezera. Jednotvárnost podtrhuje fakt, že silnice jsou tu široké a prakticky bez prudších zatáček. Během devítisetkiometrové cesty lesem tedy pak šofér zajásá, když potká na silnici skupinku sobů nebo když po 80ti kilometrech přijde město, kde je třeba udržovat nižší rychlost či dokonce zastavit na červenou!
Zobrazit stránku: 1, 2, 3, 4, 5, 6, 7
| Zápisky | Fotky |