> Rozcestník > Cesta přes půl světa 2013 až 15

Tonga - Pod kokosem vprostřed Pacifiku

| Zápisky | Fotky |

Zobrazit stránku:     1, 2, 3


Hapa'i

Underwater pictures: Maza & Mal

Království Tonga patří mezi menší pacifické země. Souostroví sice čítá 172 ostrovů, úhrn jejich plochy se ale dokupy rovná sotva půlce okresu Brno-venkov. V minulosi Tongané přesto patřili k nejvýbojnějším národům v širém Pacifiku a dodnes je to v jeho vodách jeden z mála zcela suverénních států. Tonga leží asi 2000km na sever od Zélandu a na cestovatele tu čeká trochu jiný svět.

Naše cesta se stala dobrodružnou hnedle zkraje, kdy na letišti v Aucklandu nám borec slušně oznámil, že z palubní soupisky letadla sme byli vyškrtnuti neb naše pozice byli postoupeny jejímu veličenstvu královně Tongy, která se spolu s princeznou vracela zpět do vlasti. Ač je pro nás čest minout se na gejtu s tak urozenými dámami a moci jim přenechat naše židle, znervózňuje nás náš další let hned ráno na Hapa'i. Revanží nám nakonec bylo uvedení do bussiness lounge Air New Zealand, kde sme se tři hodinky krmili a počkali si na náhradní let, první třídou s Virgin Australia. Takže všecko dobře dopadlo, královna se dostala domů a my stihli ranní letadlo.

Na hlavním ostrově toho podle všeho zase tolik k vidění není. Trávíme noc přímo na pláži nedaleko letiště a hnedle ráno pokračujem malým vrtulovým čmelákem směr Hapa'i.

Hapa'i je další z celkem čtyř skupin ostrovů celé Tongy, 150km severně od hlavního ostrova Tongatapu. Ještě severněji je pak skupina Vava'u a nejseverněji Niuas. Každá skupina má svůj ráz krajiny. Hapa'i jsou vesměs malé rovinaté ostrůvky, atoly zarostlé kokosovými palmami, kolem obehnané bílou pláží s bohatým životem všech barev pod hladinou, vlastně takový ten klasický prospektový ráj. Směrem na západ, jakoby nachystaný pro objektiv, pak trůní vulkán Kao, přes tisíc metrů, nejvyšší vrchol Tongy.

V únoru se tu přehnal tajfun a hlavně rovinaté Hapa'i to nejvíc odneslo. Vedle domů se čuníci prohánějí ve zbytkách střech. Ale opravy nakonec docela odsýpají, už se podařilo postavit i novou školu.

Po cestě sme pěkně stahaní. Dorazili sme do jakéhosi centra hlavního městečka Pangai a usadili se v lokále jedné polky, co se sem před lety přivdala.

Zdá se tu být spokojená a z pomalého tempa jejího vyjadřování a všeho konání je vidět, že se tu dobře asimilovala (správný tongánec totiž rozhodně nespěchá). Pracuje tu milá Tongánka. Tongánci sice obývají jen hrstku malých ostrovů ale sami jsou docela mohutní. Tahle slečna je vysoká asi jako já a ač nemá nadváhu, je to žena jak hora, ramenatá, ruce jak lopaty. Tongánci nejsou drobečkové, docela hodně jich trpí obezitou, že by na malých ostrovech byl omezený prostor pro pohyb? Kdo ví.

Po obědě zahajujeme naší skutečnou dovolenou a voláme do resortu rybáře Kalafího na sousedním ostrově Uoleva, o kráse jehož místa se nesou pohádky. Taxík do ráje nás nakládá během hodiny a než se nadějem, odpoledne jsme vysypáni na písčitém ostrohu v Kalafího resortu Diana, pojmenovaném po jeho ženě, která jak během příštích dní okusíme, je skutečně fenomenální kuchařkou.

Jsme ubytováni v tongánském falé, čili malé bambusové chýši přímo na pláži se střechou z kokosových listů, pojištěnou vlnitým plechem. Uvnitř kingsize matrace s moskytierou, venku zavěšená hamaka, pro každého čerstvě shozený kokos coby wellcome drink - dovolená může začít!



Tohle místo je přesně ten ráj vprostřed pacifiku, jak ste si ho představovali. Ostrov je trochu větší, asi 3km dlouhý, ale neobydlený, za půl dne se dá celý obejít bosky v písku. Kalafího místečko je samozřejmě směrem k západu, abychom mohli denně vychutnat soumrak nad vulkánem Kao a cena bydlení není příliš vysoká (s přihlédnutím, že Pacifik není levná destinace).

Večer u ohně na pláži smáčíme hrdla Kalafího nekonečnou zásobou kokosovýho vína. Není to špatný, ale po kokosu to moc nechutná. Je to sladký a ráno příjemný nebylo. Večírek se ale podařil. Na druhý den pak stačí vzít šnorchl a skočit do vody mezi korály a tisíce rybek a bolehlav je pryč. Všechny ty barvy sou neuvěřitelný a korály všech tvarů, mozky, stoly, parohy, nakonec sem potkal i malýho žraloka, asi metr, ale hned zmizel v hlubině. Po obědě si pak ideálně vyrazit na procházku junglí, třeba až na druhou stranu ostrova. Nic dalšího tu vlastně na práci ani není.



Celkem sme u Kalafího strávili 5 dní, než nám připlul trajekt na ostrovy Vava'u. Tu loď musíme chytnout, jelikož trajekt tu jezdí jen jednou týdně. Není radno si ho nechat pláchnout. Což se obvykle nestane bo vypravit takovou loď, to dá půl dne a vyplouváme asi o 4 hodiny později. Děláme si místo v noclehárně na horní palubě a snažíme se nějak přečkat těch 7 hodin. Houpete to skutečně dost a už teď se těšíme na 24 hodinovou cestu zpět až na hlavní ostrov. Potkali sme tu Mazu s Nikol, Estonský pár, se kterým strávíme zbytek pobytu. Našli si místo na spaní vedle jakési velké krabice obklopené množstvím dobře oblečených lidí. Jak se ráno oteplilo, pach prozradil, co se skrývalo v oné krabici. Mno šoupli nebožtíka do chladícího boxu ke zmrzlině a vše bylo napraveno a za několik hodin sme se šťastně dohoupali až na Vava'u, kde se hodláme zdržet asi týden, vlastně do dalšího odjezdu lodi.




Zobrazit stránku:     1, 2, 3

| Zápisky | Fotky |



> Rozcestník > Cesta přes půl světa 2013 až 15